Doba čtení:2 m, 4 s
Nosná, propracovaná a bezpečná vize toho, jakým způsobem se bude vyrábět elektřina ve státech sdružených v EU, není k dispozici. To samé bohužel chybí i Česku.
Situace je vážná a brzy se může stát zoufalou. Bez přehánění. Protože roky, které Česko mělo na hledání správného energetického mixu, uběhly bez toho, že by bylo naprosto jasné, jakou cestou půjde republika dál. A za čím si stojí. Samozřejmě je to proto, že jsme členy EU, jejíž vedení přestoupilo na zelenou víru, nebo jí mlčky přikyvuje. Ale i kdybychom v Unii nebyli, máme platné územní limity pro těžbu uhlí, které tomuto způsobu výroby elektřiny (a tepla) dávají v roce 2050 jasné stop. A aktivistů bychom také neměli výrazně méně, neboť ti se v Evropě šíří bez ohledu na hranice a finanční nouzí zjevně netrpí.
Čtěte také:
Přepočty „na hlavu“ snižování emisi nepomůžou
Snižování emisí CO2 zasáhne celou společnost
Ukázkou toho, jak je situace vachrlatá, je již od roku 2012 vlekoucí se diskuze o nezbytné dostavbě Dukovan. Která se zdá již uzavřená, ale zdaleka ještě není její výsledek nezvratný. Do provozu by přitom měla jít v roce 2036, ale je vhodné počítat se zpožděním. Přitom samotná dostavba Dukovan nebude stačit na pokrytí výkonu odstavovaných fosilních elektráren.
Pozice solárů a větrníků u veřejnosti není kdovíjaká. V prvním případě především kvůli „solárnímu tunelu“, ve druhém případě kvůli své více než stometrové obludnosti, kterou by bylo potřeba rozmístit všude, kde fouká vítr potřebnou průměrnou rychlostí. (Chladicí věže nebo elektrárenské komíny si s nimi samozřejmě v ošklivosti nezadají, ale jsou vždy jen na jednom místě, ne po celém obzoru.) Leč je to právě ten způsob výroby elektřiny, na který přísahá vedení EU, podpořené armádou aktivistů. Nejde teď ale o to, který ze způsobů výroby elektřiny je hezčí.
Jde o to, že Česko zatím stále oficiálně neví, kudy se bude jeho energetika ubírat. Ve vládě zřejmě tak nějak všichni tuší, že jen vítr a slunce v tuzemských podmínkách potřeby energetiky neukojí. Potenciál vodních elektráren je prakticky vyčerpaný. Uhlí a plyn se má odstavit. Zbývá jádro, které EU zjevně také nechce. Dostavba Dukovan sama o sobě problém neřeší, ale jen zmírňuje. Za této situace obzvlášť chybí jasný vládní postoj vůči EU „jak to budeme dělat“. Nejlépe podpořený usnesením parlamentu.
Lobby solárních a větrných elektráren i aktivisté budou do skonání věků prosazovat především slunce a vítr, protože je to jejich zadání. Ale oni nemají povinnost zajistit, že si vždycky večer rozsvítíme žárovku. Nebo nabijeme Unií vzývaný elektromobil. Tuhle povinnost a především zodpovědnost, má vláda.