Doba čtení:4 m, 53 s
V Lužickém kraji v bývalém východním Německu dostává zcela novou tvář téměř 3000 metrů čtvereční plochy. Opuštěné povrchové doly z komunistické éry jsou napouštěny vodou a vzniká zde území s největším počtem uměle vytvořených jezer v Evropě. Nejen místní doufají, že se tento region stane i magnetem pro turisty.
Co dělat, když vám za humny zeje několik děr, o rozloze větší než Berlín? Tuhle otázku si v Lužicku v bývalém východním Německu kladli už desítky let. Není to tak dávno, co tento region patřil k tahounům východoněmecké energetiky. Zhruba 80 obcí tu v minulosti ustoupilo těžbě a na 40.000 lidí se muselo přestěhovat. Jak ale padl režim a začala transformace ekonomiky, většina neefektivních hnědouhelných dolů byla uzavřena. Na ploše o rozloze osmdesát krát pětatřicet kilometrů tu po nich zůstaly pouze obří jámy.
Unikátní projekt
Se zpožděním několika desítek let tu rozjeli ambiciózní projekt, který počítá, že obrovské díry po uhelných lomech postupně zatopí vodou. Oblast se má stát místem s největším počtem jezer. Ostatně průzračné vodní cesty, úhledné cyklostezky a šťastní turisté jsou už dnes součástí propagačních brožurek. Turismus je totiž přesně to, na co zde všichni sázejí. Právě ten by měl nastartovat zdejší ekonomiku, která se s ukončením těžby nedokázala dodnes vyrovnat. Více než 20 let od pádu komunismu se zde stále hovoří o stagnaci. Rudolf Kuhn, šéf projektu obnovy zdejšího regionu, to vidí jinak. Od doby, kdy poprvé přijel do jednoho z tamních měst Grossräschen, se toho podle něj změnilo hodně. Nepříliš vábná městečka, kde většina místních už podlehla skepsi, prošla dle něj proměnou, jakou ještě nikde jinde nezaznamenal.
Miliardový rozpočet
Proměna, o níž Khun mluví, znamenala hlavně svedení řek nově vybudovanými kanály do zbytkových jam po povrchových dolech. Právě tyto stavební úpravy daly vzniknout zcela novým jezerům. Některá z nich už jsou napuštěná, další ještě vzniknou. Do roku 2015 by tu mělo být k dispozici celkem 23 jezer, z nichž některá by měla být propojená kanály. Místo by se mělo podle plánů stát rájem pro vodní sporty a fanoušky cyklistiky. Turistický ruch se tu už ale pomalu rozbíhá nyní. Prohlédnout si, jak zdejší krajina dostává zcela novou tvář, sem míří návštěvníci z celého Německa. Unikátní proměna, ale potřebuje i finanční zázemí. Projekt pracuje s rozpočtem zhruba devět miliard eur získaných ze státních zdrojů a dalšími třiceti miliony eur z Evropské unie, což jej řadí ke skutečně masivním akcím.
První podnikatelské záměry
Pomalu se ukazuje, že projekt si získává zastánce i mezi dříve velmi skeptickými místními obyvateli. Postupně zde totiž vznikají první stavby, domy, ale třeba i potápěčská škola a hotel. Za většinou z těchto staveb stojí právě místní podnikatelé a nadšenci. Objevují se zde ale i první developeři, kteří nabízejí výstavbu domů v okolí nově vznikajících jezer. Zájem o ně není prozatím nikterak výrazný, všeobecně se ale očekává, že oživení přijde až za nějaký čas. V současnosti se totiž region, který se nachází zhruba 150 kilometrů jižně od Berlína, stále ještě nachází v určité nejistotě. Úplné dokončení zdejšího projektu je totiž naplánováno až na rok 2015. Nejen místní podnikatelé, ale také samospráva doufá, že příliv návštěvníků pomůže vyřešit zdejší vysokou nezaměstnanost, s níž se region potýká. Od turistického ruchu si slibují vznik nových pracovních míst, která mají zastavit odliv mladých lidí z regionu a pokles zhruba 15procentní nezaměstnanosti.
Něco speciálního
Ti, co na projektu pracují, vědí, že jen napuštění jezer sem samo o sobě davy turistů nepřivede. Jak říká samotný Khun, bude potřeba nabídnout něco víc, než jen jezera a vesnice kolem nich. „Abychom k nám nalákali návštěvníky z Berlína, Drážďan nebo Prahy, budeme muset nabídnout něco speciálního,“ uvádí Khun, podle kterého by měl region stavět na zdejší hornické historii. Celý kraj je totiž doslova posetý rezivějícími pozůstatky těžebního průmyslu, který regionu dominoval 150 let. Ačkoli prý v mnoha místních lidech evokují spíš špatné vzpomínky, Khun je rozhodnutý, je zachránit. To mu sice na popularitě mezi starousedlíky příliš nepřidalo, nicméně už nyní je jednou z výrazných turistických atrakcí v regionu bývalá elektrárna Plessa, která našla nový účel v pořádání kulturních akcí. Nedaleko odtud pak na místě bývalé obří čističky odpadních vod, která patřila ke koksovně v Lauchammeru, vznikla hojně navštěvována rozhledna.
Německá Eiffelovka
Největší turistickou atrakcí poslední doby, je ale ve zmíněném regionu něco zcela jiného. Gigantický dopravníkový most F60, vypadá se svými pěti sty metry na délku, jako byste na zem položili Eiffelovu věž. Dříve po něm na pásových dopravnících putovala zemina, teď slouží jako vyhlídkové místo pro turisty. Dnes bývalí horníci provázejí turisty ve žlutých helmách po okolí a vyprávějí, jak to tu vypadalo před tím, než se v místním krámku začaly prodávat suvenýry se zmenšeninami F 60 a zmrzlina pro děti. I když se dnes industriální krajina mění pro potřeby turistů, zdejší těžební průmysl je stále ještě aktivní a v okolí funguje pět povrchových lomů. Podle Khuna bylo zjištění, že turisté pozůstatky těžby vyhledávají, pro mnohé místní celkem šok. Sami by totiž to, vedle čeho léta žili, nejradši vymazali ze světa i z paměti.
Po hornících turisté
Lužice ale není prvním regionem v Německu, kde se rozhodli využít své postindustriální budovy k novému účelu. Na severu v Duisburgu už v 90. letech přestavěli své uhelné doly a ocelárny na místa, kde mohou návštěvníci šplhat nebo se dokonce i potápět. Také Porůří, bývalé srdce evropského průmyslu, se postupně mění. Komplex dolu Zollverein v Essenu, postavený ve třicátých letech ve stylu Bauhaus, byl zapsán na seznam památek Unesco a dnes je vyhledávaným kulturním centrem. Samo město Essen se v roce 2010 stalo Evropským městem kultury.