Jiří Kašpar byl pro své kolegy vzorem

Jiří Kašpar se podílel na rekultivaci tisíců hektarů ploch. Foto: Czech Coal

Na jaře odešel Jiří Kašpar, jedna z legend rekultivací bývalé Mostecké uhelné společnosti.

Na šachtu Jiří Kašpar nastoupil v září 1973, tehdy jako dispečer Závodu B – Šmeral. Kvůli své původní profesi konstruktéra v automobilce Praga ale už zanedlouho přešel do odboru technického rozvoje. Když se začalo s přípravami nového lomu Vršany, působil v odboru investic a následně zamířil do vývoje.

Čtěte také:
Co dokáží rekultivace za jediný rok
Z měsíční krajiny do rozkvetlého parku

Poprvé jsme se potkali v srpnu 1982, když jsem nastoupila na Vršany a Jiří Kašpar byl vlastně první člověk, který se mi tu věnoval. Dlouho jsem se od něj učila a můj obor ekologie a jeho rekultivace k sobě měly vždycky blízko, takže jsme společně absolvovali celou řadu prezentací o ochraně a tvorbě životního prostředí, prezentovali rekultivace na zahraničních konferencích. Málokdo uměl prezentovat tyto činnosti tak jako on,“ vzpomíná na svého dlouholetého kolegu Hana Lorencová, specialistka pro environmentální oblast Severní energetické.

Na začátku devadesátých let, po privatizaci těžebních společností, přešel Jiří Kašpar z pozice šéfa vývoje do funkce vedoucího útvaru přípravy území a začal se věnovat rekultivacím. A věnoval se jim až do svého odchodu do důchodu v roce 2015. „Naše první setkání se datuje do roku 1993 a Jiří Kašpar byl mým prvním šéfem na šachtě. Moc jsem se toho od něj naučila i díky tomu, že měl zkušenosti z praktické baňařiny. Když se na konci devadesátých let zpracovávala metodika rekultivací, odvedl na ní obrovský kus práce,“ připomíná Ingrid Jarošová, vedoucí odborného útvaru rekultivací Severní energetické.

Právě jeho komplexní pohled na věci byl pro jeho kolegy velkým vzorem. V rozhovoru pro Důlní noviny před odchodem do penze odpovídal na otázku, jaké území prošlo během let jeho rukama. Ze statistik tehdy vycházelo dohromady kolem čtyř tisíc hektarů ploch hlavně na Mostecku. A na dotaz, které z rekultivovaných míst měl nejraději, odpověděl, že Ležáky, nebo jak se dnes říká jezero Most.

Už když jsem pracoval ve vývoji, byla to takzvaně moje lokalita. A jsem rád, že se nakonec zvolila tak krásná perspektiva pro tak velké území. Dlouhá léta se Most mohl rozvíjet jen jedním směrem a teď už se zase bude moci vrátit i tam, kde kdysi stávalo původní město,“ říkal tehdy Jiří Kašpar. A zapomínat se nesmí ani na jeho spolupráci s řadou vysokých škol, které společně s dlouholetou spolupracovnicí Lenkou Měskovou provázeli po rekultivovaných plochách.

I Jiří Kašpar v rozhovoru přiznal, že mu dělá radost ukázat studentům celý proces těžby od počátku až do úplného konce. A velmi často se mu dařilo názory těch, kteří na Mostecko přijeli s utkvělou představou o měsíční krajině, úplně změnit. Jiří Kašpar byl osobnost, která o sobě tvrdila, že ho během celé profesní kariéry provázelo štěstí.

Když jsem nastoupil, měl jsem štěstí na starší zkušené kolegy, kteří mi pomáhali. Následně na šikovné spolupracovníky i dobré nadřízené. To, že jsem se dostal k rekultivacím, považuji za štěstí. Vzdělaných lidí, kteří tuhle práci mohli dělat, bylo víc. Pevně věřím, že stejně jako jsme my čerpali ze znalostí předešlé generace a snažili se na ně navázat, posunout je dál, přijdou se stejným krédem naši následovníci. Určitě budou vědět, jak pokračovat dál,“ uzavřel rozhovor před necelými třemi roky.

Mohlo by vás zajímat:
Na výsypce dnes přistávají letadla
Dříve měsíční krajina, dnes poklad přírody
Z dolu ve Virginii udělali golfové hřiště