EU musí mít plán na bezpečně zásobování energiemi

Podle analytika Pavla Farkače je nevyhnutelné, aby jednotlivé členské státy racionalizovaly využití domácích zdrojů. Foto: Sev.en Energy

Členské země EU by měly mít plán, jak bezpečně zásobovat vlastní obyvatelstvo elektrickou energií a teplem. Platí to i pro Českou republiku, která ale takový plán zatím postrádá. V rozhovoru pro EURACTIV.cz to řekl analytik energetické skupiny Sev.en Energy Pavel Farkač.

Současná krize podle Farkače obnažila v celé nahotě ideologickou jednosměrnost Green Dealu, podle které jde veškerou energetiku řešit obnovitelnými zdroji, případně vodíkem.

My tomu prostě nevěříme, protože každý obnovitelný zdroj je závislý na počasí a vždy za sebe potřebuje nějakou zálohu. V celoročním vyjádření lze určitě říct, že třeba 60 či 70 procent energie bude pocházet z obnovitelných zdrojů a že bychom měli ten podíl zvyšovat na maximum možného. Ale netvařme se tak, že obnovitelné zdroje vyřeší stoprocentní poptávku v každé hodině, v každém dni, protože pak přijde týdenní inverze, v zimě bude zvýšená potřeba po energiích, nebude svítit, nebude foukat, a takovou situaci nám žádné akumulace nevyřeší. Musíme mít záložní zdroj, buď fosilní paliva, nebo jaderné elektrárny, které běží bez ohledu na počasí,“ vysvětlil analytik, podle nějž Green Deal filozoficky pohřben nebude, ale určitě bude racionalizován ve směru k posílení zdrojů, které jsou na vnitřním evropském trhu, což znamená již existující uhelné a plynové elektrárny s dlouhodobými kontrakty mimo Ruskou federaci.

„Považuji za nevyhnutelné, aby jednotlivé členské státy racionalizovaly využití domácích zdrojů. Jestli to bude znamenat, že se konec uhlí v některých zemích posune z roku 2035 na rok 2042, nebo že někde zůstane i v roce 2038, tak je to možné. Důležitější je, aby členské země měly plán, jak bezpečně zásobovat vlastní obyvatelstvo energií, ať už energií elektrickou, nebo na topení. Platí to i pro Českou republiku, která plán zatím postrádá. Možná tedy dojde k umenšení tlaku na to, zda skončíme s uhlím v roce 2030 či 2038, ale spíš to bude o tlaku na představení konkrétní sady kroků, jakým způsobem ke konci uhlí dojít,“ řekl Farkač, který současně upozornil, že konec nepochybně nastane a v Evropské unii to bude bez pochyb do roku 2050.

Vondra: Potřebujeme přežít pár let bez sociálních nepokojů

Pokud jde o stanovení harmonogramu pro odklon od uhlí, není podle Farkače nutné stanovovat konkrétní rok, ale spíše rozmezí. „Je férové říct, že útlum těžby například v České republice nastane ilustrativně mezi roky 2035 a 2040, a představit sadu kroků, které musíme uskutečnit, abychom ten odklon mohli realizovat. Důležitý je plán, na základě něhož budeme k cíli postupovat. Cíl musí být vyřknut, ale nemusí být převeden do konkrétního roku, stačí období. Doufejme, že plán se bude materializovat ve strategických dokumentech nebo v návrhu kapacitních mechanismů, abychom byli schopni udržet nějaké zdroje v záloze, než budeme z 95 až 100 % dekarbonizovaní,“ uvedl.

Ten zároveň vysvětlil, že je třeba nastavit vyvážené působení energetických zdrojů na trhu. České uhelné elektrárny mají podle Farkače to specifikum, že za sebou vždycky mají lom, který musí být časově i technicky spjat s provozem elektrárny, aby tam fungovala linka těžba-spálení.

Zase je to o nějaké transparentnosti, to znamená říct si, zda uhelné zdroje necháváme čistě na trhu s tím, že pak budou i čistě tržně umírat. Anebo zda vytvoříme nějaký systém, abychom je měli vždycky v záloze. Takový systém pak ale musí počítat s tím, že se prostě pár měsíců v roce elektrárny nevyplatí,“ upozornil analytik.

Bartuška: Klimatické cíle se musí sladit s možnostmi Česka

Ten současně popsal, jaké částky za své uhelné aktivity platí Sev.en Energy na ochranu životního prostředí. „Jen emisní povolenky nás za loňský rok stály 15 miliard korun. Výnosy z emisních povolenek by měly sloužit k implementaci investic do technologií šetrnějších k životnímu prostředí. Náš další příspěvek k ochraně klimatu spočívá v částce převyšující 100 milionů korun ročně, kterou ze zákona dáváme na rekultivaci území po těžbě. Dalším přínosem jsou naše investice do ekologizačních zařízení v elektrárnách. Když se dnes podíváte na elektrárnu, tak většina těch „tvrdých věcí“ slouží právě k ekologizaci provozu. Místo, kde se vyrábí energie, je relativně prostorově malé v porovnání s „ansámblem“, který slouží k denitrifikaci a odprášení. Pro ilustraci, například jen instalace jednoho látkového filtru v Elektrárně Chvaletice stála 450 milionů,“ vypočítal s tím, že žádní z těchto investic není podporována z evropských fondů.

Green Mine chce přilákat lidi

Farkač rovněž popsal projekt Green Mine, což jde kompletní plán revitalizace a resocializace území lomu ČSA, který má zhruba 40 kilometrů čtverečních a leží mezi Chomutovem, Litvínovem a Mostem.

Území lomu ČSA vlastně po více než stovku let sloužilo primárně k dobývání uhlí, což krajinu poznamenalo. Došlo k vysídlení obcí a tisíců obyvatel. Ambicí projektu Green Mine je tento trend zvrátit. Jestli dosud příroda a lidé těžbě uhlí ustupovali, tak je nyní na nás, abychom je na to území zase vrátili. Green Mine ctí myšlenku toho, jakým způsobem se vypořádat s kompletní obnovou daného území. Centrem lokality tedy vždy bude jezero vzniklé zatopením zbytkové jámy lomu. Už jenom tím, že tam přestaneme čerpat důlní vody a že pustíme horské potoky zpátky do jejich původních koryt, vytvoříme zbytkové jezero. Jedná se zhruba o 600 hektarů, bude to tedy jedna z největších vodních ploch v ČR, kolem které by se měl rozvinout přirozený ekosystém bezemisní energetiky. Sázíme v první řadě na výrobu elektřiny z fotovoltaických panelů, akumulaci v bateriích či vodíku, a následně tam směřujeme s novými byznysovými záměry. Ty, doufáme, přilákají nejen pracovní sílu, ale i nové sídelní útvary. Lidé tam tak budou moci nejen pracovat, ale hlavně žít. Tamní krajina má ohromný potenciál,“ uvedl Farkač, podle nějž se náklady projektu budou pohybovat kolem 4 miliard korun.