Konec uhlí v roce 2033 by byla nezodpovědnost

Ministerstva zatím poslanci Janu Zahradníkovi na jeho dotazy ohledně variant vývoje spotřeby elektřiny a toho, co konkrétně nahradí vypínané uhelné zdroje, dosud neodpověděly. Otázky přitom položil již v červnu. Foto: ODS

V Uhelné komisi podle něj převažuje politika nad fakty. „Mně se zdá, že snaha politicky rozhodnout převažuje nad snahou rozhodnout na základě jasné a dohodnuté strategie,“ řekl v rozhovoru pro iUHLI.cz poslanec a člen Uhelné komise Jan Zahradník (ODS), podle nějž by případné ukončení používání uhlí v Česku v roce 2033 bylo naprosto nezodpovědné.

Jste spokojeni s kvalitou a včasností dodání podkladů, které dostáváte pro jednání pracovních skupin i samotné Komise?

Za sebe musím říci, že spokojen nejsem. Materiály, které pro nás připravuje ČEPS, mají sice dobrou kvalitu, ale jaksi se míjejí s tím, co bych pro své rozhodování potřeboval. Tedy nejprve analyzovat, počítat, hledat realistické způsoby náhrady uhlí v naší energetice, žádné nereálné sny ekologických aktivistů o obnovitelných zdrojích. Mně se totiž zdá, že snaha politicky rozhodnout převažuje nad snahou rozhodnout na základě jasné a dohodnuté strategie.

Čtěte také:
Unucka: Uhelný exit v roce 2033 je naprosto nereálný
Kvůli nedostatku materiálu budou zdražovat stavby

Důkazem toho je rok 2038, který se jako rok konce uhlí v nových scénářích zčistajasna objevil na posledním jednání komise. Já jsem se opakovaně dožadoval variantní analýzy vývoje spotřeby elektrické energie, jasného určení zdrojů, které vypínané uhelné zdroje nahradí a návrhu cest k jejich realizaci. Na mé otázky, které jsem v tomto smyslu ministerstvům položil už v červnu, jsem zatím nedostal odpověď. Problémem je podle mne také distanční způsob jednání jak pracovní skupiny, tak samotné komise. Je mi jasné, že v této době je to rozumný způsob, jak chránit členy těchto orgánů a zároveň udržet komisi v chodu, ale neumím si představit, že by Uhelná komise o tak důležité věci, jako je termín ukončení používání uhlí v české energetice, hlasovala distančně. Podle mne je lepší hlasování odložit a počkat, až bude moci proběhnout za osobní přítomnosti členů Uhelné komise.

Vy osobně považujete rok 2033, o kterém se nyní začalo více mluvit, jako termín konce uhlí v energetice za reálný? Kolik tahle rychlost podle vás bude stát?

Podle mého názoru je rok 2033 jako termín konce uhlí v ČR naprosto nereálný a nezodpovědný. Je jisté, že nebude k dispozici nový jaderný zdroj v Dukovanech ani plynové zdroje, které by měly nahradit uhlí. Přitom na plynové zdroje nebude zřejmě možné čerpat dotace z EU ani půjčky z EIB. Realizace progresivního a ambiciózního scénáře už v roce 2033 předpokládá ztrojnásobení nákladů na výrobu elektřiny oproti referenčnímu scénáři, který ten vychází z dotazníkového šetření mezi provozovateli uhelných zdrojů. Jaké budou dopady do cen elektřiny a tepla pro spotřebitele? Jak vláda zajistí, že teplo a elektřina zůstanou široce dostupné, a to i při celkových nákladech na výstavbu nových zdrojů v řádech několika set miliard již do roku 2033?

Jaký klimatický přínos, z pohledu snížení emisí CO2, by tento termín útlumu měl? Je to vyčíslené?

