Pozor na falešná čísla

V Česku bylo loni zprovozněno 33 760 nových fotovoltaických elektráren, chlubí se Solární asociace. Číslo vypadá impozantně, ale co ve skutečnosti přinese?

Nové solární elektrárny disponují celkovým výkonem 288,8 megawatt (MW). To je pro představu zhruba osmina instalovaného výkonu Jaderné elektrárny Temelín. Ta vloni vyrobila 16,29 TWh elektřiny. Pokud byste ale chtěli použít kupecké počty a očekávali od nových fotovoltaik více než 2 TWh, pořádně byste se spletli. Dokonce mnohonásobně.

Instalovaný výkon fotovoltaických elektráren je u nás dnes už vyšší, než má zmíněný Temelín. Jejich výroba je ale zhruba šestkrát menší. A to v celoroční bilanci. Ještě mnohem víc se nůžky rozevírají v zimních měsících, kdy produkce fotovoltaických elektráren klesá o desítky procent.

Co to v důsledku znamená? Na podporu výstavby fotovoltaiky putují miliardy, za které však dostaneme nestabilní produkci, kterou bude nutné vykrývat jinými zdroji, uhlím či plynem. Ďábel bývá skryt v detailu. Ten v tomto případě spočívá v nezbytné kapacitě oněch rezervních zdrojů a nákladech na regulaci soustavy.

Zastánci obnovitelných zdrojů tlačí na jejich mohutnou výstavbu. Ta by nepochybně mohla přinést dostatek výroby levné energie v příhodných podmínkách. Ovšem v období, kdy nesvítí slunce či nefouká vítr, je do značné míry nepodstatné, jak velký instalovaný výkon v solárech a větrnících máte. Produkce je v obou případech velmi nízká, což je jasně vidět na číslech z Německa.

I v těchto obdobích je ale nutné zajistit dostatek elektrické energie a tepla. V zimě je u nás navíc spotřeba obojího logicky vyšší. Prakticky celou výrobu, kterou nedodají OZE, tak budou muset zajistit rezervní zdroje, které budou v letních měsících často „podřimovat“.

V praxi by to znamenalo mít k dispozici vlastně dvojnásobný výkon s tím, že někdy vyrábí „zelená“ polovina, jindy naopak nastupuje ta „fosilní“. Samo o sobě hodně drahé řešení, které je ještě umocněno náklady na výstavbu a regulaci sítě. Opět se podívejme do Německa, kde tato položka už tvoří největší část celkové ceny elektřiny. Opomenout nelze ani sociální aspekt. I přes mohutné dotace si například fotovoltaiku na střechu můžou dovolit pouze ti bohatší. Náklady na regulaci sítě ale zaplatí všichni.

Oproti tomu v jádru můžeme mít stabilní zdroje, které vyrábějí celoročně ve dne i v noci. I jádro má pochopitelně svá negativa. Výstavba zdrojů je drahá, složitá a zdlouhavá. Stále nebyl vyřešen problém s uložením vyhořelého jaderného paliva, potíže můžou být i s dodávkami, protože doposud bylo jeho zdrojem Rusko.

Řešením je všechna zmíněná negativa i pozitiva spočítat a analyzovat. Až budeme vědět, kolik které zdroje dokážou vyrobit, na kolik to vyjde peněz a jaká bude uhlíková stopa, můžou politici přijímat kompetentní rozhodnutí.

Zatím se to však nestalo. Místo toho jsme ohromováni čísly, která relevantní nejsou. Takovým číslem je i 33 760 nových fotovoltaických elektráren, kterými se chlubí Solární asociace.