Doba čtení:2 m, 17 s
Podle některých předpokladů by budoucí předpovědi výkyvů počasí mohly být doplněny o informace, jaké by počasí bylo, kdyby se neoteplovalo klima. Jde o další „klimatickou masáž“, nebo o praktické informace?
Podle článku na portálu iDnes „Můžeme si za katastrofy sami? Nový druh předpovědí nám to vyčíslí“ se rozvíjí nový obor klimatologie a meteorologie, zvaný atribuční věda (článek zde, atribuce zde, atribuční chyba zde). Atribuce v této souvislosti zjednodušeně znamená, že dokáže přisoudit podíl oteplení klimatu na konkrétním projevu počasí. Na suchu, povodni, hurikánu. Což je jistě zajímavý údaj. Pokud ovšem vychází ze správných údajů. A zde může být problém.
Vzhledem k tomu, že tato atribuce přičítá změny klimatu aktivitě člověka od počátku industriální éry, stírá význam přirozeného vývoje klimatu. Stejnou, ba větší zátěž představuje to, že současná klimatologie (či alespoň její veřejné výstupy) tvrdí, že je víc povodní, víc požárů, víc hurikánů, přičemž nic z toho není zjevně úplně pravda (povodně zde, požáry podle IPCC zde a hurikány podle EPA zde). Dá se tedy pochybovat o správnosti závěrů, jež z toho tvrzení vycházejí. Jak vypadají atribuční závěry organizace World Weather Attribution (WWA), týkající se zářijových povodní se můžete podívat zde.
Stát přizpůsobí školní obory energetice a průmyslu
I kdyby však taková hodnocení a předpovědi byly zcela správné, není jasné, k čemu je něco takového dobré. Že by snad měly atribuční předpovědi mířit do Číny, Indie a dalších států v Jihovýchodní Asii? Do Ruska, Íránu nebo Saúdské Arábie? Aby si tamní vlády uvědomily, že musí dekarbonizovat stejně bezhlavě, jako státy v EU? Protože však zmíněnou WWA, jednoho z průkopníků nového oboru, založila Němka a Nizozemec, zdá se pravděpodobnější, že půjde jen o další nástroj greenwashingu na lidi v státech v prostoru EU. Přesvědčování přesvědčených a děšení vyděšených. A také o upevňování ideologických základů celé unijní zelené víry.
Praktický smysl má však něco jiného. A je to zřejmé i z textu WWA o povodních, na který odkazujeme výše. Smysl má totiž adaptace. Je nakonec jedno, zda k přirozenému průběhu klimatu lidstvo nějak a jak moc přispívá. Protože to, co podle zeleného přesvědčení můžou lidé udělat proti oteplování, se projeví až zhruba za sto let. A těch sto let je potřeba přežít, k čemuž lidstvu lamentování a obviňování nepomůže. Pomůže mu k tomu jedině ona adaptace, tedy přizpůsobení se. Že to funguje, ukazují například letošní povodňové ztráty na lidských životech. Ty jsou řádově nižší, než při předchozích velkých povodních. Protože vedení státu i obcí ví, co má dělat. A co teprve, kdyby byla všude udělaná protipovodňová opatření, jež i v Česku leckde zůstávají stále jen na papíře… To by se samozřejmě kladně projevilo i na výši materiálních škod. Které mimochodem rostou nejen proto, že se zvyšují ceny, ale i proto, že nerespektujeme zkušenosti z předchozích povodní.