Doba čtení:3 m, 52 s
Cena elektřiny pro spotřebitele de facto vzniká jako kombinace výsledku na dvou „trzích“, které se od sebe cenově vzdalují. Jenže veřejnosti se obvykle prezentují jen ceny z jednoho z nich. S bývalým členem rady ČNB ekonomem Lubomírem Lízalem jsme mluvili o vývoji cen elektřiny.
„Kvůli ideologii politici nechtějí vidět to, že aby systém byl sociálně funkční, musí respektovat možnosti i chudší části lidí. Teď se to snaží vyřešit dotacemi, ale tohle nejde dotacemi dlouhodobě řešit. Protože každý systém, včetně státu, si na sebe vždy musí sám vydělat,“ vysvětluje v rozhovoru Lubomír Lízal, bývalý člen bankovní rady České národní banky. Došlo i na to, co by zejména mladým lidem pomohlo, aby v energetice dokázali odlišit fakta od ideologie. Aby například poznali, kdy občasné zdroje energie (OZE) šetří paliva a kdy nikoli a to, že současně s tím, když přestanou šetřit paliva, začnou komplikovat fungování sítě. Předchozí části rozhovoru si můžete přečíst zde a zde.
V Číně na občasné zdroje nevsadili všechno, protože zřejmě problémy, jež OZE způsobují, chápou. V EU nikoli. Kdy se dá čekat, že si ten problém nechají vysvětlit i unijní politici?
Podle mého názoru až tehdy, když budou ceny elektřiny pro průmysl a lidi neúnosné. Nyní se o tom sice v prostoru unie tak nějak mluví, ale to je jen proto, že se ozvaly německé firmy. A ty se ozvaly proto, že německý ústavní soud zakázal vládě další zadlužení, se kterým se původně počítalo na další dotace. Až v tomto okamžiku vznikla Antverpská deklarace (zde a zde) jako protiváha průmyslu proti ztrátě konkurenceschopnosti v důsledku nedomyšlené energetické politiky. Jinými slovy, politici si to v unii uvědomí až ve chvíli, kdy ideologie definitivně narazí na fyzikální zákony a peněženky lidí a jimi stanovené limity.
Elšlégr s energetikou spojil celý profesní život
Máte nějaké vysvětlení pro to, že v EU zjevná energetická fakta a omezení plynoucí z fyziky, politici stále odmítají brát v úvahu?
Prapůvod tohoto přístupu spočívá v tom, že se začala brát v úvahu jako základ ideologická omezení, nikoli ta technická a fyzikální. Kvůli ideologii také nechtějí vidět to, že aby systém byl sociálně funkční, musí respektovat možnosti i chudší části lidí. Teď se to snaží vyřešit dotacemi, ale tohle nejde dotacemi dlouhodobě řešit. Protože každý systém, včetně státu, si na sebe vždy musí sám vydělat. Což už státy EU nezvládají hezkých pár let.
Dobrá, ale ta ideologie se nerozšířila z ničeho nic?
K tomu významně přispěla nová média. Autoři na sociálních sítích nemají vedle sebe editora, který by jim řekl, že musí doplnit ještě názor druhé strany či popsat rizika a náklady, ne jen výhody, nebo by dílko raději ani nepustil ven jako zjevnou manipulaci. Vítězí klipovitost a zkratkovitost, ne fundovaná nudná analýza. Podepisuje se na tom samozřejmě i krize médií obecně. Kvůli ní se už ani tam neobjevují pohledy druhé strany. Lidé, kteří se snažili na technické problémy a možné důsledky poukazovat, média začala ignorovat, ba přímo ostrakizovat. Nebo naopak rozdílné pohledy hrotit ad absurdum v honbě za kliky. Takže spousta těch lidí už rezignovala, aby měli klid. Jenže tím se problém nevyřešil. Jen je momentálně méně vidět. A politici? Ti bez hlubší úvahy reagují na prvoplánové signály, je bezpečnější jít s poptávkou než si vybírat ze špatných alternativ, které publikum stejně nechce slyšet.
Zdá se, že na zelenou ideologii slyší v celku dost mladých. V médiích přitom něco, co by jim ukázalo, že výhled není tak růžový, najdou jen stěží…
Navíc je často těžké rozlišit greenwashing a skutečné přínosy k ochraně životního prostředí. Povšimněte si, že až současná krize de facto přinutila evropské elity vzít jaderné zdroje na milost. Přitom jde o bezemisní a regulovatelné zdroje. Jenže mezi tím nám uběhlo přes deset let, které jsme mohli efektivně využít pro přípravu konce uhlí, teď honíme kapacitní mechanismy, aby se uhlí neodstavilo předčasně, to je ukázka naprosté nedomyšlenosti původní politiky.
Myslím, že vhodným lékem by v tomto případě bylo dobré klasické vzdělání. Čili opak toho, co se tvrdí. Že si lidé můžou všechno najít, „vygooglit“. Lidé musí mít znalosti, aby mohli něco hledat smysluplně a odfiltrovat různé manipulace. Reforma školství, která snižuje jak penzum základních znalostí, tak nároky v matematice a přírodních vědách, je špatná reforma. V důsledku totiž škodí lidem. Protože pak nejsou schopni přijít na to, co je pravda, co je manipulace a co dokonce lež.