Doba čtení:7 m, 45 s
Spolek Realistická energetika a ekologie komentuje programové prohlášení vlády v oblasti energetiky velmi kriticky. Výhrady think-tanku jsou zásadní a zatím jim nikdo nedokázal kvalifikovaně oponovat.
Portál iUHLI.cz publikoval (zde ODKAZ) názory na programové prohlášení vlády o energetice, které redakci poskytla Lenka Kovačovská (výkonná ředitelka plynárenského svazu), hlavní ekonom BH Securities Štěpán Křeček, výkonný ředitel Asociace nezávislých dodavatelů energií Jiří Gavor a mluvčí think tanku Realistická energetika a ekologie Milan Smutný. Jeho odpovědi však byly natolik obsáhlé a současně konkrétní, že je přinášíme ve formě samostatného rozhovoru.
Jak hodnotíte programové prohlášení vlády z pohledu energetiky?
Obecně k programovému prohlášení je nutno dodat, že vládní koalice je složena z pěti stran, od konzervativců až po zelené progresivisty. Proto je tento dokument nepochybně politickým kompromisem. Zcela zásadní je, že vláda chce vypracovat studii dopadů politiky Green Deal. Důležité je pro občany ČR sdělení, že vláda bude při vyjednávání konkrétních opatření na půdě EU
„zohledňovat možné sociální a ekonomické dopady a specifické podmínky ČR”.
Vedle převzatých ideologických frází, jež mají vyjadřovat politickou konformitu s vedením Evropské unie, jako „Green Deal je příležitost“, obsahuje také přihlášení se k jaderné energetice, tedy k budování nových bloků v Dukovanech i Temelíně. To je zcela zásadní, neboť i dle Státní energetické koncepce (SEK) z roku 2015, kterou chce vláda aktualizovat, má atom v energetickém mixu země v budoucnu dominovat. To si ovšem vyžádá rychlé budování ještě dalších nových jaderných bloků, jež jsou sice investičně a technologicky nesmírně náročné, ale jsou to vysoce efektivní, bezpečné, stabilní a ekonomicky návratné a ziskové zdroje s 80letou životností.
Ale ústupek zelené lobby je prohlášení, že vláda chce „rehabilitovat“ fotovoltaickou energii a za čtyři roky své působnosti instalovat na 100 000 střech fotovoltaiku. Má snad nynější rehabilitace solární energetiky dát zapomenout na největší finanční tunel po Listopadu 1989, který české občany bude v letech 2010 až 2030 bude stát nehorázně nastavená prolobbovaná podpora výkupních cen elektřiny z FVE spolu s nějakými dalšími OZE neuvěřitelný bilion korun? V roce 2030 většina těchto obnovitelných zdrojů (OZE) skončí svou životnost a nikdo zatím neřeší, jak skončí složitá ne-li nemožná recyklace statisíců tun panelů.
Zde se vláda vlastně podvoluje řízenému nasměrování evropských dotačních peněz, přičemž zatím neanalyzuje problém, který růst solárních instalací způsobí. Jednak vláda dělá účet bez hostinského, když jde v drtivé většině o soukromé domy s nutností kofinancovat nemalé prostředky ze svého, jednak si neuvědomuje, že i podle závěrů Mezinárodní agentury pro energii s růstem instalovaného výkonu se sníží výnosnost, kdy se tyto zdroje se současnou nadprodukcí navzájem kanibalizují, což bude vyžadovat trvalou dotační podporu. Kdyby se jejich instalovaná kapacita přiblížila 1000 megawatt, tak by tyto zdroje přerušovaně vyrobily převážně v létě maximálně jen kolem 1,5 procenta z celkové produkce elektřiny v ČR. O celkových stovkách miliard dotačních podpor za toto „množství“ raději ani nemluvě.
