Štěpán: Plán Bruselu proti závislosti na Rusku je mimo realitu
„Ani dodávky LNG nemohou nahradit ruský plyn, minimálně po dobu 10 – 15 let. Pro náhradu ruského plynu chybí přijímací terminály i plynovody pro dopravu plynu do střední Evropy, zejména Německa, Česka a na Slovensko,“ vysvětluje energetický analytik Vladimír Štěpán. Foto: Vladimír Štěpán.
„Čas obnovitelných zdrojů teprve přijde,“ říká v rozhovoru pro iUHLI.cz analytik Vladimír Štěpán, ze společnosti ENAS. Zatím totiž podle něj platí, že zvýšení podílu fotovoltaiky problémy neřeší, spíše naopak.
„Uhelné elektrárny i plynárny by měly zůstat, některé limity by se měly změkčit, protože nejdou splnit,“ říká energetický analytik a jednatel společnosti ENAS, Vladimír Štěpán. Z jeho odpovědí je přitom zřejmé, že mu životní prostředí evidentně leží na srdci. Sázet na dovoz elektřiny podle něj nejde, protože nebude odkud dovážet. Říká také, že zatím platí, že čím víc je fotovoltaiky, tím víc je emisí. „Čas obnovitelných zdrojů přijde až asi za 10 let,“ předpovídá v rozhovoru pro iUHLI.cz.
Evropská komise představila ve středu minulý týden svůj plán na to, jak se členské státy zbaví závislosti na dovozu ruského plynu, který pokrývá asi 40 procent evropské spotřeby. Je tento plán realistický a může závislost ukončit dostatečně rychle?
Tento plán ukončit dovoz ruského plynu do 2027 je mimo realitu. Jenom do EU vyváží Rusko 150 miliard, do celé Evropy až 220 miliard krychlových metrů ročně. Norsko a Alžír nijak výrazně nejsou schopny těžbu zvýšit. Zbývá LNG, zkapalněný plyn. Pro náhradu ruského plynu chybí přijímací terminály i plynovody pro dopravu plynu do střední Evropy, zejména Německa, Česka a na Slovensko. Ani dodávky LNG nemohou nahradit ruský plyn, minimálně po dobu 10 – 15 let. Řada států EU si to ani nepřeje, protože cena LNG je asi třikrát vyšší než cena z ruského dlouhodobého kontraktu.
V plánu komise hrají velkou roli větrné a fotovoltaické zdroje i elektrifikace celých sektorů. Zároveň se v něm však prakticky nemluví o tom, že OZE potřebují zálohy v akumulaci, jež zatím vůbec není vyřešená, nebo v konvenčních elektrárnách. Ty uhelné chce komise pozavírat co nejdřív, ty plynové jsou závislé na importu a jejich výroba je drahá. Dávají takové kroky smysl?
Základem energetické koncepce České republiky mají být obnovitelné zdroje, zejména fotovoltaika, a jádro. To je nejdražší a ekologicky nejhorší možná varianta. Navíc jediným možným výsledkem do roku 2040 bude nedostatek energie v republice a extrémně vysoké ceny energie. Solární a větrné elektrárny potřebují konvenční zdroje na vyrovnávání odchylek, protože kromě nízké účinnosti vyrábějí nejvíce v době, kdy o elektřinu není zájem. Když budou uzavřeny paroplynové elektrárny, tak zbývají jenom uhelné. To bude cenově výhodné, protože při poklesu cen za povolenky na polovinu nebo i třetinu, bude uhlí výrazně nejlevnější variantou.
V tuzemsku se plyn na produkci elektřiny podílí minimálně, ale značnou roli má ve vytápění domácností a jeho role v teplárenství má výrazně vzrůst. Co s tím?
Plyn se v ČR podílí na výrobě elektřiny jen asi 10 procenty. Pro vytápění domácností jeho podíl také klesá, snižuje se totiž spotřeba na otop domů. Udržuje se ale jeho spotřeba pro průmysl, ta tvoří až 60 procent celkové spotřeby. A čtvrtina tepláren přešla z uhlí na plyn. To je neřešitelná situace, protože cena plynu v ČR dramaticky narostla, mohou proto zkrachovat energeticky náročná odvětví. Vláda ČR situaci neřeší, na rozdíl od ostatních států EU. Zásadní je, aby se snížila nákupní cena plynu, tady ČR zaostává. Plyn má nahradit 100 tisíc instalací na střechách domů, což může pomoci vyřešit jenom ohřev vody, ne náhradu otopu. Spotřebu plynu mohou snížit i úspory a vysoce účinné zdroje.
Není v současné době, s ohledem na bezpečnost, spíš vhodné odložit odstavování uhlí a celý „boj proti emisím“ oxidu uhličitého? Tím spíš, že plyn má celkové emise skleníkové emise zcela srovnatelné, ne-li vyšší, než uhlí? Navíc jej, na rozdíl od uhlí musíme dovážet.
