Doba čtení:3 m, 15 s
Česko by mělo svou dekarbonizaci pečlivě propočítat, aby nedošlo k výpadkům v dodávkách elektrické energie a k ohrožení energetické nezávislosti země. To platí i pro vládní uhelnou komisi, která pracuje se třemi scénáři odchodu od uhlí. V rozhovoru pro Ekonom to řekl vlastník společnosti Carbounion, největšího českého obchodníka s uhlím, Petr Paukner.
V uhelné komisi, která by měla na podzim dát doporučení vládě ohledně budoucího útlumu těžby a využívání uhlí v tuzemské energetice a teplárenství, by přivítal větší zastoupení odborníků. „Odborníci by tam být měli, protože střílet od boku jakékoli termíny je dost nebezpečné. Je nutné to dokonale propočítat, protože výstup by měl být objektivní. Měl by brát v úvahu energetickou bezpečnost země i snahu o takzvanou nulovou uhlíkovou stopu v Evropě kolem roku 2050,“ uvedl Paukner, který podle svých slov nepatří k těm, kteří by chtěli uhlí spalovat do nekonečna.
Čtěte také:
Uhelná komise připraví 3 cesty útlumu
Uhlí musíme mít čím nahradit, shodli si Brabec s Toplánkem
Vzhledem k našim podmínkám je však podle Pauknera na místě opatrnost. „Nás nezachrání soláry ani větrníky. Musíme mít určitý mix, který nám umožní odchod od uhlí. Logiku by měly solární panely na střechách domů a u malých továren, spolu s malými bateriemi, tedy další rozvoj mikroenergetiky,“ uvedl Paukner.
Představa, že by Česká republika byla bezuhelná už v roce 2030, je podle něj nesmyslná. „Pokud to připustíme, jsme hlupáci. Když se podíváte na bilanci české přenosové soustavy, ukáže vám, že je v roce mnoho dní, kdy jsou naše exporty elektřiny minimální. Přestože ročně vyvážíme kolem 14 terawatthodin, je v některých dnech vývoz skoro nulový. Polsko bude v roce 2030 muset dovážet 20 procent elektrické energie, na dovoz velkého objemu elektrické energie budou spoléhat i Němci. Najednou nebude kde brát a cena bude stoupat,“ upozornil Paukner, který zatím nechce spekulovat o ideálním scénáři uhelného útlumu.
„Dokud to nebude dokonale propočteno, je těžké mluvit o tom, který scénář je správný. Vždycky se musíte ptát, čím uhlí nahradíme. Německo jede na plyn, Británie taky. Naše možnosti nebude tak těžké propočítat, nesmí to ale dělat jedna nebo druhá zájmová skupina. Musí se to skutečně udělat objektivně a u nás bude klíčové, kdy bude k dispozici další jaderný blok,“ vysvětlil.
Paukner vyjádřil pochybnosti, že by pro Česko byla správná plynová cesta. V Německu je ale strategie jasná: plyn má pomoci rychle nahradit jaderné a uhelné kapacity. Ale ani plyn není bezuhlíkový, ať chcete, nebo ne. Je to jen přechodné období. A bude to stát hodně peněz. Němci jsou ale bohatší, podívejte se na jejich rozpočtový přebytek, a řada věcí je v Německu politicky přijatelnější než u nás. Plyn je cesta, jak odejít od jádra. A Němci tento plán dodrží na sto procent,“ je přesvědčen Paukner.
Optimismus podle něj není na místě ani v otázce výstavby nových jaderných bloků. Naplnění státní energetické koncepce, která počítá se dvěma novými bloky v roce 2040, není podle Pauknera příliš reálné. „Nejsem tak bohorovný, abych tomu věřil, spíš bych byl lehký pesimista. Proč bychom se měli lišit od dalších evropských zemí? Proč by to zrovna u nás mělo jít perfektně, když to jinde nejde? Byl bych velmi opatrný.“
Paukner proto upozornil, že nutností bude, aby měla Česká republika kapacitní rezervy. „Měli bychom mít připravené rezervy nebo kapacitní platby, které mají Němci pro případ, že by nový reaktor nevznikl. Tyto rezervy spočívají v tom, že se platí za pohotovost elektráren, které normálně nejsou v provozu a spustí se pouze v případě krize. To akceptují i Zelení, protože vědí, že si nemohou dovolit, aby lidé přišli domů a měli studený dům nebo byt. V uhelné komisi by to měli řešit. Kapacitní platby zajišťují větší bezpečnost energetické soustavy,“ dodal majitel společnosti Carbounion.
Mohlo by vás zajímat:
Elektrotahač má spotřebu jako malé město
VIDEO: Sci-fi bagr z Jižní Koreje
Služební auto obra Koloděje