Kalenda: Lidský podíl na klimatu je naprosto minimální

Evropská populace by teoreticky mohla globální teploty ovlivnit v řádu tisícin stupně Celsia. Za změny teplot můžou oceány a další faktory, které jsou mimo lidský vliv.

Geofyzik a seismolog Pavel Kalenda v rozhovoru vysvětluje, že globální teplota v posledních letech klesá. To samé konstatují data meteorologické agentury USA, známé pod zkratkou NOAA. Jeho vysvětlení zcela minimálního vlivu lidstva na globální klima a teplotu potvrzuje i článek řeckých vědců Demetrise Koutsoyiannise a Christose Vournase zveřejněný v říjnu na ResearchGate (zde).

Tvrdíte, že máte důkaz o tom, že lidská produkce oxidu uhličitého nezpůsobuje změnu klimatu, jak to tvrdí IPCC a unijní politici. V čem váš důkaz spočívá?

Pro toto tvrzení existuje několik nezávislých důkazů. Prvním z nich jsou data z vrtu Vostok, která ukazují, že za poslední čtyři glaciální cykly vždy docházelo nejprve k nárůstu teploty a teprve později se zpožděním pár desítek až stovky let také k nárůstu koncentrace CO₂.

Druhý důkaz je odvozen z Henryho zákona o parciálních tlacích v učebnici klimatologie od profesora Murryho Salbyho z roku 2012. Ten ukazuje, že když se zvýší teplota globálního oceánu, tak se také zvýší únik plynů, obsažených ve vodě do atmosféry. Oceán je největším úložištěm volného, rozpuštěného oxidu uhličitého na planetě. Tento druhý důkaz byl experimentálně globálně potvrzen v době covidové pandemie, kdy celé lidstvo a zejména pak Čína de-facto zastavilo v době lockdownů výrobu téměř na dva měsíce. Koncentrace CO₂ v atmosféře poté skutečně pozorovatelně poklesla, ale po obnovení výroby a tedy vypouštění CO₂ do atmosféry se nevrátila pouze na předcovidovou úroveň, ale narostla na koncentrace tak vysoké, jako by k žádnému lockdownu vůbec nedošlo. Z meziročních dat rychlosti nárůstu se nedá vůbec poznat, že nějaký lockdown vůbec byl, zato se dá poznat, o kolik stoupla průměrná teplota světového oceánu. Data potvrzují to, že stejné množství oxidu uhličitého, které nebylo v atmosféře díky lockdownům, bylo přirozeně doplněno z oceánu přesně podle Henryho zákona.

Teleky: Česko má uhlí dost. Když bude vláda chtít

Z jakých dat vycházíte?

Pro klimatology jsou „směroplatná“ data ze stanice Mauna Loa na Hawai.

Obr.1 – Vývoj koncentrace CO₂ na Mauna Loa 1960-11/2023. Je rozeznatelný „schod“ v koncentracích CO₂ po globálním lockdownu v roce 2020? Není.

Koncentrace oxidu uhličitého se tedy pro celý svět berou pouze z měření na Havaji, na sopce Mauna Loa?

Na světě jsou pro klimatologické účely vybudovány čtyři stanice: Mauna Loa na Hawaii, Barrow na Aljašce, na Americké Samoi a na jižním pólu. Vzhledem k tomu, že v okolí obou pólů se točí vzduch v takzvaném polárním víru (vortex) a atmosféry severní a jižní polokoule jsou, co se týče proudění, téměř odděleny, stanice Mauna Loa jako jediná ukazuje, jak koncentraci CO₂ ovlivňuje průmysl na Euroasijském kontinentu. Proto byla tato stanice vybrána jako etalon pro globální monitorovací program NOAA (zde).

Podle vás se v posledních sedmi letech již globální teplota nezvyšuje, což potvrzují i data již zmíněné americké meteorologické agentury NOAA (zde). Noviny jsou však plné zpráv o nejteplejších letech… Vaše data pochází odkud?

