Miliardová válka o zelené požehnání

Největší zastánkyní zeleného požehnání pro zemní plyn bude nejspíš německá kancléřka Angela Merkelová. Foto: wikipedia.org

Mezi členskými státy Evropské Unie se momentálně odehrává boj o to, jestli budou zemní plyn a jádro zařazeny mezi tzv. zelené zdroje. Na zelené požehnání jsou totiž vázány certifikaci miliardové dotace z Bruselu, ale i přístup bank či pojišťoven.

Některé země EU horují pro dotace pouze pro obnovitelné zdroje. Země, které ale nemají pro OZE tak vhodné podmínky, argumentují tím, že musí svůj energetický mix doplnit jádrem. Mezi tyto země patří i Česká republika. Skupinu zemí, které prosazují dotace i na jaderné elektrárny, vede tradičně Francie.

Čtěte také:
Ruský plyn rozděluje státy NATO
Expert: EU by měla zavést uhlíkovou daň na plyn

Poté je zde zemní plyn. Ten bude s nejvyšší pravděpodobností prosazovat Německo, i když oficiálně zatím váhá.  Je ale patrné, že bez zařazení zemního plynu na seznam by postrádalo smysl dokončení plynovodu Nord Stream 2, jež Berlín dosud vehementně podporoval. O dalším postupu měl nicméně jednat německý ministr průmyslu a energetiky Peter Altmaier s francouzským protějškem Brunem Le Mairem. Dá se vsadit na to, že si dvě největší ekonomiky Unie navzájem podpoří „německý plyn“ a „francouzské jádro“, napsal Týdeník HROT.

Snaha zakrýt úniky metanu

Problém zemního plynu je v tom, že při těžbě i přepravě dochází k jeho únikům do ovzduší. Hlavní složkou zemního plynu je přitom metan, což je skleníkový plyn, jehož vliv na klima je mnohonásobně silnější než v případě CO2. Metan uvolňovaný přímo do atmosféry má totiž více než 80krát vyšší oteplovací schopnost než oxid uhličitý. Studie ve vědeckém časopise AGU Advances upozornila, že stačí, když do atmosféry uniknou 3 % vytěženého zemního plynu, aby byly zcela vymazány úspory vypuštěných skleníkových plynů oproti spalování uhlí.

Tento fakt, stejně jako výše úniků, se ale mocné plynové lobby daří poměrně úspěšně tutlat. Podle uskutečněných měření jsou však úniky s nejvyšší pravděpodobností tak velké, že přechod z uhlí na plyn nedává z hlediska ochrany klimatu žádný smysl.

Reálně je tak ve hře naprosto absurdní scénář. Zatímco uhlí je zatěžováno stále se zdražujícími emisními povolenkami a s pomocí dalších politických a finančních nástrojů vytlačováno z energetického trhu, plyn se možná dočká zcela opačného přístupu a bude dokonce podporován „zelenými“ dotacemi.