Doba čtení:3 m, 15 s
Ledovce ubývají, nebo přibývají? Meteorologové na konferenci COP27 v Egyptě prohlašují, že ubývají. Klimatisté to samé říkají již dlouho. Jenže údaje získané NASA konstatují pravý opak.
„Pro mnohé ledovce už je pozdě a jejich tání bude pokračovat stovky nebo i tisíce let s dalekosáhlými důsledky pro bezpečnost vodních zdrojů. Rychlost stoupání hladin oceánů se za posledních 30 let zdvojnásobila. Zatím ho sice stále měříme v milimetrech za rok, v součtu za století to ale dělá půl metru až jeden metr, což představuje obrovské nebezpečí pro miliony lidí žijících u pobřeží nebo v nízko položených oblastech,“ citoval iDnes šéfa Světové meteorologické organizace (WMO) Pettera Taalase (zde).
Tání ledovců je již roky bráno jako fakt. Fakt, který představuje jeden z klíčových důkazů pro to, že se mění klima. Současně je tato změna dávána do přímé souvislosti s lidmi produkovaným oxidem uhličitým, jež má mít změnu klimatu a tím i ledovce na svědomí. Nejčastěji se objevují zprávy o tání ledovců v Grónsku a v Alpách.
Funkcionáři Evropské komise balancují na hraně lží
Co se Alp týká, je prokázané, že před 6000 let byly v těchto evropských velehorách ledovce stále pouze ve výši nad 4000 metrů (zde). Vzhledem k tomu, že lidí produkujících pálením ohňů oxid uhličitý, bylo tehdy v Evropě pomálu, může to znamenat, že lidský vliv na alpské ledovce je minimální, možná zanedbatelný a o změnách klimatu rozhodují jiné faktory, než tolik probíraný CO2. Což je možnost, kterou zastánci klimatismu setrvale opomíjejí. To samo o sobě může způsobit, či spíše způsobuje, podstatné zkreslení závěrů, jež vědci z klimatického panelu IPCC předkládají politikům. Ovšem ještě horší vliv na ni má zřejmě záměrná dezinformace, kterou klimatisté šíří o ledovcích v Grónsku a Antarktidě.
Měření prováděná americkou kosmickou agenturou NASA totiž mimo jakoukoli pochybnost dokazují, že ledovců na ledovém kontinentu přibývá. Tedy přesný opak toho, co logicky očekává laik, zásobovaný zprávami o úbytku ledu v Arktidě a Grónsku. Grónsko, jakkoli obrovské, podle přibližného výpočtu portálu Sýr zdarma představuje přibližně pouhých 15 procent světového ledu. Když ho z ostrova zmizí jedna pětina, budou to jenom tři procenta světového ledu. A v Antarktidě ledu přibývá. Podle studie NASA z roku 2015 dle jejích závěrů přibylo v Antarktidě mezi léty 1992 a 2001 v průměru 112 miliard tun ledu každý rok. Čistý přírůstek ledu poté zpomalil na 82 miliard tun ročně mezi léty 2003 a 2008 (zde). Což jsou informace, které se jaksi v agendě klimatistických skupin a vědců neobjevují. Stejně, jako informace o tom, že od roku 1998 setrvale klesají zimní teploty naměřené na tomto kontinentu. Loňská zima byla dokonce nejchladnější od začátku měření v roce 1957.
Mimochodem, podle online dat dánské meteorologické služby nyní přibývá ledu i v Grónsku (zde). Její údaje zatím sice nemohou zahrnovat celý interval 2022 – 2023, ale i tak je evidentní, že ani úbytek ledu v Grónsku nemusí být setrvalý jev.
O tom, že k rychlosti tání ledovců mají rezervovaný přístup i další vědci, svědčí i úvodní citace šéfa Světové meteorologické organizace. Ten přeci mluví o tání v řádu stovek a tisíců let. Nikoli o nějakém rychlém procesu. Ostatně jeho informace o růstu hladiny moří o půl metru až metru za století také nenasvědčuje tomu, že by se důsledky tání nedaly zvládnout.
O tom, že se stoupající hladinou oceánů to zřejmě není úplně tak, jak zelená propaganda tvrdí, svědčí i případ tichomořského souostroví Tuvalu. Že je akutně ohroženo stoupající hladinou prezentoval na loňské konferenci COP 26 v Glasgowě ministr zahraničí ostrovního státu Simon Kofe, který svůj projev přes telemost pronesl po kolena v moři. Jenže studie vědců z novozélandského Aucklandu, publikovaná v časopise Nature v roce 2018 ukázala něco jiného. Zjistila totiž, že od roku 1971 do roku 2014 se rozloha souostroví zvětšila o 73 hektarů (zde).