Hnutí Duha, Centrum pro dopravu a energetiku a Transparency International ve společném stanovisku požadují, aby se Národní plán obnovy (NPO) zaměřil na investice do obnovitelných zdrojů. Vadí jim plán rozšíření ropovodu TAL i projekt plynovodu Stork II. Co to všechno znamená?

Hlavním sektorem, do kterého chce Česko v NPO investovat, je energetika. Nevládní organizace požadují, aby tyto investice byly spojené se skutečnou reformou a rozvojem obnovitelné, digitalizované a decentralizované formy energetiky a s razantními úsporami energie.

To vše zní pěkně, ale i aktivisté nepochybně vědí, že jen na obnovitelných zdrojích česká energetika stát nemůže. A to ani zdaleka. Aktivisté totiž určitě sledují německý příklad. Němci jsou před námi v budování kapacity obnovitelných zdrojů o několik světelných let vepředu. Jejich instalovaný výkon v OZE už výrazně překračuje výkon konvenčních zdrojů. Oproti nám disponují navíc zásadní výhodou v podobě obřích flotil větrných elektráren na moři. Realita německé energetiky je ale taková, že zelený ministr Habeck se právě teď chystá do Bruselu vyjednávat o tom, aby mohli Němci v zimě spustit všechny své funkční uhelné elektrárny naplno.

Smutný: Povolenky můžou položit českou energetiku

U nás je instalovaný výkon v OZE zatím stále poměrně nízký. Určitě je správné jej zvyšovat. Musíme si ale být vědomi, že i kdyby se nám povedlo dohnat Německo, stejně budeme potřebovat uhlí či plyn. I proto odborníci upozorňují, že je v našem prostředí z energetického, ekonomického a v neposlední řadě i klimatického hlediska mnohem smysluplnější napnout investiční zdroje, kterých je pochopitelně omezené množství, především do jádra. Pokud totiž většinu peněz „vyházíme“ na dotacích pro OZE, získáme za ně zejména v zimě velmi málo elektrické muziky. Další peníze budeme muset platit prostřednictvím kapacitních plateb či jiných nástrojů na podpoře uhelných či plynových zdrojů. Na jádro tak nezbyde dost.

Co by takový výsledek znamenal z hlediska emisí, ukazuje velmi názorně porovnání jaderné Francie a zeleno-fosilního Německa. Francie vyhrává na celé čáře. I to aktivisté nepochybně vědí.

Je tak na místě ptát se, o co jim ve skutečnosti jde. Jejich odpověď bude nejspíš obsahovat věty o úsporách energií. Snaha o ně je v principu rozhodně správná. Určitou část energií je určitě možné smysluplně uspořit, ať už zateplením budov, používáním nízkoenergetických spotřebičů apod. Do těchto opatření má smysl investovat.

Ovšem víra v nějak dramatické úspory zejména elektřiny je ve skutečnosti pouhá chiméra. Tedy pokud platí plány na masivní rozšíření elektromobility, tepelných čerpadel apod. Koneckonců modely spotřeby elektřiny nejen u nás, ale i v dalších zemích, rozhodně nepředpovídají její snížení, ale naopak výrazné zvýšení.