Doba čtení:3 m, 46 s
Hrozí miliardové škody, ohrožení investic a arbitráže, křičí solární lobbisté a jejich podporovatelé kvůli návrhu ministerstva financí na omezení státem garantované podpory obnovitelných zdrojů. Mají svůj díl pravdy. Problém má ale minimálně dvě roviny.
O co vlastně jde? Ministerstvo financí ve spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu připravilo sérii čtyř opatření, díky kterým by nejen státní rozpočet mohl ušetřit po dobu příštích 6 let (2025 – 2030) nemalé peníze určené na vyplácení dotací na podporu obnovitelných zdrojů, konkrétně především fotovoltaických elektráren s výkonem vyšším než 30 kW, které byly připojeny do sítě v roce 2009 a 2010. Ty totiž čerpají největší část těchto dotací a jsou velmi pravděpodobně finančně výrazně překompenzovány. Tato překompenzace není škodlivá jen z pohledu státního rozpočtu, ale i hospodářské soutěže.
„Dle informací od MPO vyplývá, že státní rozpočet ročně vyplatí kolem 25 mld. Kč na OZE, dalších více než 20 mld. Kč vybereme přímo od domácností a firem a z této částky jde přes 60 % majitelům solárních elektráren a podstatná část pak těm připojeným do sítě v roce 2009 a 2010. Miliardové sumy pro fotovoltaiky ze zmíněných dvou let tak každý rok končí u úzké skupiny osob či entit. Opatření nezavadíme jen kvůli státnímu rozpočtu na příští rok, ale pokud návrhy projdou, pozitivně se dotknou především rozpočtů na roky 2026 až 2030. Přicházíme s konkrétním řešením problému překompenzace majitelů některých solárních zdrojů, která zde fungovala mnoho let,“ vysvětlil návrh ministr financí Zbyněk Stnajura.
A strhla se bouře. Velmi nahlas se ozvali zastánci obnovitelných zdrojů a samozřejmě jejich majitelé, kteří dotace inkasují. Upozorňují především na rozpor s českou a evropskou legislativou, zásadní nalomení důvěry investorů a zpomalení rozvoje v oblasti obnovitelných zdrojů. Kritičtí jsou rovněž někteří ekonomové, studie Deloitte vyčíslila škody až na 141 miliard. Celá věc má i mezinárodní rozměr – první zahraniční investoři oznámili případné arbitráže, o problematice chtějí s ministrem financí jednat také velvyslanci.
„Představený návrh je pro české snahy o energetickou transformaci likvidační a problematický hned na několika úrovních. Přichází v době, kdy stále v podílu obnovitelných zdrojů energie zaostáváme za zbytkem Evropy a pro dodržení cílů v český energetických strategiích potřebujeme nutně stavět další obnovitelné zdroje. Namísto podpory ale nyní hrozí krach i těch elektráren, které už v Česku fungují. Stávající investoři navíc nebudou moci budovat nové zdroje. A nové investory stát tímto podkopáním důvěry odradí,“ tvrdí výkonný ředitel Solární asociace Jan Krčmář.
Nevoli solárníků se nelze divit. Hrozí jim, že přijdou o velké peníze. Z jejich pohledu neoprávněně. Pohled ministra Stanjury a v neposlední řadě velké části veřejnosti je ale opačný. Lidem vadí, že provozovatelům obnovitelných zdrojů proudí do kapes miliardy jak ze státního rozpočtu, tak z jejich peněženek v podobě příspěvku na obnovitelné zdroje či regulované složky ceny elektřiny, která musela být právě kvůli obnovitelným zdrojům citelně zdražena.
Je tu ale ještě jeden pohled. Měsíce se v českém prostředí vede debata o smysluplnosti výstavby nových jaderných bloků. Jejich odpůrci tvrdí, že jsou drahé a nevyplatí se. Ano, jde o stovky miliard korun. Kolik přesně, o tom se vedou spory. Vítěz jaderného tendru na výstavbu nových bloků v Dukovanech, korejská společnost KHNP, se zavázal postavit dva nové reaktory za zhruba 400 miliard korun. Za to získáme dva bloky o souhrnném výkonu 2 100 MW, což je zhruba stejný výkon, jaký mají stávající dukovanské reaktory. Jaderná elektrárna Dukovany v roce 2023 vyrobila 14,3 TWh elektřiny. Obnovitelné zdroje oproti tomu ve stejném roce vyrobily pouze necelých 8 TWh elektřiny. Většina dotací přitom směřuje do fotovoltaiky, která vyrobila jen zhruba 1 TWh z celkových 71 TWh elektřiny, kterou vyrobily všechny české zdroje.
V tomto porovnání již cena jaderných bloků oproti OZE, na které se v dotacích ze státního rozpočtu i od spotřebitelů vyplácí přes 40 miliard korun ročně, vůbec nevypadá tak hrozivě. Jaderné bloky přitom fungují v létě, v zimě, ve dne v noci. Výroba OZE je silně kolísavá, proto musejí být vykryty řiditelnými zdroji. Navíc je třeba pamatovat, že životnost jaderných reaktorů je možná až 80 let, zatímco v případě solárních panelů někde kolem 20.
To vše jsou proměnné, na které nelze zapomínat, ačkoli je zejména zastánci OZE velmi rádi „taktně přecházejí“. V tomto kontextu je Stanjurovo snažení více než pochopitelné. Tvrdá reakce solárníků však naznačuje, že cesta k úspěchu bude velmi trnitá. Jde totiž o spoustu, bohužel našich, peněz.