Teleky: Snížit cenu povolenek znamená upravit evropskou legislativu

„Je spíše odpovědností obcí, jak budou řešit zajištění dodávek tepla,“ domnívá se poslanec Róbert Teleky. Foto: R. Teleky

„Je nutné, aby se v návrhu nové státní energetické koncepce objevila možnost využívání malých modulárních reaktorů. Pokud bude jejich vývoj a následná certifikace ukončena včas, mohou být vhodnou náhradou za stávající teplárenské zdroje,“ říká člen Hospodářského výboru a předseda Podvýboru pro energetiku Róbert Teleky (KDU-ČSL).

Omezení ceny emisních povolenek podle Róberta Telekyho vyžaduje získání většiny v europarlamentu. „Třeba se objeví, ale zatím je to velmi daleko,“ vysvětluje předseda Podvýboru pro energetiku poslanec Róbert Teleky. Předpokládá však, že uhlí budeme zřejmě využívat déle, než ještě na začátku roku vypadalo. V energetickém mixu nezavrhuje ani plyn, protože předpokládá, že se ruský plyn podaří nahradit dodávkami z bezpečnějších států.

Evropská komise představila na začátku března svůj plán na ukončení závislosti na ruském plynu. Kromě posílení dovozu LNG z USA a Kataru, v tom má pomoci urychlení výstavby fotovoltaiky a větrných elektráren. Je tenhle plán realistickou cestou, jak se dostat ze závislosti na importu plynu?

Evropská komise uvádí v komunikaci zmíněného plánu REPower EU pět hlavních oblastí, jak dlouhodobě ukončit závislost na ruském plynu: zvýšit produkci biometanu, rozvinout výrobu vodíku z bezemisních zdrojů, posílit opatření na úsporu energií, masivně nasadit tepelná čerpadla jako zdroj tepla a zvýšit výstavbu obnovitelných zdrojů. Každé z těchto opatření přispěje ke snížení závislosti na dodávkách z Ruska. Zbytek pak zůstane na dodávkách LNG nebo přes plynovody od jiných než ruských dodavatelů.

K tomu bude zřejmě nutné zpracovat podrobnou analýzu, popřípadě hledat další možnosti, abychom byli jako ČR nezávislí na ruském plynu.

Munzar: Odchod od uhlí v roce 2033 je nyní nereálný

Evropská komise chce, aby za většinu opatření v jejím plánu měly odpovědnost členské státy. Je to správné? Vždyť konkrétní podmínky pro nasazení OZE jsou v jednotlivých státech různé a zdaleka ne vždy právě příznivé, což je ostatně i případ České republiky…

Nadále platí, že energetický mix je záležitostí národních států. Tím je jasně dáno, kdo nese odpovědnost. Nezdá se, že by snad někdo chtěl tuto odpovědnost předat Evropské komisi.
Při stanovení energetického mixu je zapotřebí si správně srovnat priority. Na jihu více svítí a na severu více fouká. Tamní výroba je tedy výhodnější. Podobně bychom mohli říkat, že chlazení do moře nebo blízkost nákladních přístavů přináší jiným zemím konkurenční výhodu. My ale přece řešíme úplně jinou otázku. Jak bezpečně a co nejlevněji zajistit dostatek elektřiny z domácích zdrojů. Jde tedy o to, kolik v současnosti stojí jednotlivé výrobní technologie v České republice. A v tom si obnovitelné zdroje stojí docela dobře.

Analýzy společnosti ČEPS (zde) jasně ukazují, že pokud by Česko vážně do roku 2033 odstavilo své uhelné zdroje, stane se nemálo závislým na dovozu elektřiny. Protože OZE v jakémkoli množství nejsou schopny pokrýt celoroční potřeby republiky. Je v současné době něco takového rozumné? Kolem roku 2040 by navíc měla mít průběžně přebytek elektřiny pouze Francie. Energetická bezpečnost je ale těsně spjata s národní bezpečností. Není pro Česko bezpečnější dekarbonizaci včas přibrzdit?

