Útlum těžby uhlí představuje pro regiony velikou změnu, která se dotýká prakticky všech aspektů veřejného života. Spolu s pracovními místy mizí odvětví, kolem kterého po desetiletí vyrůstala místní ekonomika, infrastruktura i identita. V krajině navíc zůstávají rozsáhlé průmyslové areály, výsypky, zatopené šachty a další místa, pro která je potřeba najít nové využití.
Příklady ze zahraničí ale ukazují, píše Homér, že těžební minulost nemusí být pouze ekologickou a ekonomickou zátěží. Bývalé doly mohou sloužit jako zdroj energie, opuštěné areály se mohou proměnit ve výzkumná a technologická centra a území po povrchové těžbě v novou krajinu určenou pro přírodu, rekreaci nebo výrobu energie. Stejně je to i na Mostecku. Začínají diskuze, jak využít území lomu Vršany po ukončení těžby. Na principu energetického i výzkumného využití stojí koncept chytrých měst a regionů v posttěžebních oblastech v zahraničí i u nás. „Chytrý“ region dokáže propojit technologie, místní infrastrukturu, výzkum, krajinu i potřeby obyvatel a využít je k vytvoření nové dlouhodobé perspektivy.
Jedním z nejznámějších evropských příkladů je nizozemské město Heerlen. Těžba uhlí zde skončila už v minulém století a podzemní prostory postupně zaplavila voda. Právě ta se později stala základem moderního systému vytápění a chlazení budov. Projekt Mijnwater využívá důlní vodu jako zdroj nízkoteplotní energie i jako prostor pro její ukládání. Síť propojuje domácnosti, kanceláře a další budovy, mezi nimiž se může přebytečné teplo nebo chlad dále využívat. Odpadní teplo z jednoho objektu tak může posloužit jinému, který ho ve stejnou chvíli potřebuje. Zbylá energie se vrací do podzemních prostor a ukládá se pro pozdější využití.
Jinou cestou se vydalo belgické město Genk. V areálu někdejšího černouhelného dolu Waterschei zde vznikl Thor Parkrozsáhlý vědecký a technologický areál zaměřený na energetiku a chytrou výrobu. Jeho součástí jsou výzkumná pracoviště, laboratoře, vzdělávací instituce i prostory pro firmy. Odborníci zde pracují například na rozvoji fotovoltaiky, bateriových úložišť, elektrických sítí nebo energeticky úsporných budov. Nejde přitom pouze o výzkum uzavřený v laboratořích. Nová řešení lze testovat přímo v reálném provozu areálu. Takzvaná živá laboratoř propojuje výzkumníky, firmy, veřejnou správu, studenty i obyvatele.
Posttěžební transformace se nemusí odehrávat pouze v jednotlivých městech nebo průmyslových areálech. Německá Lužice ukazuje, jak lze proměnu plánovat v měřítku celého regionu. Po desetiletích povrchové těžby hnědého uhlí zde zůstala rozsáhlá území, jejichž obnova vyžaduje dlouhodobou práci. Některé bývalé lomy se postupně zaplavují a stávají se součástí nové jezerní krajiny. Kolem vodních ploch vznikají rekreační oblasti, cyklotrasy, přístavy i místa pro bydlení. Další lokality získávají nové využití v cestovním ruchu, kultuře nebo energetice. Lužice zároveň připomíná, že obnova posttěžební krajiny nekončí samotnou rekultivací. Nestačí zahladit následky těžby a území zazelenit. Důležité je rozhodnout, jakou funkci bude mít za deset nebo dvacet let, kdo ho bude využívat a zda dokáže přispět k ekonomickému rozvoji celého regionu.
Zkušenosti zahraničních regionů zároveň ukazují, že technologický projekt sám o sobě strukturální problémy nevyřeší. Uzavření dolů může vést k odchodu obyvatel, růstu nezaměstnanosti a poklesu příjmů obcí. Nová výzkumná centra nebo energetické projekty proto musí doprovázet vzdělávání, rekvalifikace, podpora podnikání a dostupné veřejné služby. Podstatné je také zapojení místních obyvatel. Ti by neměli být pouze příjemci hotových řešení, ale součástí rozhodování o tom, jak se jejich okolí promění. Pokud nový rozvoj nepřináší dostupná pracovní místa, lepší prostředí nebo nižší náklady na energie, může se od každodenního života regionu snadno vzdálit.
Těžební společnost Vršanská uhelná připravuje koncept budoucího využití území lomu Vršany. Těžba v lomu totiž předčasně končí. Má to dopad na tvar a polohu lomu. Těžit se mělo ještě minimálně patnáct let a tomu odpovídá i platný plán sanace a rekultivace. I ten se tedy musí změnit. Těžaři hledají takovou koncepci, která respektuje nedostatek vodních zdrojů, nízké náklady na budoucí správu a podporuje budoucí využití po konci těžby. „Pro Vršany to konkrétně znamená, že i zde přepočítáváme vodní bilanci lokality, kdy studie zejména Povodí Ohře nenašly pro jezero v lomu žádný vodohospodářský potenciál. Rovněž vláda potvrdila záměr ekologické obnovy i na Vršanech na základě podkladů AOPK. Je ovšem otázkou, zda v něm bude chtít pokračovat, protože přípravné práce se zastavily. I na Vršanech pak existuje rozsáhlý průmyslový areál, který čeká na své budoucí využití. Na koncepci předpokládaného konce Vršan pracujeme a jsme připraveni respektovat požadavky vlastníka, kterým je opět stát. Pro všechny bude konec uhelného lomu před jeho dotěžením do jisté míry novinkou, nicméně my chceme opět garantovat, že lokalitu opustíme bezpečnou a při splnění veškeré legislativy, která se k tomu váže. Konec těžby uhlí se blíží v celé ČR a téma bude jistě společenskou výzvou. My budeme nadále komunikovat se státem, abychom dokázali reflektovat jeho požadavky v území a aby z naší strany měl veškeré podklady pro odborná rozhodnutí,“ uvedl Luboš Pavlas, CEO skupiny Sev. en Česká energie, do které Vršanská uhelná patří. Dialog se všemi, kterých se budoucí využití území lomu Vršany týká, právě začíná.