Konec Green Dealu je neodvratný, EU nyní reguluje cenu emisních povolenek směrem dolů, aby udržela provoz uhelných elektráren, z 95 euro za tunu CO2 klesla cena až na asi 50 euro za tunu, a do konce příštího roku se má snížit na 30 euro za tunu CO2. (Cena povolenky je nyní pod 80eury za tunu, EK ji oficiálně nijak nereguluje. Pozn. red.) Je celkem jasné, že uhelné elektrárny nebudou direktivně uzavírány, otázkou je, jak jejich provoz ovlivní emisní limity a ekonomika. EU už toleruje i ropu, tedy vysoké emise. EU prohrála boj za snížení emisí CO2 na celé čáře.
Plyn nemá emise stejné nebo i vyšší než uhlí. Jedná se zejména o emise škodlivých látek jako je prach, plyn má téměř nulové emise těchto látek, což je přínosem v situaci ČR, kdy jsme na prvním místě, pokud jde o výskyt rakoviny a dalších nemocí. Pokud jde o emise oxidu uhličitého, při asi 90procentní účinnosti kondenzačních kotlů na plyn v domácnostech a kogeneračních jednotek, jsou emise plynu řádově nižší než u uhlí. U paroplynů je to jinak, tam je účinnost výrazně nižší, tam mají uhelné elektrárny svoji roli i do budoucna. Plyn si s uhlím až tolik nekonkuruje. Plyn by měl být využíván v malých a středních vysoce účinných zdrojích, uhlí ve velkých. V Pačesově komisi jsme při tvorbě SEK prosazovali vyvážený mix všech druhů energie, protože ceny a podmínky na trhu se mění. Ukazuje se stále více, že to byla dobrá cesta. Podíl plynu na trhu energií bude určitě ovlivněn výsledkem války na Ukrajině. Strategie ode zdi ke zdi, černobílé vidění typu vše na plyn, a nyní vše na uhlí, je špatná. (Při započtení úniků metanu při těžbě a přepravě jsou celkové emise oxidu uhličitého stejné, jako u uhlí. Pozn. red., viz např. zde.)
Zřejmě nezastupitelnou úlohu má v tuzemsku a dalších státech jádro. To je však trnem v oku části europolitiků. Mohlo by se bez jaderné energie Česko obejít?
Stávající jaderné elektrárny ČR vyrábějí elektřinu levně a spolehlivě. Dukovany mají být jenom částečnou náhradou za stávající dožívající zdroje. Nic více. Sázka na jádro jako základ energetické koncepce je mimo realitu. I proto, že v současnosti žádný dodavatel není schopný a ochotný garantovat termín dostavby jaderných elektráren, ani výši investičních nákladů. Lze ale prodloužit životnost stávajících jaderných elektráren.
Někteří politici, jako například Luděk Niedermayer (TOP09), nebo Mikuláš Peksa (Piráti), chtějí sázet na import elektřiny, protože to prý vyjde levněji. ČEPS přitom opakovaně varuje, že za pár let nebude odkud dovážet. Jak to vidíte vy?
Německo potvrdilo, že dodrží plán uzavřít další tři jaderné elektrárny do konce letošního roku a provoz již uzavřených neobnoví. Jejich uhelné elektrárny spalují hlavně hnědé uhlí, jejich podíl na výrobě elektřiny dosáhl zhruba 30 procent, emise CO2 za rok 2021 byly nejvyšší za posledních 30 let, na úrovni roku 1990. Po Polsku nejvyšší v EU. Zatím platí, že čím více solárních elektráren, tím více emisí. Není odkud elektřinu dovážet, zvýšení podílu fotovoltaiky problém neřeší, spíše naopak. EU nyní dost zoufale řeší, jak podpořit elektřinu.
Chystá se aktualizace Státní energetické koncepce. Brusel tlačí ne dekarbonizaci v podstatě za jakoukoli cenu. Jak by podle vás měla být koncepce nastavena, aby to zajistilo bezpečné dodávky elektřiny a tepla, navíc za přijatelné ceny?
Otázkou je, jaká bude po válce a energetické krizi spotřeba energie. Je jasné, že kvůli vysokým cenám elektřiny a plynu klesne, jde ale o to, o kolik. EU dává na výběr, zda státy chtějí dosáhnout snížení emisí zvýšením výroby v obnovitelných zdrojích nebo úsporami. Pro ČR by preferencí měly být úspory.
Energetická politika EU dozná velkých změn, stále se stupňující zelené šílenství dosáhlo svého vrcholu v 2021. Plyn a uhlí byly ze strany EU cílevědomě vytlačovány z trhu, ČR by si však měla uchovat základnu již vybudovaných stabilních zdrojů. Ukázalo se ale, že do roku 2040 bude mít výraznou roli zemní plyn, to je realita. Přežít by měly i uhelné elektrárny, které plní emisní limity, respektive by mohly být tyto limity na určitou dobu zmírněny. Některé totiž nelze splnit, pokud je využíváno hnědé uhlí. To by mělo platit i pro teplárny.
Také jde o to, aby Brusel neprosazoval v současnosti výstavbu OZE za každou cenu. Biomasu, bioplyn nebo i biopaliva nelze považovat za bezemisní zdroje. U solárních a větrných elektráren by měly být vzaty v úvahu i emise ze záložních konvenčních zdrojů. OZE by měly být omezeny na lokální úroveň. Jejich čas nastane až za přibližně 10 let.
Související články