Nejnovější analýza ČEPS s názvem „Hodnocení zdrojové přiměřenosti energetické soustavy ČR do roku 2040“ ukazuje, že ČR se může stát dovozovou zemí už v roce 2025 a to ve všech třech uvažovaných scénářích, a to bez ohledu na odstavování uhlí. Důvodem je růst obnovitelných zdrojů v Německu. Elektřina z nich se na trhu nabízí za nejnižší cenu, takže sem na základě tržní výhodnosti prostě přiteče.
Snad nikdo dnes nemíří k tomu, aby OZE pokrylo celoroční spotřebu republiky. Budeme potřebovat diverzifikovaný mix jádra a obnovitelných zdrojů a dočasně i uhlí a plynu.

V analýze ČEPS se rovněž uvádí, že v roce 2030 bude přebytek elektřiny ve Francii, ve Skandinávii včetně Dánska a v Rumunsku. Do roku 2040 bude v přebytku ještě Německo a Rakousko.

Velcí producenti CO2 spadají pod EU ETS. Rychlost dekarbonizace je tak určována především cenou povolenky, a ta se odvíjí od evropských pravidel. Česko samo stěží může dekarbonizaci přibrzdit. Vystoupit z EU ETS by znamenalo vystoupit z EU. Vysoký podíl exportu z české ekonomiky i současné geopolitické zkušenosti dost jasně ukazují, jak je pro nás společný evropský trh důležitý.

Je smutné, jak katastrofálně čeští politici energetice nerozumí

Jenže povolenky zároveň ženou vzhůru ceny elektřiny, jež už ohrožují konkurenceschopnost firem a výrazně zatěžují rodinné rozpočty. A bez plynu je zatím uhlí jediným stabilním a bezpečným zdrojem elektřiny a tepla, který máme k dispozici, a který navíc může zálohovat nestabilní dodávky z fotovoltaiky a větru. I někteří čeští poslanci proto chtějí ceny povolenek omezit. To považujete za krok správným směrem?

Je zapotřebí si seřadit věci podle jejich významu. V současné době jsou ceny elektřiny vysoké zejména kvůli vysokým cenám zemního plynu. Povolenky proti tomu mají dopad několikanásobně menší. Uvádí to třeba ředitel Mezinárodní energetické agentury Fatih Birol. Plyn bychom zdaleka ještě neměli odepisovat. Nemusí přece být z Ruska, světový rozmach LNG bude v nejbližších letech obrovský a uvažuje si o plynovodech z bezpečnějších oblastí.

Dlouhodobý cíl je dekarbonizovat ekonomiku. Energetika je jedna z významných oblastí. Dekarbonizace může probíhat regulatorně, pomocí zákazů a příkazů nebo tržně pomocí povolenek. Ta druhá cesta je dlouhodobě efektivnější. Snížit cenu povolenek by znamenalo upravit evropskou legislativu, nikoli českou. Jednoduchý způsob by byl snížit navržený dekarbonizační cíl z 55 procent na nižší hodnotu. Další možností, jak omezit vliv povolenek na výši ceny elektřiny a tepla, je vrácení části stažených povolenek na trh.

Ať už se na to díváme jako na krok správným směrem, nebo ne, je zde hlavně otázka, do jaké míry je to realistické.  Prosadit takový návrh by vyžadovalo najít většinu v europarlamentu. Třeba se objeví, zatím je to velmi daleko.

S energetickou bezpečností a nezávislosti – alespoň v elektřině – velmi blízce souvisí chystaná aktualizace státní energetické koncepce (SEK). Kdo všechno by se měl na přípravě tak zásadního dokumentu podílet a co by mělo být jeho hlavním cílem?

Garantem pro aktualizaci státní energetické koncepce je ministerstvo průmyslu a obchodu. Cílem by mělo být zajistit dostatek výkonu tak, aby ČR byla v každé hodině schopná pokrýt aktuální spotřebu elektřiny. To nutně neznamená, že v každé hodině doopravdy pokryje spotřebu elektřiny z domácích zdrojů. Jak řečeno, někdy k nám přiteče levnější elektřina od sousedů. Přitom bude zapotřebí vzít v potaz naše závazky vůči EU i technický pokrok v oblasti obnovitelných zdrojů.

I s výstavbou jaderných bloků do roku 2040 můžeme být o hodně dál, než se v dnešní době zdá. Týká se to jak klasických velkých bloků, tak i malých modulárních reaktorů. A rozvoj obnovitelných zdrojů a akumulace se zcela jistě v roce 2030 taky nezastaví.