Doba čtení:2 m, 16 s
Postup, jakým politické a vědecké elity přistupují k ochraně klimatu Země, nevzbuzuje příliš důvěry. Tuto myšlenku, která se vkrádá do myslí stále většího počtu lidí, rozvinul ve svém komentáři v týdeníku Ekonom Jan Němec. Text přinášíme s redakčními úpravami.
Nejprve se na konferenci do Paříže sjely – samozřejmě letecky, tedy s největší možnou „uhlíkovou stopou“ – desítky tisíc účastníků z celého světa. Poté vystrašily veřejnost dramatickými alarmujícími proslovy o poslední generaci, která má šanci zastavit zničující globální oteplování, o bodu zlomu, klimatické katastrofě, o historických globálních výzvách a hrozícím vymření málem poloviny života na planetě. A nakonec přišly se spásonosnými návrhy na řešení celého problému: musíme udržet nárůst globální teploty pod dvěma procenty oproti úrovni před průmyslovou revolucí. A to lze jedině s omezením emisí. Jedině tak máme šanci zachránit planetu.
Čtěte také:
Připraví klimatický summit těžaře o stovky miliard?
Co způsobí Obamův zelený plán?
Člověku okamžitě vytane na mysli spousta otázek. Proč zrovna dva stupně Celsia? Co se stane, pokud překročíme teplotu o 2,1, nebo nedej bože dokonce o 2,2 stupně? Jaký že to matematický či klimatologický model vlastně dokáže s takovou přesností spočítat, jak snížení emisí skleníkových plynů o XY procent ovlivní klima a teplotu na Zemi téměř za sto let? Existuje vůbec nezvratný vědecký důkaz, že za výkyvy v klimatu může jen člověk? Jinými slovy, že člověk může také zařadit zpátečku a „hýbat“ s globální teplotou? Nejde tady spíš „jen“ o byznys za stovky miliard dolarů?
Ostatně podobné otázky – a ještě některé další – zazněly v Paříži na začátku prosince také. Ne ovšem na „velké“ klimatologické konferenci, neboť na té nejsou kritici ani skeptici vítáni. Pochybovači si proto na stejnou dobu a stejné místo svolali vlastní minikonferenci. Na diskuzi jim stačily tři dny, během nichž sestavili seznam deseti štiplavých otázek, žádajících po „alarmistech“ fakta. Ne domněnky a ošizené analýzy, které se za fakta vydávají.
Na většinu těchto otázek „hlavní“ konference odpověď nedala. A vlastně ji ani nehledala. Z boje za záchranu klimatu se stalo dogmatické náboženství, které není radno zpochybňovat. Trochu to připomíná přístup politiků k současné evropské migrační krizi. Také v tomto případě spočívá hledání řešení problému ve vysedávání a nekonečném rokování na summitech a konferencích. Místo opravdového řešení je pak nabídnut jakýsi symbol. U oteplování jsou to stupně Celsia, u migrační krize kvóty. Jak se ovšem toto „řešení“ provede v praxi, to už nikdo příliš neřeší. A zda to bude fungovat? Koho by to zajímalo. Politici, kteří dnes tak sebevědomě chtějí ovlivňovat běh života na desítky let dopředu, už tady přece dávno nebudou.
Zdroj: týdeník Ekonom
Mohlo by vás zajímat:
Druhý největší americký těžař zbankrotoval
USA prý dramaticky sníží emise
Šokující zvrat. Miliardář Soros investuje do uhlí