Strop pomůže spíš bohatým a nemotivuje k úsporám

Bývalý ministr zahraničních věcí Tomáš Petříček v současné době kandiduje na starostu Prahy 3. Foto: FB Tomáš Petříček

Zkušenost s krizí ukazuje, že energetický trh fungoval v dobrých, klidných dobách, ale není úplně schopen vstřebat vnější šoky, není imunní vůči nebezpečnému spekulativnímu chování a dalším negativním jevům, řekl v rozhovoru pro iUHLI.cz bývalý ministr zahraničních věcí Tomáš Petříček (ČSSD).

Jak hodnotíte zastropování cen energii, které představila česká vláda?

Určitě je to správný krok. Měl ale přijít mnohem dříve, protože obavy a nejistota, kterou vysoké a mnohdy nepředvídatelné ceny energií vyvolaly, už své ekonomické dopady mají. Vláda svým naprosto nesrozumitelným váháním způsobila velké škody. Nyní se snad situace trochu uklidní a lidé i menší podniky se snad svých nejhorších strachů zbaví. Mohlo by to také podpořit důvěru v lepší střednědobý výhled našeho hospodářství. Obecně se tedy jedná o krok dobrým směrem. Má však své velké ale!

Zastropování cen pro spotřebitele v této podobě také pomůže mnohem více bohatším domácnostem, které mají větší spotřebu energií. Určitě to není ten nejférovější návrh, který vláda mohla schválit, protože mnohem více to pomůže těm, kteří si vyšší ceny mohli dovolit. Další problém vidím v tom, že v návrhu není žádný motivační prvek, který by vedl k úsporám energií. O úsporném tarifu se hovoří, ale reálně vláda v tomto směru neudělala na rozdíl od jiných evropských zemí skoro nic. Navíc dopady do státního rozpočtu by byly mnohem menší, kdyby se cenový strop netýkal nadměrné spotřeby a kdyby domácnosti i firmy byly motivované k úsporám. Takže ani z pohledu rozpočtové zodpovědnosti to není nejlépe připravené opatření. Ale zaplať pánbůh za něj.

Vláda má jen málo možností, jak zlepšit ukládání plynu

Jak by podle vás měla vláda pomoci firmám?

Ještě v srpnu vláda tvrdila, že v provozní ztrátě je jen malé procento firem, a celkově ignorovala dopad růstu cen energií a dalších vstupů na podnikatele, zejména na ty menší a středně velké. A to navzdory tomu, že od května ji na možné důsledky inflace upozorňovaly asociace sdružující malé a střední podnikatele. Až začátkem září si konečně uvědomila závažnost situace a začala reagovat. Cenový strop určitě pomůže i firmám. Pro energeticky náročně odvětví navíc přislíbila 30 miliard korun na přímou podporu. Ale udělat by mohla mnohem více. Zejména v oblasti energetických úspor by měla malým a středním podnikům zajistit rychlý a snadný přístup k finanční podpoře. Vláda by také měla administrativně zjednodušit žádosti o podporu z existujících programů, které kvůli své složitosti právě menší podnikatele odrazují. Obdobně v případě zavádění vlastních energetických projektů, ať už jsou to solární panely nebo jiné čisté technologie, v malých a středních podnicích nemá dostatečnou podporu. A nakonec nejen velké firmy by měly mít přístup k zmíněným miliardám přímé pomoci.

Vidíte například u sousedů lepší systém pomoci? Třeba Rakousko stropuje 80 procent průměrné spotřeby, není tato cesta lepší z hlediska motivace k úsporám?

Právě příklad Rakouska ukazuje, jak by bylo možné zkrotit vysoké ceny energií, ale udělat to férově a udržitelněji. Ale u sousedů se o zastropování cen vede diskuze již delší dobu a návrh se nešil tak horkou jehlou jako u nás. A nerozumím, proč naše vláda si rakouský přístup nevzala za vzor. Minimálně v tom, že by se cenový strop vztahoval pouze na 80 procent spotřeby z roku 2021, jak tomu je v Rakousku. Poměrně rychle na krizi reagovala také Francie, která tak má zatím míru inflace jednu z nejnižších mezi členskými státy EU.

Jak hodnotíte návrhy na řešení energetické krize, které představila Evropská komise?

