Velké teplárny se hlásí o slovo jako náhrada, pokud si stát nebude vědět rady bez končících elektráren skupiny Sev.en. Zapomíná se na nás, stěžuje si šéf teplárenského spolku Mirek Topolánek u Karla Havlíčka.
Ve hře o další osud uhelné energetiky, kterou dal koncem listopadu do pohybu majitel skupiny Sev.en Pavel Tykač, přibyla podle seznamzpravy.cz nová karta. Přišlo s ní Teplárenské sdružení, vlivný spolek dodavatelů tepla ve velkých městech. V den jmenování nové vlády poslalo příslušným státním orgánům dopis, formulovaný napůl jako konkurenční nabídka vůči Tykačovi a napůl jako stížnost, že se s teplárnami málo počítá.
Tykač na konci listopadu úřední cestou oznámil, že do roka vypne své dvě velké elektrárny v Počeradech a Chvaleticích. Ledaže je stát vyhodnotí jako nepostradatelné pro stabilitu sítě a začne je od roku 2027 dotovat. Posuzování už běží, je na něj jen 60 dnů. Teplárny do toho teď přicházejí s avízem, že vedle tepla zvládnou dodávat i velké množství proudu a že za Tykače rády zaskočí. O existenci širší škály výrobních zdrojů se dávno ví. Dopis adresovaný státnímu podniku ČEPS, Energetickému regulačnímu úřadu a novému ministrovi průmyslu Karlu Havlíčkovi ale představuje první větší obrat v rychle ubíhající šedesátidenní lhůtě. Velká část energetiků i politiků brala dosud Tykačovy elektrárny jako nezbytnou pojistku pro stabilitu sítě.
Teď je na stole alternativní pohled na věc, za nímž nestojí jen akademici, ale i praktici z byznysu. Zároveň může jít o zajímavý mocenský střet – vzhledem k tomu, že v teplárenském spolku má skrze své provozy v Opatovicích, Plzni a Komořanech významné slovo Daniel Křetínský. Rýsuje se tedy duel mezi dvěma největšími podnikateli v energetice – čí uhlí vydrží déle, případně kdo na něj dostane víc od státu?
Centrální zásobování teplem má v Česku dlouhou tradici, využívá ho 40 procent populace. Tepláren je hodně a jsou vesměs stavěné jako kombinované zdroje, protože vyrábět současně teplo i elektřinu pod jednou střechou má smysl jak fyzikálně, tak ekonomicky. V krajských městech jde o velká zařízení schopná pohotově nabídnout významný elektrárenský výkon. Nejen v létě, kdy není třeba topit, ale i ve špičkách v zimě, protože topit není třeba nonstop. Pro teplárny je od loňska v běhu rozsáhlá unijní podpora za 70 miliard korun, aby do roku 2030 přešly od uhlí na méně emisní paliva – nejčastěji plyn, biomasu a odpady. Většina ale zatím běží na uhlí – a pálit ho jen na výrobu elektřiny už se kvůli emisním poplatkům přestává poslední dobou vyplácet. Teplárny proto mají ve výkonu velké rezervy – běžet jen jako elektrárna se jim zkrátka vyplatí jen někdy. Stejně jako Tykačovi v Počeradech a Chvaleticích, což jsou hlavně elektrárny. Podstatou sdělení v pondělním dopisu je, že svou výkonovou rezervu teplárny rády dají k dispozici – a že to může být levnější než udržovat po celý rok v pohotovosti velké elektrárny a na ně navázanou těžbu uhlí.
Potřebnost Počerad a Chvaletic má do konce ledna vyhodnotit ČEPS coby správce přenosové soustavy. Háček spočívá v tom, že řada tepláren není historicky napojena přímo na páteřní dráty ČEPS, ale o patro níž k distribučním sítím ČEZ a E.ON. Pro zásobování to technicky není problém, teplárny ale mají pocit, že ČEPS je neprávem přehlíží jako druhořadou volbu. „Bohužel z vývoje v posledních měsících nabýváme dojmu, že provozovatel přenosové soustavy ve svých plánech s teplárenskými zdroji příliš nepočítá a nezahrnuje je adekvátně do své strategie,“ stojí v dopise teplárníků podepsaném šéfem výkonné rady sdružení, expremiérem Mirkem Topolánkem. V textu žádá šéfa ČEPS Martina Durčáka o osobní schůzku v lednu. Tykač vyložil svou strategii osobně začátkem prosince v hodinovém rozhovoru pro podcast Štěpení. Udržet obě elektrárny spolu s těžbou uhlí na Mostecku podle něj znamená fixní náklady šest miliard korun ročně – a protože výnosy od roku 2027 už vypadají nejistě kvůli drahotě emisních povolenek a dovozu levné solární a větrné elektřiny z Německa, nechce dál nést riziko sám. V rozhovoru několikrát zdůraznil, že by nerad byl chápán jako někdo, kdo usiluje o dotace. Na jeho firmách v Česku mu prý záleží kvůli zaměstnanosti, ale jinak bere rozhodnutí jako svobodnou volbu státu – ať si sám vyhodnotí, zda zdroje dál potřebuje, nebo ne. A pokud ano, ať podle čerstvě přijatého zákona z letošního léta nabídne adekvátní úhradu ztrát. Případně ať si elektrárny provozuje sám.
Potřebnost jednotlivých zdrojů vyhodnocuje ČEPS, přiměřenost dotace pak Energetický regulační úřad (ERÚ). Zatímco ČEPS zodpovídá za chod sítě, a bude tak mít tendenci fungovat spíš opatrně, ERÚ má primárně chránit zájmy spotřebitelů a brzdit zbytečné zdražování regulovaných položek ve fakturách. K nim by se nově přidala i dotace pro Tykače rozpočítaná do poplatků za služby ČEPS (ledaže by je nová vláda převedla na bedra státního rozpočtu, pak by šlo o nový náklad pro daňové poplatníky). Není pravděpodobné, že by muselo jít o celých šest miliard. ČEPS může potřebovat jen jednu z elektráren, navíc když zůstane zařízení v chodu, bude mít proti nákladům dál tržby z prodeje elektřiny, byť třeba ne v plné výši na pokrytí všech ztrát. Dotace podle zákona funguje tak, že ji nejdříve ERÚ pošle jako zálohu a pak ji na konci roku zúčtuje podle skutečně doloženého manka. I teplárníci – pokud by uspěli jako alternativní záloha místo Tykače – by za své služby rádi dostali zaplaceno. Věří si ale v tom, že by mohli uspokojit stát levněji. „V našem případě by se platilo opravdu jen za to, co je potřeba – tedy za dodanou elektřinu. Ne za udržování dalšího zdroje v chodu, což je z hlediska nákladů významná položka,“ přibližuje výkonný ředitel Teplárenského sdružení Jiří Vecka. Příspěvky by podle něj mohl stát platit přes zavedený institut podpory kombinované výroby elektřiny a tepla. Stát ji už dnes teplárnám vyplácí, druhotná výroba proudu vedle tepla je brána jako šetrný zdroj, podobně jako když posílá provozní podporu solárním elektrárnám. Ročně teplárny dostanou 800 milionů korun, a to formou příplatku až 0,20 koruny za každou vyrobenou kilowatthodinu. Podle Vecky by stačilo podporu navýšit v podobném řádu. „Budou to řádově desetihaléře v ceně za kilowatthodinu, celkově nízké jednotky miliard nebo spíš stovky milionů,“ odhaduje šéf sdružení. Za tyto peníze by podle něj šlo aktivovat dodatečné dodávky v rozsahu jedné až tří terawatthodin (TWh) elektřiny ročně.