Rozdíl mezi koncepčním scénářem, který snižuje emise proti referenčnímu o 20 procent a ambiciózním scénářem snižujícím emise o 30 procent proti referenčnímu, je pouhých 10 procent, za které ale zaplatíme 700 miliard korun. Kdybychom se rozhodli doporučit ambiciózní scénář, tak od roku 2020 do roku 2050 ušetříme ve srovnání s referenčním – tedy základním – scénářem dohromady 216 milionů tun emisí CO2, což je méně, než kolik emisí dnes ČR vyprodukuje celkem za dva roky. Jaké jsou tedy přínosy pro klima a vyváží to celkové

náklady  přes 1000 miliard korun?

Čím uhlí ve výrobě elektřiny a tepla nahradíme? Co všechno se musí fyzicky vybudovat, aby mohlo Česko fungovat bez uhlí?  

V případě odchodu od uhlí v roce 2033 bude potřeba okamžitě nahradit 3300 MW plynovými zdroji. Pro představu se jedná o zdroje ekvivalentní čtyřem paroplynovým elektrárnám, jako je ta v Počeradech, která stála v roce 2013 zhruba 20 miliard korun. Není ale vyřešeno, za jakých podmínek budeme plyn dovážet, v jakých zařízeních z něj budeme vyrábět elektrickou energii a co to bude stát. Klíčové je vybudování nového jaderného zdroje v Dukovanech do roku 2036, což je věc, která v žádném případě není jistá, protože bude narážet na odpor Evropské unie k jaderné energetice. Já se bohužel obávám toho, že obnovitelné zdroje nás rovněž nezachrání.

Nemohou totiž prakticky fungovat bez dostatečných kapacit na ukládání energie. Jak je to s náklady na jejich výstavbu ilustruje jeden početní příklad. Teoretická hodinová spotřeba elektrické energie v ČR je 9 000 megawatthodin. Výstavba bateriových úložišť s touto kapacitou by stála 250 miliard Kč, když vycházíme z toho, že největší naše bateriové úložiště v Plané nad Lužnicí s kapacitou 2,5 MWh stálo 70 milionů korun. Takže záloha na jeden den bez sluníčka a bez větru, kdybychom se plně spolehli na OZE, by stála šest bilionů korun. (250 mld. krát 24 hodin, pozn. red.).

Kdo bude budovat nové zdroje? A kdo je bude platit?

Investorem budování jaderných zdrojů musí být ČEZ s garancí státu, jinak to podle mně není možné. Investorem ostatních zdrojů bude podle mne soukromý sektor, který to bude také platit. Možná s pomocí dotačních programů. Musíme si ale dát velký pozor na to, abychom si nevykopali další tunel, podobný tomu solárnímu.

Co bude s uhelnými kapacitami? Zůstanou v záloze a pro případy nepříznivého počasí, nebo se mají zbourat? 

O tom musí rozhodnout majitelé uhelných elektráren a dolů. Zatím se vůbec nemluví o tom, zda jim stát bude hradit ušlý zisk a zmařené investice, tak jak to má v úmyslu Německo. To by náklady na přechod k bezuhlíkové energetice významně zvýšilo. Podle mně by minimálně jedna uhelná elektrárna měla zůstat jako rezervní zdroj, měl by ji ale převzít a provozovat stát.

Čím budou topit domácnosti, především na vesnicích? Plynofikovaná jich je totiž jen asi polovina.

To je samozřejmě problém, který neřeší Uhelná komise, a obávám se, že ani vláda. V tomto případě už k odklonu od uhlí dochází, protože například kotlíkové dotace nové kotle na uhlí dávno nepodporují. Pro domácnosti na venkově pak zbývá dřevo, jehož cena významně poklesla z důvodu kůrovcové kalamity, může ale znovu začít růst, až začnou na spalování biomasy přecházet teplárny nebo jiné velké zdroje. Ohroženo je také centrální zásobování teplem, které zásobuje 1,5 milionu domácností. V případě teplárenství je ale tlak na odchod od uhlí znatelně mírnější než v případě výroby elektřiny.