Vondra: Potřebujeme přežít pár let bez sociálních nepokojů

Plán Evropské komise na to, jak se zbavit závislosti na ruském plynu je podle Alexandra Vondry velmi slabý. Ale má i některá dobrá opatření. „Na nás teď není zachránit celý svět před uhlíkovou stopou, když k tomu ani nemáme partnery,“ zdůrazňuje europoslanec.

„Zásoby uhlí máme bezprostředně k dispozici, nemusíme jej dovážet, a tak s jeho pomocí můžeme překlenout nejtěžší období odvykání, které nás v příštích letech čeká. Zkrátka uhlí nám bude ještě pár let dobré,“ konstatuje s ohledem na válku na Ukrajině europoslanec Alexandr Vondra (ODS). Zatím se však podle něj zdá, že v Evropském parlamentu je větší vůle polevit v tlaku na zemědělství, než v tlaku na dekarbonizaci. „Na národní úrovni bude nezbytné tyto záležitosti řešit, protože občané bez elektřiny nebo naprosto ožebračení asi nebudou chtít nadále volit politiky, kteří jim toto způsobili,“ dodává však europoslanec.

Současný europarlament je v názorech dlouhodobě zelený, sází na obnovitelné zdroje a dovoz elektřiny v rámci EU. Změnila válka na Ukrajině pohled europoslanců na energetiku a celý Green Deal či jeho harmonogram?

Válka jistě mnohé věci změnila. Je však nerealistické očekávat, že lidé, kteří dosud měli zelenou transformaci jako svůj hlavní ideologický cíl a záměr, najednou přiznají, že se zmýlili. Je spíš patrná větší ochota některé věci rozvolnit, což v praxi může znamenat i nechat vyplynout do ztracena. Tento pohyb je zde patrný, ale zatím se příliš nepromítl do konkrétních prohlášení či kroků. Zdá se, že větší vůle je polevit v zemědělství než v dekarbonizaci. Bouří se totiž sedláci a odboráři.

Knotek: Válka mění názory europoslanců na uhlí

Evropská komise dále razí přístup, že více OZE nás zbaví energetické závislosti na Rusku. Jenže v současnosti, se současným stavem technologií, by to znamenalo výměnu závislosti na Rusku za závislost na počasí. Uvědomují si něco takového europoslanci?

Někteří si to uvědomují, někteří tyto myšlenky nadále odmítají a mají fatalistický přístup k energetické krizi i k energetické chudobě. To je však specifická bublina Evropského parlamentu. Na národní úrovni bude nezbytné tyto záležitosti řešit, protože občané bez elektřiny nebo naprosto ožebračení asi nebudou chtít nadále volit politiky, kteří jim toto způsobili.

Franz Timmermans před válkou označil soustředění ruských vojsk u hranic Ukrajiny za Putinův trik, jak odvrátit pozornost od takzvané klimatické krize. Neotřáslo to dosud jeho – zatím neochvějnou – pozicí v unijních strukturách?

Část lidí si tohoto pozoruhodného výroku povšimla a kritizovala jej. Ostatní se to snažili promlčet, nenašel se naštěstí nikdo, kdo by toto rozumové delirium otevřeně obhajoval. Došlo spíše k jakémusi upozadění Timmermansovy postavy.

Vytrhne se Česko ze zajetí německé ideologie?

Evropská komise představila ve středu svůj plán na to, jak se členské státy zbaví závislosti na ruském plynu. Plán staví na diverzifikaci dodavatelů plynu, využití LNG, úsporách z vytápění na nižší teplotu a především na další podpoře výstavby obnovitelných zdrojů. O jádru či uhlí ani slovo. Je to správný plán pro tuto dobu? Může evropské státy rychle zbavit dovozní závislosti při udržení energetické bezpečnosti?

Je to samozřejmě velmi slabé. Je tu politický rozměr, říct Putinovi, jak dlouho ho ještě budeme potřebovat a tím pádem financovat jeho válčení, je politicky neprozíravé. Chybí konkrétní zmínky o jádru a uhlí, i když Timmermans nám neformálně řekl, že státy mohou využívat uhlí déle, než plánovaly. Návrh nahradit ruský plyn bioplynem je extrémně nevhodný ve chvíli, kdy se očekává v důsledku války fatální nedostatek pšenice a obilí.

