Doba čtení:2 m, 37 s
Za vysoké ceny energií nemůže ERÚ, ale platíme totiž za politické rozhodnutí podporovat OZE, „ať to stojí, co to stojí“. A zvolená cesta je prostě drahá, napsal v komentáři pro Seznam Zprávy ekonom Lubomír Lízal.
„Přerod energetiky v důsledku Green Dealu vyvolaný dotačními pobídkami a tarify z minulého století investiční účet teprve pošle. První náklad je, že dotovaná změna odběratele na prosumera (ten, který zároveň spotřebovává i vyrábí) vede k socializaci současných nákladů a růstu cen pro všechny, modelově o 66,6 %. Ta druhá část účtu bude daná tím, jak nové tarify budou či nebudou řešit zcela nové jevy a zda politická volba bude více ve prospěch socializace vyvolaných investičních nákladů či bude naopak důsledně vedená snahou přiřadit vyvolané náklady na původce problematických jevů,“ upozornil na možné směry budoucího vývoje Lízal.
Odhad vývoje podle něj získáme v zemích, kde je přechod k distribuované výrobě i užití OZE dále než u nás.
Míl: Není skutečný důvod pro zvýšení ceny elektřiny
„V USA kapitálové náklady do distribuce rostou jak absolutně, tak relativně. Jejich podíl na celkových nákladech je asi dvě třetiny a za poslední dvě dekády soustavně rostl z 60 % na 68 %. V Německu, které je svým způsobem určující hráč toho, jak bude energetika, a tedy i distribuce, u nás vypadat, zase odhadují investice na 198 miliard eur. Jen v Bavorsku budou muset zdvojnásobit počet rozvoden, zosmnáctinásobit (!) počet trafostanic a o čtvrtinu navýšit samotné rozvody – prakticky musí zdvojnásobit investice. Bavorsko je dobré srovnání, v zimě totiž musí topit jako my a též nemá moře. A potřeba dvojnásobku investic do distribuce proti současnému stavu při onom dvoutřetinovém podílu kapitálu na ceně distribuce dává nárůst ceny o 66 %, i kdyby ostatní náklady nerostly,“ napsal Lízal.
Upozornil, že domácí odhad investic do posílení sítí je ve stovkách miliard, od umírněných 100 miliard Kč až po násobky.
„Obrovské rozpětí odhadu nákladů investic u distributorů jen dokladuje, že dnes nikdo netuší, zda nové tarify budou podporovat excesívní chování a socializaci nákladů nebo naopak budou cenami správně motivovat a tím snižovat vyvolané náklady. Pro srovnání úrovně (ne)důležitosti tohoto nastavení si připomeňme, že na jedné straně debaty je 200 miliard za jaderný blok kritizováno jako neúnosně drahé, na druhé se srovnatelné náklady do distribuce jen kvůli změněně paradigmatu na Green Deal ignorují,“ uvedl ekonom.
„Nové vzorce chování, které mohou vyvolat investice, se již projevují, i když zatím v malém měřítku. Je ale jen otázkou času, kdy, pokud nedojde k tarifní reformě, se stanou příčinou vynucující nové investice, a tedy růst nákladů distribuce, a to pro všechny. Odběrové vzorce „staré“ domácnosti, a nové, s elektroautem a tepelným čerpadlem, se dosti liší. Odběrová špička nové domácnosti s elektroautem je dvoj-až trojnásobná, s tepelným čerpadlem asi šestinásobná. Jinými slovy, tam, kde historicky kapacita distribuce s rezervou stačila na 10 domácností, stačí k vyvolání srovnatelné špičky odběru, tedy v zimě, domácnost jen jedna!,“ upozornil Lízal.