Doba čtení:4 m, 6 s
„Že si některé zelené kroužky myslí, že tu uhlí už nepotřebujeme, to je bohužel jejich problém. Který ale oni v době nouze o elektřinu řešit nebudou. To už prokázaly tvrdým lobbováním proti jaderné energii, takže dnes máme nejméně desetiletý skluz v přípravě a realizaci dalšího jaderného bloku,“ uvedl v rozhovoru pro Týdeník Echo energetický odborník, profesor ČVUT František Hrdlička.
Upozorňuje, že ČEPS pracuje se dvěma scénáři: referenčním a progresivním. „A i ten referenční, který vychází ze zmiňovaného sběru dat od výrobců energie, je cinknutý. Provozovatelé zdrojů totiž vědí, že když nebudou dostatečně zelení, nikdo jim nepůjčí, nezískají úvěr na nezbytné investice. Proto raději nabízejí nepravděpodobné dekarbonizační scénáře. V tom referenčním scénáři se ČEPS také držel tzv. konzervativní spotřeby elektřiny, což stojí na předpokladu, že do roku 2025 bude čistá spotřeba elektřiny stejná jako během propadu spotřeby v roce 2023,“ uvedl.
Podle Hrdličky přistupuje stát ke konci uhlí nezodpovědně. „Podívejme se na Němce. Nejenže mají schválené kapacitní platby pro uhelné elektrárny. Oni si je dokonce zakázali zavřít. Počítají s uhlím. Zavřeli staré šachty v Porúří, protože ekonomičtější je pro ně dovážet černé uhlí odjinud. Mohou si dovolit dovoz po řekách, po moři. Zároveň ale ty doly nezatopili. Takže počítají s tím, že kdyby bylo nejhůř, otevřou je. My v takové situaci opravdu nejsme, protože postupujeme při ukončování těžby zatopením dolů,“ řekl Hrdlička s tím, že musí být dopředu jasně daný horizont tří až pěti let, po které se bude těžit. „Jinak provozováním dolu vyhazujete peníze. Potřebujete totiž tu nejtěžší techniku, ta kolosální rypadla, která odstraňují skrývku. Pak teprve se může těžit. No a na ten až pětiletý horizont potřebujete mít zajištěný odběr uhlí,“ vysvětlil profesor.
V tuhle chvíli jde podle něj o budoucnost dvou dolů. „Bílina může fungovat také ještě dalších třeba třicet let. Jenže my k Bílině potřebujeme i ty Vršany. Nejen kvůli typu uhlí, ale hlavně kvůli dopravě. Elektrárny se stavěly u dolů. Anebo bylo třeba k nim uhlí nějak dovézt. Dopravní cesty jsou nastaveny a jejich přesměrování není ani jednoduché, ani zadarmo. A nezapomeňme, že třetina výkonu z uhlí je v teplárnách. A ty mají připraveny plány dekarbonizace, které ještě nejsou zdaleka dokončeny, a ani nevíme, jak reálně budou fungovat,“ upozornil Hrdlička, který současně varuje před unáhlenou náhradu uhlí zemním plynem.
„Uvědomme si, že Němci tranzit plynu zatížili poplatkem a ten se zřejmě ještě navýší. To je jedna věc. A navíc, oni ho budou sami potřebovat. Takže k nám dojde jen to, co nespotřebují. A ještě k tomu bude plyn extrémně drahý kvůli zatížení emisními povolenkami, pokud dojde k tomu, co se v Bruselu už odsouhlasilo. Tedy že emise se budou počítat od místa těžby. Pak bude cena povolenky pravděpodobně shodná jako u výroby z uhlí. A pokud bychom dováželi zkapalněný krakovaný plyn z USA, bude i vyšší,“ vysvětlil klíčová rizika Hrdlička, který zároveň upozornil, že se do stavby plynových zdrojů zatím nikdo nehrne.
„V plynu teď máme necelé 2 GW. Kompletně ve všem, ne pouze v paroplynových elektrárnách. A potřebovali bychom ho minimálně zdvojnásobit, aby nám to – za předpokladu, že plyn bude odkud dovézt – na nějakou dobu stačilo. Jenže on ty plynové zdroje nikdo nepostaví, dokud mu stát neslíbí, že dostane podporu. Provozovatelé jsou si totiž vědomi toho, že ty elektrárny by nejely aspoň patřičné čtyři tisíce hodin ročně. Tedy aby dávalo smysl je provozovat. Vyráběly by třeba 1200 hodin, takže tam není návratnost investice, nezaplatí se jim to,“ uvedl.
Když se neschválí podpora a nic se nepostaví, nastane podle Hrdličky vážný průšvih. „Stále si o všem jen vyprávíme. Nemáme ani podepsanou smlouvu na stavbu jaderných bloků. Kdybychom fungovali v normálních poměrech, stavěl by nové bloky v Dukovanech stát. ČEZ ale před pár lety sehrál hru spočívající v tom, že vyčlenil svou jadernou divizi Dukovany II, tu teď bude chtít zaplatit. To všechno si měl stát ušetřit a převzít to do své režie. Ještě pořád je na to čas, i když to bude drahé,“ řekl Hrdlička.
Velmi riskantní je podle něj spoléhat na dovoz elektřiny ze zahraničí. „Dostáváme se do situace, kdy se za chvíli jednotlivé trhy v Evropě budou místo účinné spolupráce uzavírat a bude si hrát každý na svém písečku. Protože jinak to neustojí. Pokud budou mít Německo nebo Francie ve výrobě přebytky, postaví si doma elektrolyzéry a budou vyrábět vodík. Nebo přebytky mít nebudou a ještě budou mít děsně drahý vodík. Celá energetika je o tom, že potřebujete být co nejvíce soběstační. A položme si otázku, kdo chce, abychom se té soběstačnosti vzdali? Banky sehrály skvělou hru díky politice ESG. Jim se to hrozně líbí, mohou tak lépe manipulovat s penězi. Na špinavé technologie přece peníze nikomu půjčovat nebudou,“ popsal neveselé vyhlídky odborník.