„Největším ziskem ze soběstačnosti je svoboda,“ zní tajenka křížovky v časopise Nový prostor. Je to ten skutečný důvod, proč Evropská komise zavedla a rozvíjí své dotační systémy?
Evropská komise chce dát přes půl bilionu euro do lepšího propojení distribučních sítí elektřiny v rámci unie, bez ohledu na to, že reálně hrozí, že těmi sítěmi nebude co posílat. EU prostřednictvím vlád členských států dotuje fotovoltaiku a další občasné zdroje energie (OZE). Dotace mají také zachránit elektromobily, o něž je bez dotací zájem velmi vlažný. Že to deformuje trh, musí vědět i bruselská věrchuška, ale té to pramálo vadí. Jejím cílem totiž je pomocí dotací vnutit lidem svou politiku. Bez ohledu na to, že reálná vůle lidí v prostoru EU je jiná.
Jde o ucelený řetězec kroků, na jejichž konci má být zelená, vegetariánská a nepřiznaně socialistická federální EU. Lidé to nechtějí, protože jim to nedává smysl? Dáme dotace. A to co chtějí, začneme zdražovat. Oni si na to pak zvyknou. To je scénář, podle kterého do s námi EU hraje.
Třeba taková fotovoltaika. Za své peníze by si ji pořizoval málokdo. S dotacemi a dlouhotrvající reklamou sklouzávající často do propagandy je najednou fotovoltaika docela vidět. A spolu s tím vyvstává potřeba posilovat sítě i řídící centra, aby bylo možné další a další instalace připojovat. A to už se prezentuje jako nezbytné, protože bez toho bychom si nemohli „posílat“ elektřinu z chaty do bytu, nebo z Polska do Česka. Že se tím nijak neblížíme vyřešení otázky, jak nahradíme vynuceně odstavené uhelné (posléze i plynové) elektrárny je jaksi jedno. Na to máme od lobbistických zelených sdružení spousty dezinformačních materiálů, kterými to budeme stále dokola zakrývat. Že to zdražuje elektřinu? To je nutnost, aby mohla být fotovoltaika…
Dalším příkladem jsou elektromobily. Těch, kteří by si je koupili, tak jako tak, je pár. Takže nastoupily dotace, o kterých se po čase přestalo mluvit a jen se poukazovalo na to, jak v tom kterém státě uvědoměle rostou prodeje. Do té doby, než onen stát s dotacemi skončil… Což ukazuje, že u elektromobilů ještě politické cíle splněné nejsou (o těch „emisních“ nemá prakticky smysl mluvit). Ale tady už je to pojištěné zdražením, jež v tomto případě nahradí úplný zákaz výroby automobilů se spalovacím motorem od roku 2035. A politici mají navíc skvěle krytá záda. Spolu s bankami totiž donutili automobilky k tomu, aby do elektromobility nalily miliardy. Takže se teď můžou klidně odkazovat na to, že automobilky elektromobilům samy věří a investují do ní. Což máme chápat jako „už není cesty zpět“. Jestli to dává smysl, nebo ne, o tom nemáme přemýšlet.
ESG, tedy posuzování „zelenosti“ projektu má stejný cíl. Zamezit v přísunu finančních prostředků těm, kteří provozují, nebo by chtěli provozovat stabilní energetické zdroje. I zde se ovšem tvrdí, že jde o vůli trhu, nikoli o uměle vytvořenou deformaci (jejíž vynucování v Americe zakázal soud).
Vynucovaný a zcela zbytečný přechod z uhlí na plyn a OZE tak míří k jinému cíli, než mám EU už roky EU. Nevede k totiž k levnějším energiím a energetické nezávislosti. Vede k dražším energiím, kterých nebude dostatek. Vede také k závislosti ještě větší, než byla (a dílem stále je) závislost na ruském plynu. Na čínských dodávkách, na počasí a na blahovůli či nevůli progresivní lobby, pevně usazené nejen v Bruselu. Tedy k nesoběstačnosti. A tam, kde není soběstačnost, tam není svoboda. Vše zatím nasvědčuje tomu, že tohle je tím pravým cílem klimatické víry, ztělesněné celým Green Dealem.