Evropská komise podle očekávání nepřišla s cenovou regulací ceny pro ruský zemní plyn. Nepanovala na tom shoda mezi členskými státy a také mnoho zemí mělo obavu, že by i ten zbytek dodávek byl s blížící se zimou zastaven. Ale dočasné zastropování příjmů pro výrobce elektřiny, kteří mají nižší náklady, na úrovni 180 EUR/MWh je z mého pohledu adekvátní opatření. Získají se tak alespoň částečně prostředky na finanční pomoc domácnostem a podnikům, které se dostávají kvůli vysokým cenám často do existenčních problémů nebo se obávají, že se jich v následujících měsících dotknou. Není to tedy systémové řešení, ale může to pomoci ulevit těm, kteří mají největší problémy, a ochránit sociální smír v našich společnostech.

Vinkler: Elektřinu na vývoz bude mít jen Francie

Jsem ale rád, že ve středečním projevu předsedkyně Evropské komise ke stavu Unie byly také obsaženy návrhy, které směřují za horizont bezprostředního řešení současného šoku. Jednak proto, že se vzhledem k celkově zhoršující geopolitické situace ve světě, nemůžeme spoléhat, že se věci vrátí do starých kolejí. A také proto, že pokud chce Evropa obstát ve velmi dravé ekonomické soutěži, musí mít jasnou strategii, jak si udržet konkurenceschopnost a nenechat si ujet vlak v důležitých odvětvích. A energetika bude vždy základem, na kterém bude naše budoucí hospodářská prosperita stát. Jednou z věcí, kterou je skutečně potřeba otevřít, je otázka fungování či spíše chyby evropského trhu s energiemi. Zkušenost s krizí ukazuje, že trh fungoval v dobrých, klidných dobách, ale není úplně schopen vstřebat vnější šoky, není imunní vůči nebezpečnému spekulativnímu chování a dalš negativním jevům. Stejně tak důraz na úspory není jen řešením této krize, ale může nám pomoci snížit náklady a zlepšit naši konkurenceschopnost, i když to bude na začátku něco stát. A také potřeba rozvoje nových technologií bude vyžadovat větší propojení soukromých a veřejných investic, jako v případě vodíku, kde vzniká Evropská vodíková banka, která má mít 3 miliardy EUR na investice do vývoje a zavádění nových technologií. Nebo strategická partnerství, abychom měli přístup ke klíčovým materiálovým vstupům pro nová odvětví, jako jsou kovy vzácných zemin, lithium, nikl a další klíčové suroviny.

Nakolik je z hlediska zahraniční politiky a případné solidarity u dodávek plynu v tuto chvíli důležité, že jsme stále schopni vyvážet elektřinu?

Mnoho lidí se mě ptá, proč vyvážíme elektřinu do okolních zemí a zároveň máme jedny z nejvyšších cen v Evropě. A rozumím, že to lidi štve. Chyba ale není ve vývozu elektřiny, ale v tom, že dnes trh funguje proti spotřebiteli. Ale je to o nastavení trhu a cenotvorbě, která je spojena s cenami zemního plynu, přestože ve výrobě elektrické energie v Česku nehraje takovou roli. A tady jsme mohli už koncem loňského roku udělat některé kroky k tomu, aby všechna elektřina nekončila na burze. Nakonec vládě to někteří významní čeští výrobci nabízeli už na jaře! Ale vláda to z nepochopitelných důvodů vůbec neřešila. Zastavení vývozu elektřiny by tak mířilo na špatný cíl. A mohli bychom se skutečně střelit navíc do vlastní nohy, protože v jiných oblastech zase jsme závislí na dovozu. Nejen v případě zemního plynu. A pokud očekáváme solidaritu od ostatních evropských zemí v případě možných kritických momentů, neměli bychom se chovat bezohledně a vytvářet našim evropským partnerům problémy. Už v pandemii jsme si ověřili, že solidarita nemůže být, alespoň ne dlouhodobě, jednosměrná a že ji nemůžeme očekávat od ostatních, když sami se chováme bezohledně. Platí to pro jednotlivce a platí to i pro státy. A i když můžeme mít občas pocit, že vše není vůči nám férové, tak naším dlouhodobým národním zájmem je spolupráci se sousedy udržovat na nadstandardní úrovni, nikoliv zasévat semínka svárů.