Doba čtení:2 m, 9 s
Kdybychom chtěli, aby všechnu elektřinu v Česku vyráběly větrné elektrárny, zabraly by téměř 15 000 kilometrů čtverečních, tedy pětinu území republiky. Pozemní solární parky by pokryly přes 3000 kilometrů čtverečních, jaderné elektrárny by oproti tomu zabraly jen zhruba 28 čtverečních kilometrů.
K takovým závěrům došla odborná studie zadaná skupinou europoslanců z frakce Evropští konzervativci a reformisté, jejíž výsledky prezentovali nedávno Evropskému parlamentu. Studie Cesta k evropské klimatické neutralitě do roku 2050 srovnává podmínky výstavby různých nízkoemisních zdrojů z hlediska prostorových nároků na příkladu České republiky a Nizozemí, tedy typického vnitrozemského a přímořského státu, napsal server technickytydenik.cz.
Čtěte také:
Česko by jen na vítr nemohlo „jet“ ani náhodou
Energetika může rozhodovat volby do sněmovny
Studie bere v potaz místní geografické a meteorologické podmínky a z nich vyplývající technické možnosti porovnávaných technologií (například reálné koeficienty ročního využití zdrojů). Pracuje při tom se dvěma scénáři: v prvním zkoumá prostorové nároky zdrojů, pokud by zajišťovaly veškerou produkci elektřiny samy o sobě, ve druhém pak rozděluje požadovanou roční produkci 700 PJ v elektřině rovným dílem mezi všechny čtyři studované technologie: vítr, pozemní soláry, střešní soláry a jádro tedy vyrábějí každý čtvrtinu z požadovaného množství.
Střešní soláry by si vyžádaly 1194 kilometrů čtverečních střech. Jenže jiné odborné studie (např. ENACO) zkoumající potenciál výstavby střešních solárů v Česku odhadují reálnou velikost skutečně vhodných ploch pro tyto instalace jen na 78 kilometrů čtverečních, tedy 15x menší, než by bylo potřeba.
Pokud by veškerou elektřinu v Česku měly dodávat výhradně jaderné elektrárny, vyžadovalo by to území 28 kilometrů čtverečních. K úplnému zajištění energetických potřeb by stačilo provozovat 10 Temelínů.
Zajímavým ukazatelem je rovněž tzv. kapacitní faktor neboli koeficient ročního využití zdrojů. Roční využití českých jaderných elektráren se pohybuje kolem 89 %, v průměru tedy generují téměř 90 % své teoretické maximální kapacity. Oproti tomu pozemní větrné elektrárny mají v našich podmínkách průměrný kapacitní faktor cca 22 % a solární dokonce jen zhruba 14 %. Zjednodušeně to znamená, že stejný instalovaný výkon v jádře vyrobí za rok čtyřikrát více energie než ten z větru a šestkrát více než v solárních elektrárnách. A naopak, abychom dosáhli stejných hodnot výroby jako v jádru, museli bychom postavit čtyřikrát větší instalovaný výkon ve větru a šestkrát větší v solárech.
Dalším problémem je, že například v minulých týdnech byla produkce z větrných a solárních elektráren z důvodu mrazivého počasí mizivá. Zatímco v létě dokážou tyto zdroje zhruba desetinu české elektřiny, v zimě to je často i desetkrát méně.