Já používám pouze oficiální data, která jsou například publikována na serveru WoodFor Trees (zde) a která pocházejí z laboratoře CRU (Climate Research Unit). Tam je vidět, že po El Niňo v roce 2015 průměrné globální teploty až do poloviny roku 2023 dále nerostly. Na konci roku 2023 je vidět, jaký je rozdíl mezi počasím a klimatem. Na konci roku 2023 nejprve v Evropě narostly teploty na rekordní hodnoty (+0,85°C oproti normálu let 1991-2020, zde), aby v listopadu zase pokořily rekord na opačnou stranu (zde). V lednu 2023 byly například v Číně naměřeny rekordně nízké teploty, nejnižší za celou historii měření (zde). Moskva zažila tuto zimu jednu z největších sněhových bouří za posledních 60 let a v roce 2018 nasněžilo nejvíce za posledních 100 let. Toto jsou projevy a výkyvy počasí. Ty nemají s klimatem mnoho společného, protože klima se – už z definice – mění na časových škálách delších než 30 let.

Ve svých článcích také upozorňujete na to, že klimatické modely, na kterých stojí celý „boj proti změně klimatu“ nevycházejí. O co se při tom opíráte?

Klimatické modely byly už mnohokráte totálně znectěny na různých odborných úrovních. Nejdůsledněji to snad udělal profesor Christy, když do přibližně 100 klimatických modelů, založených zejména na CO₂, dosadil zpětně skutečná data o koncentracích CO₂ a při slyšení v Senátu USA v roce 2015 pod přísahou ukázal, že všechny modely, až na jeden, extrémně nadhodnocovaly projektovaný teplotní nárůst (vyvolaný koncentrací CO₂ v modelech), který ale nebyl ve skutečnosti pozorován.

Obr. 2 – Graf z roku 2015 od prof. Christyho (graf č. 29) – ten do 102 klimatických modelů dosadil reálné hodnoty koncentrace CO2 a ukázal, že pouze jediný model z těchto modelů jakžtakž správně modeloval odhad budoucích teplot. Všechny ostatní modely se ukázaly jako vadné, protože koncentrace CO2 rostla za posledních 20 let, kdežto naopak teploty nerostly, což tyto modely nepředpokládaly. Takže dochází k disproporci, kterou dosud neumějí klimatologové vysvětlit.

U.S. House Committee on Science, Space & Technology, 29 Mar 2017 – Testimony of John R. Christy, zde.

Knotek: Současný „Brusel“ je nepřítelem EU

Jak je podle vás možné, že to nikdo z politiků nebere v úvahu?

Politici to nemohou brát v úvahu (oni to dobře znají), protože by se jim sesypal politický projekt, založený na skleníkových plynech (zejména na oxid uhličitý, ale v poslední době zahrnující také metan). Green Deal není vědecký, ale politický projekt a „vědci“ zde pouze hrají roli granty podplacených užitečných idiotů. Tento projekt nemá vůbec za úkol záchranu klimatu, ale deindustrializaci rozvinutých zemí, depopulaci celé planety, což zcela nepokrytě vyjevil zakladatel a prezident Světového ekonomického fóra Klaus Schwab a zvýšení zisků globálních firem.

Když shrnu vaše vývody, vypadá to, že dekarbonizace, pro kterou se rozhodla EU i administrativa prezidenta Bidena, nemůže ovlivnit vývoj teplot na planetě?

Mohla by ovlivnit, ovšem jenom za předpokladu, že by neexistovala dynamická výměna CO₂ mezi oceánem a atmosférou. V tomto případě bychom si teoreticky mohli spočítat, jak velké by toto ovlivnění mohlo být. Podle učebnice M. Salbyho je roční výměna CO₂ mezi oceány a atmosférou zhruba 750 gigatun oxidu uhličitého. Lidstvo vypouští tohoto plynu zhruba 50 gigatun, z toho Evropa asi šest gigatun (v roce 2012). Takže antropogenní výměna činí přibližně sedm procent celkové výměny a ta evropská činí jen 11 procent z té antropogenní. Pokud tedy nárůst globální teploty byl za posledních asi 100 let přibližně 1,2 stupně Celsia, tak lidstvo by bylo (za výše uvedených neplatných předpokladů) teoreticky schopno ovlivnit jen 0,08 stupně Celsia a celá Evropa i při svém úplném průmyslovém sebezničení pouze 0,009 stupně, což je pod rozlišovací možností většiny i digitálních teploměrů, zato viditelné v každém schodku národního i nadnárodního rozpočtu.

