Úvahám a sporům o budoucnost energetiky v Česku i v EU chybí to nejdůležitější. Praktické znalosti a věcný pohled. Přitom stačí držet se požadavku Grety Thunbergové a poslouchat vědce.
Kolik vědců se musí sejít, aby je nějaký politik poslouchal? V případě, že půjde o to vysvětlit, jak funguje energetika, jak funguje „elektrická síť“ musí těch vědců být hodně. Protože příliš mnoho politiků věří tomu, že tomu rozumějí lépe. A lidi z energetické praxe, ti jsou jaksi mimo, protože přeci pracují pro ty ČEZy, EONy, Tykače, Křetínské, Sokolovské a tak podobně. Jenže i v soukromém sektoru platí úplně stejné fyzikální zákony, jako ve státních, nebo dokonce ve státní a zelených provozech. Ba i v těch takzvaně neziskových.
Čtěte také:
Spotřeba elektřiny byla rekordní, výrobu táhne uhlí
Pozemky po těžbě uhlí využijí i Lesy ČR
Diskuze o budoucnosti evropské energetiky, která je fakticky diskuzí o budoucnosti Evropy, se vede zcela chybně. Stanovil se nepřítel, způsob jeho porážky a termín konce operace. Ale zapomnělo se na to, kde tahle operace probíhá a jaké jsou místní podmínky. Jde-li o boj proti CO2 či záchranu planety, můžu jistě použít bojovou paralelu. To, co se proti oxidu uhličitému nyní děje v těch evropských zemích, které jsou členy EU, je stejné, jako by se Američané pokoušeli za války vyvolat v Japonsku povstání proti císaři Hirohitovi. Nebo v Sovětském svazu proti Stalinovi.
Stejně tak odtržené od reality jsou nynější energetické plány Bruselu. Mají za cíl záchranu planetárního klimatu, což je operace, se kterou nemá lidstvo žádnou zkušenost. A nejspíš ji ani nezíská, protože zlikvidováním necelých 10procent světových emisí oxidu uhličitého, jež mají země EU na svědomí, se na planetě nic nezmění. Protože Asie emise zvesela zvyšuje. A zcela pochopitelně, dlužno dodat.
Jenže bruselské plány, proveditelností čím dál víc se podobající plánům z bunkru pod berlínským kancléřstvím, jsou špatně i v samotném prostoru EU. Ignorují totiž základní energetické zákony. A to vytrvale. A čím déle je ignorují, tím více politiků tomu věří a nutí své – v tomto případě vysoce kvalifikované – úředníky, aby tomu přizpůsobili připravované materiály. Státní.
Politici dokáží poslouchat aktivisty, případně aktivisty zpracované kolegy. A vědce, kteří jejich zelené názory potvrzují. Již méně jsou ochotni poslouchat vědce, kteří jim vysvětlují, co je nutné pro to, aby byla vždycky všude elektřina.
Tykač bude na uhlí vydělávat jen tak dlouho, dokud nebude možné nasadit bezpečně jiné zdroje. To je celé. Jestli vám vadí Tykač, Křetínský, nebo další lidé, kteří investovali své peníze do toho, abychom měli čím svítit a měli teplo, podpořte výzkum, aby se modulární jaderné reaktory staly co nejdřív běžnou součástí života. To je totiž zřejmě nejrealističtější cesta, jak zajistit lidem elektřinu a teplo bez emisí nejen oxidu uhličitého. Vrtule a fotovoltaika se v tu chvíli stanou zcela okrajovými zdroji energie, stejně jako uhlí a plyn.
Aby se tohle mohlo stát, je potřeba, aby politici skutečně naslouchali vědcům, jak chce Greta i její mladí následovníci (o kterých už rok nikdo neslyšel). Pak se můžeme dostat k tomu, že za 10 – 20 let se ty modulární reaktory začnou ve velkém instalovat. A epidemie obnovitelných zdrojů a souvisejících dotací nebude potřeba. Nárůst teploty už stejně nezastavíme, takže je zbytečné k tomu ještě zastavit evropské hospodářské schopnosti. Jen ty nám totiž pomůžou přežít budoucí nepříznivý vývoj klimatu.