Dalším aspektem je fakt, že úspory spotřeby elektřiny díky fotovoltaice u ekonomicky zajištěných občanů i podnikatelů zaplatí ve vyšších cenách elektřiny kvůli přerozdělení fixních nákladů chudší spoluobčané bez šancí na obdobné úspory spotřeby. Masivní investiční podporou fotovoltaiky, která si očividně politickým tlakem vyžádá i provozní podporu, tak současně vláda produkuje další energeticky chudé občany s nutnou sociální podpory ze státního rozpočtu.
Vláda by chtěla skoncovat s uhlím do roku 2033. Považujete to za reálné?
Zatím v ČR platila SEK a závěry Uhelné komise z roku 2020, že uhlí může skončit v roce 2038, bude-li za něj skutečná náhrada. Už tento termín byl vnímán jako nesmírně ambiciózní. Nyní očividně pod tlakem zelené ideologie v EU i dotační solární i plynové lobby v ČR zazněla formulace, že „uhelné elektrárny budou odstavovány pod podmínkou zajištění dostatečných záložních kapacit”.
Nerozumíme pojmu „záložní kapacity”. Zde si vláda protiřečí, pokud chce budovat jadernou energetiku, která jako jediná nefosilní varianta v českých podmínkách může skutečně nahradit uhlí. Opakování německého modelu, že „přechodným” zdrojem, než by veškeré potřeby české energetiky údajně měly pokrýt obnovitelné zdroje, se má stát zemní plyn, je technicky a ekonomicky neproveditelné a je to bezpečnostní riziko. I s ohledem na opravdu bolestné a drahé zkušenosti Německa, jež v cenách energie platí také čeští spotřebitelé, je to naprostá utopie, která je v rozporu s vědeckými poznatky a se známými technologiemi. A navíc, protože zemní plyn je v celém svém životním cyklu bezmála stejně emisní jako uhlí spalované v místě těžby, je z hlediska vyhlašovaného boje s CO2 pokryteckým, nesmyslným, drahým a pro podniky a domácnosti ekonomicky devastujícím zbytečným mezičlánkem, který vyhovuje jen plynařské lobby.
Ano, Česká republika může předčasně skoncovat s uhlím, ovšem s následkem naprostého rozpadu energetické soustavy, ekonomiky a celé společnosti. Faktem je, že do roku 2033 nemá Česká republika naprosto žádnou šanci uhlí v produkci elektřiny a tepla efektivně nahradit skutečně stabilními a spolehlivými zdroji zejména v nejnáročnějších zimních měsících.
Co všechno by se muselo za 11 let udělat a postavit, aby bylo skutečně možné s uhlím skončit v roce 2033?
Jestliže se do roku 2040 postaví dva nové bloky v Dukovanech, pak to bude jen náhrada za současné bloky, které budou končit. Teprve až budou postaveny dva nové bloky v Temelíně, vznikne zcela nová kapacita, která může v uhlí nahradit 2400 megawatt stabilního výkonu. Teprve uvažovaná stavba a zprovoznění dalších dvou jaderných elektráren se čtyřmi reaktory pak vytváří možnost současnou kapacitu výroby elektřiny z uhlí plně nahradit. Takže je zřejmé, že uhlí, jehož máme zásobu na 50 let bez prolomení limitů, má před sebou dlouhou perspektivu stabilního a cenově dostupného energetického zdroje. Musíme také brát v potaz analýzy, jež pro rok 2050 počítají s dvojnásobnou spotřebou elektřiny proti dnešku. Pak budou požadavky na nové zdroje samozřejmě násobně vyšší navzdory plánům na energetické úspory. Všechny energetické systémy navíc potřebují rezervu až 20 procent výkonu.
