Největší lobbistická akce v historii stupňuje obrátky

Zelená církev lobbistická si je již jista pomatením politiků natolik, že odložila trpělivost a chce všechno co nejdřív, nejlépe hned. Aktivisté v Uhelné komisi proto stupňují požadavky.

Cena emisních povolenek již dohnala společnosti používající uhlí k výrobě elektřiny na hranici rentability, proto je na místě jim dát ránu z milosti. A ukončit provoz všech uhelných (i plynových) elektráren co nejdřív. Tak se dají parafrázovat názory ortodoxních zelených aktivistů působících v Uhelné komisi (tisková zpráva zde).

Emisní povolenky jsou přitom umělý prvek, bez jehož zavedení by uhlí bylo stále nejlacinějším zdrojem energie. Ostatně, emisní povolenky měly firmy původně vést k tomu, aby své provozy maximálně ekologizovaly, nikoli k tomu, aby je zavíraly. Což je efekt, nad kterým se nyní aktivisté nepokrytě radují.

Čtěte také:
Stabilita výroby z OZE je iluze
Havlíček: Jádro zajistí energetickou soběstačnost

Současně s tím opakují své mantry o větším podílu obnovitelných zdrojů (OZE) a o tom, jak jejich zapojení elektrizační soustava zvládne. Na což si nechali udělat další z nekonečné řady studií „od renomovaných“ subjektů. Dokonce – ve své momentální blahovůli – připouštějí, že OZE může ještě 20 let krýt záda jaderná energie. Jako obvykle se také trefují do svých oblíbených uhelných elektráren Chvaletice a Počerady.

A jako obvykle také nepředkládají jediný recept na to, jak zajistit energetické potřeby republiky z neřiditelných zdrojů, kterými jsou jimi prosazované soláry a větrníky. Ty totiž bez dostatečně kapacitní akumulace prostě nemohou být hlavním zdrojem elektřiny. Je přitom obecně známo, že vývoj kapacitních úložišť je zatím na samém začátku vývoje.

„Jsme v situaci, kdy potřebujeme vymyslet co nejbližší termín a prověřit možné náhrady pro zajištění energetických potřeb obyvatel a ekonomiky,“ ignoruje v tiskové zprávě realitu Jiří Koželouh z Hnutí Duha. Což se dá volně přeložit takhle: „Prostě bude po našem. A vy koukejte vymyslet, jak to udělat, aby bylo dost elektřiny.“ Aby ovšem bylo jasné, že pro rozum tady již opravdu není místo, vymezuje druhý hlavní český aktivista Jan Rovenský z Greenpeace další mantinel.

„Klíčová otázka zní, čím uhlí nahradíme. Nahradit ho ve velkém měřítku zemním plynem by byl klimatický zločin. Hlavním pilířem energetické transformace by měl být rychlý rozvoj čistých obnovitelných zdrojů, kterým mohou přinejmenším dalších 20 let krýt záda již existující jaderné reaktory.”  Nepochybuje přitom o tom, že uhlí nepřežije 30léta a možná ani ta dvacátá. Fakt, že obnovitelnými zdroji prostě ty fosilní Česko nahradit nemůže, protože tady prostě na to dost nesvítí slunce a nefouká vítr, jako vždy zcela ignoruje i on.

Ve stejný den vyšel na portálu Lidovky text ministra průmyslu Karla Havlíčka (zde). „Míříme k bezemisní energetice. Ale s rozumem, tak, abychom neohrozili naši energetickou bezpečnost a zároveň aby to bylo v našich podmínkách ekonomicky obhajitelné a technicky proveditelné,“ těmito začíná svůj materiál ministr. Cíl deklaruje stejný, jako aktivisté, tedy bezemisní energetiku. Ale cestu k ní vidí jako postupný vývoj, který bere ohled na dosažitelné technologie a ekonomiku jejich provozu.

Který přístup považujete za odpovědný vy?