Jednou z podstatných schopností každého praktického ekonoma, tedy především manažera, je odlišovat věci balastné, tj. nepodstatné, od věcí důležitých, čili podstatných. Kdo to neumí, topí se v detailech a nevidí strategické trendy. Český stát je toho příkladem, píše ve svém blogu Jaroslav Veverka. Důkazy jsou podle něj všude kolem.

„Dvacet let víme v podstatě s naprostou jistotou, že dříve nebo později vytěžíme i ty zásoby hnědého uhlí, na kterých nyní stojí některé vesnice v severních Čechách. Jak to víme? Je to ekonomická logika, před kterou nikdy nikdo neuteče,“ podotýká Veverka.

Dodává, že i když nynější obnovitelné zdroje (alespoň částečně) začínají být opravdu konkurenceschopné vůči klasickým postupům, i když se postaví nějaké jaderné bloky nad rámec těch současných, i když se uskuteční za rekordních nákladů značné úspory, nakonec to uhlí v zemi nezůstane. Potřebují ho elektrárny, potřebují ho teplárny, potřebuje ho chemický průmysl. Není myslitelné, že v příštích 20 nebo 40 letech se dosáhne takového technologického pokroku, že by se tato surovina stala přebytečným zdrojem. Minimálně na to nelze spoléhat.

„A přesto stále znovu odsouváme diskusi o tak zvaném ´prolomení limitů´ na nějakou pozdější mytickou dobu, ve které bychom snad měli být ´chytřejší´ (ve smyslu, že budeme mít více informací). Popravdě nebudeme ani chytřejší (intelektuálně) a nikdy nebudeme mít dost informací (dokud nezhasnou žárovku, to pak budeme mít informací až dost),“ konstatuje blogger.

Samozřejmě se může stát, že výsledkem té diskuse bude jakési politické rozhodnutí „ani metr za limity“, ale pak je třeba také veřejnosti sdělit náklady takového rozhodnutí, cenu, kterou za toto rozhodnutí každý z nás v této zemi zaplatí a cenu, kterou zaplatí horníci, energetici a chemici zánikem svých pracovních míst, varuje Veverka.