Doba čtení:3 m, 25 s
Diskuze okolo budoucnosti a transformace evropské energetiky je zahlcena matoucími termíny, které zakrývají, oč především jde. V energetice jde totiž vždy především o spolehlivost.
Otázka na začátek. Je leden, noc, venku mrzne, jen praští a vaše topení nefunguje, protože nemáte elektřinu. Bude pro vás důležité, abyste měli elektřinu z obnovitelných zdrojů? Aby byla ze zdroje vlastněného komunitou, jejímž jste členem? Aby byla z jiného komunitního, tedy „demokratizovaného“ zdroje? Nebo prostě budete chtít, abyste měli elektřinu, protože jinak vám bude zatracená zima, případně rovnou zmrznete? Pokud odpovídáte ano na poslední možnost, odhalili jste dva z termínů, které v diskuzi o budoucnosti energetiky odvádějí pozornost od toho nejdůležitějšího. Od toho, jestli elektřina je, nebo není.
Čtěte také:
Spotřeba elektřiny byla rekordní, výrobu táhne uhlí
Pozemky po těžbě uhlí využijí i Lesy ČR
Abychom to nezamluvili – úplně stejný kvíz platí v případě teplárenství. Protože teplo a teplou vodu také bud máte, nebo nemáte. A až vám v lednu vychladne topení, také vám bude úplně jedno, jak se to zařídí, hlavně, když bude teplo. Třeba i pomocí spálených pneumatik, když bude potřeba. Což, to je pravda, se samozřejmě lépe zařizuje v nějakém komunitním zdroji, než ve velké teplárně. Zase, pokud vám jde i o emise (což už dnes více méně asi každému), tak špičkové filtry a odlučovače se rychleji instalují a lépe kontrolují v případě velkých zdrojů, než u tisíců lokálních (třeba komunitních) výtopen.
Aktivisté jednotné zelené fronty, včetně těch v politických stranách rádi a docela často mluví o demokratizaci energetiky a o významu komunitní energetiky, která se podle nich na západ od našich hranic rychle a úspěšně rozvíjí. Ba existují i ukázkové příklady takové energetiky z USA, pokud to má někdo raději. Popravdě řečeno, jistě bychom nalezli nemálo projektů, de facto komunitní energetiky i v Rusku a nejspíš i v Číně. Pravděpodobně nebudou tolik skutečně komunitní, tedy z nich nebudou mít peníze v místě žijící lidé, ale zato budou velmi pravděpodobně fungovat skutečně v ostrovním provozu. Což je teprve to, co by transformaci celostátní energetiky skutečně pomohlo.
Kdyby se totiž takovou energeticko-teplárenskou ostrovní komunitou staly, co já vím, Čisovice u Mníšku pod Brdy, přestaly by na distribuční mapě existovat. Sítě by ji míjely takříkajíc bez zastávky. Žádná odbočka, žádný odběr. Tepla ani elektřiny. A také žádná možnost teplo nebo elektřinu z celostátní sítě odebrat. Takže když nebude dost elektřiny z místního zdroje, bude v obci tma. A také nikomu nenaskočí kotel, bez ohledu na to, co spaluje. Žádné ledničky, mrazáky, fény, elektrické trouby ani sporáky. Tedy pokud obec nebude mít někde připravených pár dieselových elektrocentrál, které prodává armáda (protože musí věřit, že je ona sama fakt už nikdy nemůže potřebovat…).
Žerty stranou! Demokratizace energetiky je pojem, který hraje na strunu závisti. On má elektrárnu, to je zazobanec! Když budeme mít elektrárničku my, on bude menší zazobanec a my budeme mít „šťávu“ za hubičku! Co za hubičku, ještě na tom vyděláme! To je celé. Tenhle aktivistický termín znamená, že energetické zdroje budou patřit více lidem. Což je známá progresivistická mantra. Komunitní energetika je v podstatě jiný termín pro to samé. Hlavně – za každou cenu – vypadat, že je to pro lidi!
Jenže lidí chtějí elektřinu a teplo. Nechtějí být závislí na jednom větrníku za vsí. Vědí, že jakmile nebude foukat, nerozsvítí si ani jednu žárovku. V ostrovním provozu, samozřejmě. Aby byla komunitní a „demokratizovaná“ energetika bezpečná, musí zůstat připojená k celostátní síti. Ale jakmile taková komunita zůstane připojená k celostátní síti, nijak neulehčuje život jejímu provozovateli. Protože ten musí počítat s tím, že musí mít elektřinu i pro tuhle obec, kdyby ji potřebovala. Takže komunita posbírá dotace na komunitní, samozřejmě obnovitelný zdroj elektřiny, ale o jeho zálohu, tedy bezpečnost dodávek, se stále bude starat státní ČEPS. Což jde z našich kapes. Stejně jako dotace.
Kdo na demokratizaci energetiky a komunitní energetice vydělá, je zřejmé. Prodejci příslušné technologie (výrobci fotovoltaiky ani větrných elektráren v tuzemsku nejsou), poradenské firmy, včetně těch zeleně „neziskových“ a také konkrétní energetická komunita. Prodělají všichni ostatní. A klima, tedy to, proč to prý všechno děláme? To si toho ani nevšimne. Protože v Asii se staví zcela nekomunitní a nedemokratické uhelné elektrárny, jako na běžícím pásu.