Doba čtení:2 m, 18 s
V havířské praxi historicky jedno z nejzásadnějších rizik zvolilo vedení OKD pro nové téma školení BOZP. Jde o výbuchy uhelného prachu a ochranu před nimi.
Zápalná teplota uhelného prachu se pohybuje od 600 do 800 stupňů Celsia a dolní mez výbušnosti se navíc přítomností metanu při pouhé dvouprocentní koncentraci snižuje na polovinu, uvedl pro Měsíčník Horník vedoucí odboru bezpečnosti Břetislav Pukowski.
„Rodina, zdraví, práce – to je dobrá motivace! Myslete na toto heslo i v souvislosti s prevencí výbuchů uhelného prachu. Doly jsou jeho nebezpečím ohrožovány neustále a z hlediska jejich ochrany se za prach považují zrnka uhlí do velikosti jednoho milimetru,“ vysvětlil Pukowski. Doplnil, že exploze by vznikla, pokud by na jednom místě v takzvaném výbuchovém trojúhelníku byly splněny současně tři podmínky: přítomnost hořlavé látky v koncentračních mezích výbušnosti, přítomnost oxidačního prostředku (např. vzdušného kyslíku) v dostatečném množství pro průběh výbuchového děje,
a přítomnost účinného iniciačního zdroje.
„K vytvoření výbušné koncentrace dochází zpravidla už jen rozvířením usazeného uhelného prachu předchozím výbuchem metanu i jiných plynů, trhací prací nebo náhlým uvolněním značné pohybové energie například při důlním otřesu či vzniku závalu. V historii OKD byly výbuchy uhelného prachu většinou iniciovány právě explozí metanu nebo trhací prací,“ upozornil vedoucí odboru řízení bezpečnosti.
Zmínil současně vyhlášku ČBÚ č. 22/1989 Sb. nařizující mimo jiné: V dole používat vhodné a dostupné technické prostředky a opatření k tomu, aby se co nejvíce omezil vznik uhelného prachu a jeho pronikání do jiných důlních děl. Poprašovat používaná důlní díla, kromě jam, komínů, vrtů, zásobníků, porubů a dobývek po celém obvodu a v celé délce inertním prachem (pokud není použito jiného povoleného způsobu zneškodňování). V používaných chodbách, kromě vrtů, zásobníků, porubů a dobývek uhelný prach pravidelně odstraňovat, a to i když ztratil pro svoji vlhkost schopnost rozvíření (lhůty pro odstraňování uhelného prachu určuje organizace podle intenzity vývinu prachu).
„Na ochranu proti přenosu výbuchu uhelného prachu v dole se staví protivýbuchové uzávěry vodní a prachové. Dále se provádí zavlažování uhelných slojí, což je základní metoda snižování primární prašnosti při procesu dobývání a jeden z aktivních prostředků protiotřesové prevence ke snížení rizika vzniku otřesů v otřesových slojích,“ přiblížil Pukowski. Před zahájením prací proto musí být zpracováván technologický postup zavlažování sloje, s nímž jsou seznámeni také všichni horníci, a dodržován předstih zavlažování.
Doslova za zápalnou šnůru pak vedoucí odboru bezpečnosti označil nezlikvidovaný uhelný prach pod pásovými dopravníky: „Může totiž působením tlakové vlny umožnit další přenosy výbuchu v dole, navíc pokud tam budou scházet vaky nebo korýtka, které mají být součástí protivýbuchových uzávěr.“ Samostatnou kapitolou se v této oblasti staly trhací práce, u nichž je nutné nebezpečí exploze uhelného prachu věnovat zvláštní pozornost.