Doba čtení:2 m, 0 s
Novou vedoucí pro komunikaci a vnější vztahy a tiskovou mluvčí OKD se v únoru stala Barbora Černá Dvořáková. O svých zkušenostech i plánech do budoucnu mluvila v rozhovoru pro Měsíčník Horník.
Prozradíte, kudy vedla Vaše cesta k roli tiskové mluvčí?
Původně jsem chtěla být umělkyní, protože hudbu miluji, studovala jsem hru na housle na ostravské konzervatoři a věřila, že se jí budu věnovat profesionálně. Nakonec mi ale zůstala jen jako koníček. Baví mě i cizí jazyky, a víceméně přes ně jsem se k mé práci dostala. Vystudovala jsem anglickou filologii a stala se překladatelkou a tlumočnicí. Před téměř dvaceti lety jsem nastoupila do ostravské huti jako tlumočnice pro anglicky hovořící vlastníky a manažery. V této roli jsme zprostředkovávala komunikaci v různých oblastech, připravovala publicistické texty a sledovala práci tiskového oddělení. A když v roce 2012 odešla tehdejší tisková mluvčí podniku, bylo mi toto místo nabídnuto.
Prodloužení těžby OKD přinese městům miliony
Teď se budete muset přeorientovat na havíře …
To nebude těžké. Už teď tuto změnu vnímám jako velmi příjemnou. Do huti jsem nastupovala bez jakékoli technické průpravy a o podniku a výrobě oceli se učila za pochodu. Když jsem přijala místo mluvčí, dala jsem se na studium komunikace a public relations, abych si doplnila teoretické znalosti. Bez neustálého učení se to nikdy neobešlo, a neobejde se ani teď. Moc se na to těším!
Chlapi vás vzali i do podzemí, jaké to bylo?
Ještě teď zpracovávám zážitky a děkuji všem svým průvodcům mým prvním fáráním. Bylo to… velkolepé! Člověk má pocit, že tak nějak tuší, jaké je to v dole, protože viděl fotky a samozřejmě spoustu toho slyšel a četl. Ale netuší. A že ví, jak vypadá práce havíře. Neví. Dokud to neuvidí na vlastní oči. Takže páni horníci současní i z dob minulých, smekám klobouček. Velmi na mě zapůsobila ale i prohlídka povrchových provozů. Nepůsobí sice tak impozantně jako prostory podzemí, ale co do chodu firmy jsou všechny ty činnosti na povrchu neméně důležité. Jedno bez druhého se zkrátka neobejde a musí fungovat ve vzájemné symbióze.
A jak vnímáte své budoucí působení v hornické firmě?
Vstupujeme společně do finále dvousetletého příběhu, na kterém vyrostl celý náš region. Moc si přeji, aby se nám tuto kapitolu podařilo napsat důstojně a se ctí. Tak, jak si celý váš hornický příběh zaslouží.