Doba čtení:2 m, 51 s
„Green Deal je ohromná příležitost pro český průmysl. Pro levnější ceny energie, nová a dobře placená pracovní místa. Je to příležitost, za kterou půjde ohromné množství peněz. Byli bychom hloupí, kdybychom ji nevyužili,“ prohlásil v Rozstřelu na iDnes nový ministr průmyslu a obchodu Lukáš Vlček. Těžko říct, zda svým slovům věří, nebo účelově lže.
V každém případě má ale téměř vše, co řekl, k pravdě velmi daleko. I když, jak se to vezme. Pokud by takto mluvil na poradě coby ředitel firmy vyrábějící například obnovitelné zdroje energie, dalo by se to pochopit. Pokud je ale ministrem, navíc ministrem průmyslu, a ještě navíc českým ministrem průmyslu, jsou jeho slova na pováženou.
Pojďme si je rozebrat. Při složení českého průmyslu je jasné, že Green Deal je mnohem víc hrozba než příležitost. Některé firmy se příležitosti pochopitelně mohou chopit, naskočit na zelenou vlnu, využít nejrůznějších pobídek, dotací a regulací konkurence. Většina firem ale naopak kleká na kolena pod tíhou neustále přibývajících regulací, které jdou ruku v ruce s vysokými cenami energií.
Stačí si vzpomenout na pár měsíců starou zprávu o konkurenceschopnosti Evropské unie, kterou představil bývalý italský premiér a bývalý šéf Evropské centrální banky Mario Draghi. Velmi důrazně v ní upozornil, že je nutné řešit drahé energie, z hlediska konkurenceschopnosti jsou totiž neudržitelné. Draghi varuje, že není dlouhodobě udržitelné, aby ceny elektřiny pro průmyslové podniky byly v zemích EU o 150 procent vyšší než ve Spojených státech a v Číně. Zemní plyn je dokonce čtyřikrát dražší než na severoamerickém trhu.
Pokud Vlček tvrdí, že Green Deal přinese levnější ceny, pak se asi zapomněl podívat k sousedům do Německa. To je doslova vlajkovou lodí evropské dekarbonizace. Před Českem má mnohaletý náskok.
A výsledek?
Německá agentura pro obnovitelnou energii uvádí, že jen do roku 2021 přišlo Němce budování obnovitelných zdrojů na 319,6 miliardy eur (přes osm bilionů korun). I po 13 letech neskutečně drahé a ambiciózní „Energiewende“, kdy se Německo dostalo v instalovaném výkonu obnovitelných zdrojů už přes neskutečných 170 GW, vyrábí v zimě pořád skoro dvě třetiny své elektřiny z fosilních paliv. Země se potácí v nebývalých ekonomických problémech, německý průmysl v čele s automobilovým úpí, řada firem už uskutečnila či plánuje přesun výroby do zahraničí. A to i přesto, že německá vláda, která se aktuálně rozpadá, průmyslu ceny energií dotuje tak štědře, jak si to my rozhodně dovolit nebudeme moci.
Mimo jiné proto, že budeme muset vynaložit obrovské finanční prostředky, abychom dostáli požadavkům Green Dealu. Tomu Green Dealu, který Vlček považuje za „obrovskou příležitost, za kterou půjde ohromné množství peněz“. Ono skutečně půjde. Jenže většina z našich kapes.
Vlčkův vládní kolega, ministr životního prostředí Petr Hladík před časem přiznal, že zelená transformace českého průmyslu bude stát 3 biliony korun. Pouze třetinu přitom pokryjí dotace. „Máme poměrně tvrdá data, víme, že jeden bilion korun nebude stačit, jedná se pouze o třetinu z nutných peněz. Zelená transformace nemůže být pouze o dotacích,“ uvedl Hladík na konferenci Green Deal Summit Prague.
Tohle všechno by ministr průmyslu měl rozhodně vědět. A zařídit se podle toho. Jednat tak, aby český průmysl a obchod nepoškodil, ale naopak mu pomáhal v těžkých časech. Podle slov Lukáše Vlčka ale český průmysl a ekonomika příliš důvodu k optimismu nemají.