Další nanejvýš tvrdou výzvou je náhrada velkých tepláren, jež teplou vodou a teplem zásobují 1,5 milionu českých domácností. Kdybychom měli teoreticky nahradit uhlí zemním plynem, tak musíme velmi rychle postavit na dvě desítky nových paroplynových elektráren a tepláren, jako je ta v Počeradech (instalovaný výkon 880 MW). Projektování a povolení takového zdroje trvá až tři roky a až pět let stavba nemluvě o celkových stovkách miliard investic. Stát kromě dotační a daňové politiky nemá na firmy, včetně ČEZ, žádné páky, aby takovou „plynovou ofenzívu” mohl iniciovat a dal veškeré drahé dotační a kompenzační garance soukromým podnikatelům, že se jim tyto zdroje i se ziskem zaplatí.
A pak tu máme zcela zásadní otázku, jak po celé zemi takové PPE vůbec postavit, když k nim musíme přivést vysokotlaké plynové potrubí s ochrannými pásmy atd. V neposlední řadě je tu kardinální otázka poučení ze současné energetické krize: budeme mít dost zemního plynu, jenž zatím závisí na dodávkách z Ruska? A za jakou cenu? I kdyby byl nakonec zprovozněn plynovod Nord Stream II, budeme závislí na tom, kolik plynu a za kolik do ČR nakonec přiteče zbytkově z Německa, jež chce dokonce skoncovat s uhlím do roku 2030. V zemním plynu by tak měli Němci postavit instalovaný výkon 42 gigawatt! To je 47 paroplynových elektráren počeradského typu se všemi technickými problémy a zejména s nutností protkat sítí vysokotlakých plynovodů s ochrannými pásmy. Německo je přitom dvakrát hustěji osídlené než Česko. Ovšem podmínky, které na Silvestra rozeslala Evropská komise pro zařazení zemního plynu do taxonomie, takovou plynovou expanzi v podstatě vylučují.
Opisovat od Německa by v energetické politice vláda ČR opravdu neměla. Jak dokládá bilance energetiky Německa i za minulý rok, kdy po 20letém úsilí největší evropské ekonomiky stigmatizované emise CO2 rostou a Němci své dekarbonizační cíle neplní a plnit nebudou. V Německu tvoří 84 procent celkové energetické bilance fosilní a také ještě nějaká jaderná energie, s níž Němci do konce roku zavřením posledních tří elektráren nesmyslně zúčtují. Vše by chtěli tvrdohlavě nahradit do roku 2045 obnovitelnými zdroji, to se nedá technicky zvládnout. Ovšem dotační zelená a plynařská lobby vzkvétá, spotřebitelé v devastujících cenách elektřiny, plynu a tepla doslova krvácejí, bohužel i ty daleko chudší české podniky a domácnosti.
Tohle vyžaduje od nové české vlády velmi tvrdou a odvážnou politiku na národní i evropské úrovni. Takovou politiku charakterizoval ve své Tříkrálové výzvě vládě https://realisticka.cz/2022/01/05/spolek-realistu-zaslal-vyzvu-vlade-cr-k-nalehavym-akcim-v-energetice/ náš spolek Realistická energetika a ekologie. Ve stručném shrnutí jde o nutnost vyhlášením elektřiny za veřejný statek omezit vliv středoevropské burzy na tvorbu ceny energie vyráběné v ČR pro české spotřebitele; po vzoru Polska vymanit se ze spekulativního systému emisních povolenek; vše poměřovat hledisky analyzovaných dopadů dekarbonizační politiky na podniky a domácnosti ČR; naplnit SEK s vytvářením dominance jádra v energetickém mixu ČR; zajistit si vliv na realizaci energetické strategie opětovným získáním 100% kontroly nad společností ČZ; při budování energetického mixu si klást za podmínku stabilní fungování zdrojů v nejobtížnějších povětrnostních podmínkách, převážně v zimě, a přizpůsobit tomu i budoucí tarifní politiku.
Vše musí vláda ČR podřídit požadavku, že stabilní a cenově dostupná elektřina je základem bezpečnosti a prosperity země. Proto nelze elektřinu považovat za běžnou komoditu, ale základní podmínku fungování naší vyspělé technologické civilizace.