V návrhu má EK ale i dobrá opatření. Klíčová je diverzifikace dovozu plynu včetně LNG z USA a Kataru. Chce uzákonit, aby každý stát EU měl plyn ve strategických zásobnících na 90 dnů. Nebo kontrolovat, aby se vlastnictví zásobníků nedostalo do rukou nepřátel. Pro nás je to klíčové, RWE nabízí české zásobníky k prodeji. Bylo hloupé, kdyby je získal Gazprom, jak se to v Německu už stalo. Berlín pak civěl, když byly před zimou prázdné…

EK se postavila za výrobu vodíku z jádra – byť je to v textu skryto, aby Němce neprovokoval, ale okamžitě to nic neřeší. Podporuji i návrhy urychlit instalace obnovitelných zdrojů. Fotovoltaika na střechách, tepelná čerpadla, baterie ve sklepě, větrníky, kde fouká. Decentralizace má i bezpečnostní význam, ale příští dvě tři zimy to neřeší.

Dovoz plynu hraje v představeném bruselském plánu stále velkou roli, ač Alžír nepatří mezi prototypy stabilních států. Při jeho těžbě však uniká velké množství skleníkového metanu, po jehož přepočtení na oxid uhličitý je emisní zátěž zemního plynu stejná, ne-li větší, než je tomu u uhlí. Jak je možné, že tenhle fakt Evropská komise i Evropský parlament stále ignorují?

Možná hrají roli i koloniální komplexy západní Evropy a rozmach Číny v tomto prostoru tedy snaha podat Africe „nataženou ruku“. Evropu to samozřejmě dělá závislou na dalším nestabilním režimu, který si za to může vymoci různé ústupky třeba v oblasti migrace nebo lidských práv. Bude zajímavé sledovat, jak to EU sladí se svou metanovou strategií.

Nytra: Úspory a OZE nás závislosti na Rusku nezbaví

Není uhlí, jakkoli je u aktivistů a části politiků v nemilosti, nesrovnatelně bezpečnějším zdrojem energie, než zemní plyn? Tím spíš, že v celkových emisích CO₂ uhlí i plyn vycházejí nastejno?

Nemám povědomí, zda vycházejí úplně nastejno, ale rozhodně zásoby uhlí máme bezprostředně k dispozici, nemusíme jej dovážet, a tak s jeho pomocí můžeme překlenout nejtěžší období odvykání, které nás v příštích letech čeká. Zkrátka uhlí nám bude ještě pár let dobré.

Kudy podle vás vede cesta k ukončení závislosti na ruském plynu, potažmo ropě, při současném zachování kritérií energetické bezpečnosti?

Kombinace jádra s obnovitelnými zdroji, které neodmítáme principiálně, naopak; pouze se snažíme vidět reálný stav. OZE mají své nezpochybnitelné místo v energetickém mixu a pomáhají energetiku decentralizovat, což je užitečné i z hlediska bezpečnosti. Tam, kde je to nutné, zachovat uhelné elektrárny. Na nás teď není zachránit celý svět před uhlíkovou stopou, když k tomu ani nemáme partnery: Rusko nás považuje za „říši zla“ a posílá na nás tanky, Čína nebo Indie jeho akce odmítají odsoudit. Naším cílem musí být přežít příštích několik let bez velkých sociálních nepokojů.

Je podle vás šance, že by se něco takového podařilo v EU prosadit? Má Česko šanci něco takového prosadit, nebo k tomu výrazně přispět?

Koalice rozumu se i českou zásluhou rozrůstá a získává cenné spojence. Francie je dnes jednoznačně pro jádro, sdílíme s nimi stejnou platformu. Prosadili jsme jádro v taxonomii udržitelných financí. Teď bojujeme za reformu trhu s povolenkami. Tak, aby neúměrně nezdražoval cenu energií a eliminoval eldorádo spekulantů. Dlouhodobě upozorňujeme na to, že ruský plyn jako transformační prostředek znamená bezprecedentní energetickou závislost na Rusku. Dlouhodobě upozorňujeme na to, že Rusko v Evropě podporuje, i finančně, organizace, které slouží jejich cílům v energetické oblasti, jako je boj proti jádru, či proti frakování. Válka naše varování pouze podtrhla.