Kovačovská: Uhelná komise ukáže, kolik plynu bude potřeba

Evropský plán je nahradit do roku 2050 většinu zemního plynu vodíkem, říká Lenka Kovačovská. Foto: Lenka Kovačovská

Stane se plyn klíčovou náhradou uhlí při výrobě elektřiny a tepla? Zástupci plynařů věří, že ano. Je to ale velmi nejisté. Odborníci totiž upozorňují, že se jeho celkové emise včetně těžby a přepravy uhlí velmi blíží. Na podporu využití plynu se netváří ani Evropská unie. O možnostech využití plynu v české energetice jsme mluvili s výkonnou ředitelkou České plynárenského svazu Lenkou Kovačovskou.

Vy jste před rokem předpokládala (zde), že by podíl plynu na primárních zdrojích mohl být mezi 20 – 30 procenty, což by bylo minimálně 1700 megawatt. Nyní, při posledních jednáních Uhelné komise, se jako významný náhradní zdroj za uhlí začal skloňovat právě plyn. Myslíte, že bude potřeba ještě víc primárních plynových zdrojů?

Navýšení instalovaného výkonu v plynových zdrojích se očekává, avšak jeho přesná úroveň se bude odvíjet až od data útlumu uhlí. Uhelná komise volí mezi roky 2033, 2038 a 2043. Přes to, že více budeme vědět až po jejím rozhodnutí, očekávám, že zemní plyn a plynové zdroje posílí a budou tvořit významnou část tuzemského energetického mixu v nejbližších dekádách.

Čtěte také:
Bezpečnostní hrozby při dostavbě Dukovan
Emise z energetiky klesají, z dopravy naopak rostou

Na plyn přejde zřejmě i většina tepláren. Zvládne infrastruktura přivádět do Česka dostatek plynu pro teplárny i nově vybudované elektrárny?

Česká plynárenská infrastruktura je dostatečně robustní na to, aby zvládla očekávané navýšení spotřeby plynu v ČR dle modelů diskutovaných na půdě Uhelné komise.  Plynofikace na území České republiky, patří k nejvyšší v Evropě. Téma plynofikace tepláren je pro nás v současné době prioritou číslo 1. Na půdě Českého plynárenského svazu v současné době vyvíjíme maximum aktivit, které mají pomoci majitelům a provozovatelům teplárenských zdrojů při rozhodování o přechodu z uhlí na jiný zdroj. Samozřejmě si přejeme, aby jejich volba padla na zemní plyn, který má mnoho výhod v porovnání s konkurenční biomasou.

Pokud se tento scénář naplní, bude asi potřeba zvýšit kapacitu zásobníků na plyn?

Předpokládám, že narážíte na tak zvaný bezpečností standard dodávek. Ten udává obchodníkům povinnost mít uloženo během topné sezóny v zásobnících na území Evropské unie 30 procent zemního plynu, na jehož dodávky mají uzavřené smlouvy. Skladovací kapacita v zásobnících plynu je dostatečná a pro obchodníky není a ani do budoucna nebude žádný problém najít místo, kde nakoupený plyn uskladnit. Navíc využití zásobníku plynu není jediným funkčním způsobem, kterým lze zajistit bezpečnost a spolehlivost dodávek plynu v Česku. Mezi jednotlivé způsoby patří kromě využití zásobníku plynu i diverzifikace zdrojů dodávek plynu, dlouhodobé smlouvy na dodávky plynu, smlouvy, podle kterých lze přerušit dodávku plynu a využívání alternativních paliv a tak dále.

V souvislosti s plynem se často diskutuje o energetické bezpečnosti, neboť většina suroviny spálená v Česku pochází z Ruska. Může Česko odebírat dostatek plynu z jiných než ruských zdrojů, nebo se bez plynu z této země neobejdeme?

Všichni víme, že celá Evropská unie je dlouhodobě závislá na ruském zemním plynu. Až 40 procent zemního plynu do EU proudí právě ruskými plynovody. Uvědomuje si to řada evropských zemí, a proto je snaha zdroje diverzifikovat. Kromě norského plynu a nových plynovodů z území mimo Rusko se otevírá významný prostor pro dovoz zkapalnělého zemního plynu (LNG) tankery. Aktuálně pokrývá 25 procent importu a jeho podíl dále poroste. I proto, že Spojené státy se loni staly třetím největším producentem LNG na světě. Další možností pro dovoz LNG je Alžírsko nebo Katar.

Za poslední měsíce jsem několikrát zaznamenal pochybnosti o tom, jaké jsou celkové emise zemního plynu, když se k nim přičtou i emise z jeho těžby. Máte takové údaje?

Úskalím digitální doby je, že mnoho rádoby odborných informací se šíří směrem k široké veřejnosti bez bližšího vysvětlení či ověření jejich pravdivosti. Obecně lze říci, že analýzy životních cyklů procesů získávání či výroby energií jsou velmi specifické a pro efektivnost jejich hodnocení by měly být především v dopravě prováděny metodou Well-to-Wheel, nikoliv Well-to-Tank, jak často bývá.

Příkladem takové rádoby senzace je téma snižováni emisí metanu a těžby zemního plynu. Ve skutečnosti je to tak, že nejde o žádné tabu a nově se mu po odborné stránce věnuje Evropská Metanová strategie. Jejím cílem je pracovat na zefektivnění měření a monitorování emisí metanu a dále na zlepšení detekce, oprav netěsností a úniků metanu nejen při těžbě. Současně musím připomenout, že zemní plyn je hodnotnou komoditou, a tak i samy těžební společnosti dlouhodobě pracují na technických inovacích a na snížení úniku plynu, který by mohly finančně zhodnotit.

Evropská investiční banka od roku 2022 nebude financovat žádné plynové projekty, včetně těch plynových. Může se to negativně projevit na uskutečnění masivního přechodu české energetiky na plyn?

Toto je skutečně živé téma. Zemní plyn, ač také fosilní palivo, má výrazně lepší ekologický profil než uhlí. Dále je také nezbytné koukat se na danou problematiku v širším kontextu. Roste tlak na vyšší využití energie z OZE, ale takto postaveny energetický systém samozřejmě potřebuje záložní zdroje a zdroje, které budou poskytovat flexibilitu. Český plynárenský svaz intenzivně komunikuje jak na evropské, tak i národní úrovni přínosy a nezbytnost plynových zdrojů a věříme, že financování plynových projektů, zejména pak těch, kdy zemní plyn nahradí uhlí, bude i nadále možné díky dotačním programům. Ať už jde o národní programy a fondy – Modernizační fond, Regionální rozvojový fond a Operační program – OP TAK – tak i evropský fond Just transition fund.

Proti uhlí vystupují aktivisté v současnosti až fanaticky. Plyn se do centra jejich pozornosti teprve dostane. Jak velké jsou možnosti na „defosilizaci“ plynárenství?

To správné slovo je dekarbonizace. S velkou oblibou se také používá termín „ozeleňování“ a to probíhá v českém plynárenství už nyní. Více než před rokem byla spuštěna v Rapotíně první výrobna biometanu v Česku. Vyrábí se tam biometan z odpadu a ten následně vstřikují do plynárenské soustavy. Mezi dalšími plánovanými projekty je výroba biometanu v Ústřední čistírně odpadních vod v Praze a její napojení do distribuční soustavy. Další jistě v blízké době přibydou. Významným dekarbonizačním médiem v plynárenství je také vodík, což posvětila i Evropská komise svojí Evropskou vodíkovou strategií. Plán je takový, že vodík do roku 2050 většinově nahradí zemní plyn.