Doba čtení:2 m, 11 s
Čím a jak nahradit při výrobě elektřiny uhlí řeší kromě Česka i naši sousedé v Polsku a Německu. Poláci vsadili na jadernou kartu, naopak Němci se jádra vzdali a vydali se cestou obnovitelných zdrojů a zemního plynu, který měl pocházet převážně z Ruska. Tahle cesta se zřejmě uzavřela, Němci se proto ještě více upínají k vodíku.
Zatímco u nás se zatím chystá stavba jednoho velkého bloku v Dukovanech, Polsko chce mezi lety 2033 a 2043 spustit hned šest velkých reaktorů. Poláci si jadernou cestu nalinkovali v roce 2014, když vláda schválila Polský jaderný program s cílem vybudovat šest až devět tisíc megawattů jaderné kapacity v klasických velkých tlakovodních reaktorech minimálně 3. generace. První jaderný blok by se měl rozběhnout v roce 2033. Postupně se do roku 2043 má uvést do provozu celkem šest velkých reaktorů ve dvou lokalitách.
Německo naopak letos na jaře své poslední tři jaderné elektrárny zavřelo a na cestě k zelené budoucnosti se s jádrem zcela rozloučilo. Místo něj v úsilí dosáhnout nulových emisí plánuje o to víc využívat vodík. Jenže jeho výroba je drahá a náročná a Německo na pokrytí celé své potřeby nemá kapacitu. Už nyní vláda v podstatě počítá s další energetickou závislostí: až tři čtvrtiny bude muset dovážet zejména z rozvojových zemí, napsal server idnes.cz.
V Německu si lámou hlavu, čím nahradit teplo z uhlí
Německá vláda při revizi své národní vodíkové strategie, kterou právě představila, dává využití vodíku v průmyslu a přechodu k obnovitelným zdrojům energie mnohem větší roli, než se dosud předpokládalo. Německo chce do konce tohoto desetiletí postavit desítky elektráren schopných vodík spalovat. Ty mají kompenzovat výpadky obnovitelných zdrojů energie a být činné v době, kdy není dostatek větru nebo slunce pro pohon větrných a slunečních elektráren.
Ambiciózní plán ovšem komplikuje ovšem fakt, že bude muset vodík až ze sedmdesáti procent dovážet. Spolkové ministerstvo pro rozvojovou spolupráci (BMZ) již zahájilo spolupráci zejména s Marokem, a dále s Brazílií, Tuniskem, Alžírskem, Namibií a Jihoafrickou republikou. Bude však nutné vyřešit řadu problémů v čele se složitou přepravou vodíku na dlouhé vzdálenosti. Výroba vodíku je problematická i s ohledem na to, že je k ní třeba velké množství vody, což nejde dohromady se stále postupujícím suchem nejen v těchto částech světa.
Kritici ovšem upozorňují, že řadu úskalí lze očekávat i na polské jadrné cestě. Bude proto mimořádně zajímavé sledovat, která strategie se v budoucnu ukáže býti efektivnější. Česko však nemůže čekat na výsledky sousedů, ale musí se rovněž urychleně rozhodnout, kudy se vydá.