Obr. 3 – Graf porovnávající rychlost nárůstu koncentrace CO₂ (červeně) a globální teploty (modře). Přesně podle učebnice M. Salbyho (2012) odpovídá rychlost nárůstu koncentrace CO₂ anomálním globálním teplotám a nikoli lidské činnosti.

Změny teploty a výšku hladin oceánů dáváte do souvislosti s fungováním planetární soustavy. Jaké jsou tedy vzájemné vazby, jež ovlivňují pozemské klima?

Tak, jako se polární čepičky na Marsu řídí cykly sluneční aktivity, tak to stejné platí i pro Zemi. Hlavní zásluhu na změně globálních teplot má z dlouhodobého hlediska sluneční aktivita. Proto jsme pozorovali za dva oběhy Sluneční soustavy okolo jádra naší Galaxie (cca 550 mil. let) čtyři cykly sluneční aktivity a čtyři hlavní orogenetické, tedy horotvorné a také klimatické cykly. Zajímavé je to, že v koncentracích CO₂ jsme pozorovali pouze dva hlavní cykly s minimy na hranici karbon-perm a nyní ve čtvrtohorách.

Obr. 4 – Vývoj proxyteplot (z izotopu ¹⁸O) ve Fanerozoiku. Největší zalednění bylo na hranici karbon-perm i díky nejmenší koncentraci CO₂ a vodní páry v atmosféře. Permské klima bylo velice podobné klimatu pouště Gobi i v našich zemích.

Druhý mechanismus, který řídí klima na Zemi, je spojen s orbitálními parametry Země – excentricitou, sklonem rotační osy a precesí). Tyto tři parametry určují, jaký bude osvit zejména severní polokoule, kde převažují kontinenty nad oceány. Vždy, když byl větší než průměrný osvit severní polokoule, končily doby ledové a začal interglaciál. Jejich střídání mělo hlavní periodu asi 100 tisíc let, což je perioda změn excentricity orbity Země (výstřednost), která byla modulována periodou 40 tisíc let, což je perioda změn náklonu zemské osy.

Patříte i vy mezi konspirátory?

Třetí mechanismus souvisí s výměnou rotačních momentů mezi tělesy Sluneční soustavy. Tady má největší vliv Jupiter, jehož excentricita dráhy má periodu 60 – 62,5 let. Jupiter předává svůj rotační moment nejvíce Slunci, kde vyvolává změny ve sluneční aktivitě, ale také atmosféře Země, oceánům a v neposlední řadě i zemské kůře. Toto můžeme přímo měřit v parametru délky dne na Zemi (LOD). Je zajímavé, že tato zhruba 60letá perioda se přímo propisuje do všech klimatických parametrů, jako je SST, AMO, PDO, PDSI, výšek hladin oceánů, střídání synoptických situací v Evropě, průtocích řek a dokonce i globální seismicity a vulkanické aktivity.

IPCC a s ním spojené organizace, stejně jako politici však tvrdí, že na vině člověka za globální oteplování či změnu klimatu, je vědecká shoda. Vy přitom nejste sám, kdo dokazuje, že tvrzení IPCC nejsou založená na pravdě…

Vědecká shoda je na tom, že člověk nějak ovlivňuje klima, ale už není shoda na tom, že je tím rozhodujícím činitelem. My vědci, kteří jsme sdruženi ve sdružení CLINTEL (KLimatická INTELigence), tvrdíme, že data ukazují, že lidstvo má pouze zanedbatelný a téměř neměřitelný vliv na klima. Lidstvo je sice schopno ničit přírodu, vytvářet tepelné nebo světelné ostrovy, ale nejsme schopni zásadně měnit globální procesy distribuce energie nebo zvyšovat nebo snižovat sluneční aktivitu, která má rozhodující vliv na klima. To současné teplé klima je důsledkem nejvyšší sluneční aktivity za posledních zhruba 1000 let od Středověkého klimatického optima. Některá data naznačují, že nynější sluneční aktivita je dokonce nejvyšší od Římského klimatického optima, tedy za posledních asi 2000 let (Steinhilber). Toto vyplývá i z modelů sluneční aktivity, založené na planetární interakci (Salvador) nebo na studiu magnetického pole Slunce (Zharkova).

RNDr. Pavel Kalenda, CSc. je český geofyzik a seismolog. Rozhovor s ním jsme publikovali zde. Jeho další dva texty na našem portálu jsou zde a zde.