Ekonom: Financování zelené dohody stojí na vodě

Aby mohla být naplněna tzv. zelená dohoda, bude nutné investovat stovky miliard eur. Podle ekonoma Petra Zahradníka však není jasné, odkud se vezmou. Foto. pixabay.com

Zelená dohoda, tedy plán Evropské komise na přiblížení uhlíkové neutralitě, byl sešit hodně horkou jehlou. Není vyřešeno financování ani eliminace sociálních dopadů. V rozhovoru pro Český rozhlas plus to řekl Petr Zahradník, ekonom České spořitelny a člen evropského hospodářského a sociálního výboru.

Během následujících 30 let by měly evropské země zásadně změnit svůj průmysl, dopravu i energetiku. Cílem je zbavit evropský kontinent závislosti na fosilních palivech a stát se klimaticky neutrální částí planety. Nebude to zadarmo, ba právě naopak. Nejnověji přišel z Evropské komise návrh na rozdělení 7,5 miliardy eur mezi regiony závislé na uhlí.

Zástupci české vlády okamžitě reagovali, že necelých 600 milionů eur, v přepočtu asi 14,5 miliardy korun, které v rámci tohoto fondu vychází na Česko, zdaleka nemůže stačit. S tím souhlasí i Petr Zahradník.

Čtěte také:
Podivné tahanice kolem rakouského klimatického plánu
Emise z energetiky klesají, z dopravy naopak rostou

„Když se podíváme na celý finanční rámec naplňování zelené dohody, tak ten fond, o kterém se zde bavíme, je opravdu velmi malý. V zelené dohodě je psáno, že celkové vyvolané investice do konce této dekády, to znamená do konce roku 2030, by měly činit 1 bilion euro. Fond pro spravedlivou transformaci předpokládá pouze 7,5 miliardy euro plus alokace v rozsahu 1,5 až 3násobků těch 7,5 miliardy EUR v součtu ze zdrojů kohezní politiky. Jinými slovy to, na co šly v současné době evropské fondy na nejrůznější paletu projektů, tak tam bude jaksi přednostně předurčeno jejich, jejich využití právě na realizaci těchto zelených aktivit. Takže i kdybychom hypoteticky pracovali s nějakými 15 miliardami korun pro Českou republiku krát 1,5, respektive krát 3, tak pořád je to částka, která i z hlediska té celkové alokace, kterou Česká republika má, to znamená řádově 400 miliard korun, tak bude velmi menšinová a nebude stačit na realizaci tak ambiciózního projektu,“ uvedl Zahradník, podle nějž stojí financování zeleného plánu na vodě.

Kriticky se staví i k otázce řešení sociálních dopadů. Do roku 2030 by mělo v Evropské unii zaniknout 160 000 pracovních míst spojených nějak s uhelným sektorem. Podle Zahradníka není vyřešeno, co s těmito lidmi bude, navíc se domnívá, že jde o podhodnocený odhad.

„To je další věc, která se v zelené dohodě sice vyskytuje, ale není velká záruka a vysoká míra přesvědčivosti, zda to nejsou pouze planá přání. Myslím si navíc, že těch 160 tisíc osob uvolněných z tradičního uhelného průmyslu je ještě relativně podhodnocený odhad s ohledem na to, že například stále v polském těžebním průmyslu pracuje více než milion lidí,“ vysvětlil Zahradník.

Ten zároveň upozornil na rizika plynoucí z případného příliš rychlého odchodu od konvenční energetiky.

„Co se týče zdrojů, tak nám opravdu zbývá jenom volba mezi stávajícími konvenčními zdroji, které jsou tedy předmětem útlumu, a zdroji obnovitelnými, nic asi dalšího v současné době není myslitelné. Potom je tam otázka, jestli se nějakým způsobem rozvine sdílená ekonomika, jestli taktéž to nebude mít dopad na potřebu generování nových energetických zdrojů. V tom dokumentu se hodně hovoří o využívání odpadů, včetně energetického využívání odpadů, to znamená, že odpad by se buď mohl znovu využít technologicky, anebo právě i pro účely výroby elektrické energie. Takže naznačení cest tam možná vidíme, ale do jaké míry jsou ty cesty realistické a proveditelné, to si myslím, že je otázka. Na druhou stranu hovoříme-li o té konvenční, zejména na uhlí založené energetice, tak ten německý cíl útlumu běží až někdy do roku 2038, stejně tak scénář útlumu našich uhelných elektráren, takže na to je ještě relativní čas. V současné době bude snaha vymyslet a naběhnout ty alternativy a až ty alternativy budou životaschopné, tak může dojít k útlumu. Kdyby se to dělalo opačně, tak si myslím, že by to bylo velmi riskantní,“ zdůraznil Zahradník.

Podle ekonoma je zásadní otázkou, jakým způsobem bude Evropan donucen nebo přiveden k tomu, aby se choval v souladu se zelenou dohodou. „Pokud to bude v uvozovkách diktát, kdy například finanční sektor bude podřízen nové zelené taxonomii, a všechno, co bude financovat v oblasti konvenční energetiky, bude považováno za rizikové, byť to bude ziskové, a všechno, co bude financováno v oblasti zelené ekonomiky, byť to bude ztrátové, tak bude všemožným způsobem podporováno, tak nechci říkat, že to je odsouzeno k zániku, ale není to úplně ta cesta, na kterou jsou Evropané zvyklí,“ zdůraznil Zahradník, podle nějž je rovněž velmi důležité identifikovat rozdílný postoj mezi jednotlivými členskými státy.

Upozornil, že v na místě jsou kvůli drahému přechodu na klimaticky neutrální energetiku a průmysl i obavy ze ztráty konkurenceschopnosti Evropské unie. „Pokud se to udělá špatně a pokud nevznikne konsensus, tak si myslím, že ty obavy jsou velmi reálné, zejména v krátkém období. Za předpokladu, že se to nicméně uchopí dobře, tak si myslím, že v horizontu roku 2050 z toho Evropa může získat a naopak po Evropě budou opisovat i ostatní země,“ uzavřel optimisticky ekonom.

Mohlo by vás zajímat:
Caterpillar vymýšlí bagry budoucnosti
VIDEO: Sci-fi bagr z Jižní Koreje
V Kodani vzniká unikátní spalovna se sjezdovkou