Doba čtení:2 m, 49 s
Minimálně dalších 10 let poroste energetická dovozní závislost států v EU. Nedokážou totiž jinak pokrýt svoji potřebu fotovoltaických panelů. Tento stav však politici prezentují jako zbavení se závislosti.
Podle údajů Mezinárod ní energetické agentury (IEA) jsou státy v EU schopné pokrýt svoji potřebu fotovoltaických panelů z vlastních zdrojů pouze z 15 procent (zde). Podle předpokladů IEA mají „čisté energetické technologie“ představovat za 10 let celých 35 procent dovozu do států evropské sedmadvacítky. Čili více než třetinu dovozu budou tvořit životně důležité energetické technologie, bez kterých nebudou státy v unii schopné pokrýt své energetické potřeby. Protože si ostatní možnosti získávání energie zakázaly.
Tento stav, jakkoli se o tom nemluví, zásadně oslabuje možnosti unie podpořit USA vůči Číně. Jenže státy v EU zároveň naprosto závisí na podpoře USA vůči Rusku. Válka na Ukrajině totiž jasně ukazuje, že se mu samy nedokážou účinně postavit.
Že se svou nepromyšlenou a uspěchanou „klimatickou“ politikou, dostaly státy v EU do pasti dovozní závislosti je zřejmé. Na jedné straně sice nějak snižují závislost na dovozu plynu a ropy z Ruska, na druhé straně rychle zvyšují svoji dovozní závislost na Asii, primárně pak na Číně. Přes veškeré slovní žonglování politiků je to právě tak. A Čína se nijak netají tím, že se chce stát světovou mocností číslo jedna. V cestě k tomu jí stojí v cestě pouze Spojení státy americké. Státy v unii se musí rozhodnout, na čí straně budou stát.
Vážnost situace ukazuje citace z čínského blogu, který se zabývá přípravou Číny na „věci příští“. A v Číně takový text těžko mohl vzniknout bez vědomí nějakých nadřízených orgánů. Posuďte sami:
„Zajistit neutralitu Evropy v této válce. Čína musí budovat své vztahy s evropskými zeměmi tak, aby „nejen přiměla tyto země postavit se na opačnou stranu než Spojené státy, ale zaručila, že poté, co Spojené státy vyhlásí válku Číně, zůstanou evropské státy neutrální nebo alespoň nebudou příliš zasahovat do zmíněného čínsko-amerického konfliktu“. Čína musí vycházet ze skutečnosti, že má obrovský potenciál pro spolupráci s Evropou a „žádný zásadní střet zájmů ani žádný geostrategický rozpor. Společný zájem stran výrazně převáží jejich rozdíly.“ Celý text blogu přinesl portál Armyweb.cz (zde), čínský originál zde.
V této situaci je v sázce daleko víc než něco jako „světové klima“. Na které všichni, kromě států v EU a pár dalších kašlou. Lze očekávat, že americká administrativa se na evropské členy NATO obrátí nejen s požadavkem zvýšit investice do vlastní obrany, ale také přehodnotit své dodavatelsko-odběratelské řetězce tak, aby neohrožovaly akceschopnost euro-amerického spojenectví.
Pokud to evropské státy udělají, vydělají na tom. Protože jejich stále se prohlubující závislost na dovozu z Číny jim v konečném součtu nepřinese nic dobrého. Chce to jen maličkost.
Uvědomit si, že zelená lobby nedokáže zajistit 440 milionům lidí v prostoru EU dostatek elektřiny. Elektřiny, která má v průběhu pár desetiletí být výhradní silou, jež pohání 27 evropských států. Nedokáže to proto, že fotovoltaické články a větrné elektrárny jsou z podstaty jen občasnými zdroji energie. A nedokáže to proto, že ve státech EU se nevyrábí a nebude vyrábět dostatečné množství těchto technologií. A to co se v Evropě vyrobí, se neobejde bez dovozu nezbytných surovin z Číny, nebo oblastí, jež tento stát ovládá.
Světové klima státy v unii samy nezachrání. Ale odstoupením od Green Dealu, či jeho zcela zásadním přepracováním, můžou zachránit samy sebe od nezvratného pádu do čínského područí.