Doba čtení:2 m, 55 s
Server iUHLi.cz se pokusil sestavit žebříček TOP 10 nejhlasitějších odpůrců těžby a zpracování uhlí. Jedná se o směsici politiků a ekologických aktivistů, kteří vystupují v mediálním prostoru. Co jim na uhlí tak vadí? Reprezentují své zájmy nebo někoho jiného? A jaké důsledky jejich slova a činy mají?
Přehled Top 10 českých odpůrců těžby uhlí si prohlédněte zde.
Pokud se někdo veřejně a dlouhodobě staví na odpor čemukoli, je zcela na místě se ptát, proč to dělá. Zejména, pokud jde o tak velké peníze a společenské dopady, jako v případě diskuse o budoucnosti uhlí. Důsledky takového jednání, ať už chtěné či nechtěné, totiž mohou být téměř nedozírné.
O některých věcech se nemluví
Oficiální motivace jednotlivých odpůrců slýcháme v jejich vyjádřeních a čteme v tiskových zprávách. V případě odporu vůči uhlí jsou přitom velmi podobné u politiků i ekologických aktivistů. Možná i proto, že se scházejí a svůj postup koordinují. Severočeští vrabci si například štěbetají o neveřejných schůzkách ministra životního prostředí Brabce s představitelem hnutí Greenpeace Janem Rovenským. Mluví o nutnosti snížení emisí, ochraně životního prostředí a zdraví obyvatel. Na pomoc si přitom berou někdy více, ale často i méně relevantní studie. Argumenty se opakují.
Zajímavější tak je spíše to, o čem odpůrci nemluví. Neslyšíme od nich, jaký dopad by mělo vytlačení uhlí z energetického mixu na peněženky spotřebitelů a na příjmy státního rozpočtu, čím nahradit chybějící výkon uhelných elektráren, kolik by stál přechod tepláren na jiné zdroje ani jak zajistit živobytí nezaměstnaným horníkům a jejich rodinám. Právě za to, o čem nemluví, padá na jejich hlavu kritika ze strany těžařů, odborářů i části veřejnosti.
Čtěte také:
Voliči vám ČSA spočítají, slyšel Sobotka
Zeman: Uhlí z ČSA bude jednou potřeba
Co to komu přinese?
Co ze svého boje tedy mají? V případě ekologických aktivistů jde nepochybně v mnoha případech o dobrý pocit z konání jakéhosi univerzálního dobra ve prospěch vzdálené budoucnosti, při němž se jaksi zapomíná na tu blízkou. U politiků už jsme si zvykli, že jejich motivace často směřuje především k nadcházejícím volbám. Ekologická témata jsou nyní v módě a zejména u části potenciálních voličů se z nich dá vytřískat politický kapitál, který se následně přetaví ve volební podporu.
To vše lze označit za legitimní důvody. Oproti aktivistům jdou navíc politici se svou kůží na trh a riskují, že jejich snahy ocení jen menšina voličů. Nelze ale vynechat jiné potenciální motivace, které přímo souvisejí s důsledky proti uhelného tažení. Jeden takový můžeme v posledních týdnech sledovat doslova v přímém přenosu. Energetický regulační úřad totiž na příští rok zatím odmítl vypsat na příští podporu těm obnovitelným zdrojům, kterým chybí notifikace Evropské unie. Ve hře je zhruba čtyřicet miliard korun. A i toto obrovské číslo bledne závistí před odhady, kolik by měla stát výstavba nových jaderných bloků.
Zkrátka a dobře jde o spoustu peněz. Dokonce o tak moc, že v České republice, která je neblaze proslulá svou mírou korupce, se snad ani nelze nezamyslet nad tím, zda náhodou nejsou některé výkřiky motivovány velmi konkrétně. Skeptik by možná dokonce řekl, že o náhodu jde spíše v případě, kdy nejsou. Nepochybně se takto mluví mezi horníky, na které nejenže nečeká podíl ze zmíněných miliard, ale naopak jim hrozí, že přijdou o práci a jako bonus jim domů přijde složenka s vyšším účtem za elektřinu a teplo.
Mohlo by vás zajímat:
VIDEO: Šest set horníků vládu nepřesvědčilo
Dlouhý chce rozhodnutí o lomu ČSA co nejdříve
Kolik stojí zelená?