Doba čtení:1 m, 34 s
Hamletovské dilema „být, či nebýt?“ se vznáší již nejméně 15 let nad horníky hnědouhelného dolu ČSA na Mostecku a potažmo i nad obyvateli obcí Horní Jiřetín a Černice. Žijí v neustálé nejistotě. Na vině jsou politici. Ani jedna vládní garnitura nebyla schopná rozhodnout, zda obrovské ložisko 750 milionů tun nejkvalitnějšího hnědého uhlí, ležící za stanovenými územními limity těžby, česká energetika skutečně potřebuje. V komentáři magazínu Revue Sondy to napsal Petr Kolev.
Důvodem nejrůznějších kalkulací je podle něj zbabělost politiků říci lidem skutečnou pravdu. Pokud nedojde k prolomení limitů, byť i za cenu přemístění obou obcí s plnou náhradou obyvatelům, čeká české domácnosti i firmy prudké zdražení tepla. V případě přechodu tepláren na plyn minimálně o šestinásobek. „A před tím nás nezachrání ani nazelenalé bludy oblbující národ a bohužel i politiky, že místo uhlí nám posvítí sluníčko a zatopí větrníky a obnovitelné zdroje. Uhlí za limity je pro tuzemskou energetiku prostě nenahraditelné,“ míní Kolev.
Až vláda premiéra Bohuslava Sobotky (ČSSD) se postavila k problému čelem a hodlá o konečné podobě Státní energetické koncepce a potažmo i o limitech rozhodnout do konce března. Pověřila ministra Jana Mládka (ČSSD), aby připravil a předložil vládě řešení. Ministr se zhlédl v pohádce o chytré horákyni a vypracoval čtyři varianty, osobně ale upřednostňuje dvě, z nichž ani jedna s úplným prolomením limitů nepočítá.
Hornické odbory právem podezřívají ministra, že variantu s úplným zrušením limitů nechá v šuplíku. Jasnou odpověď od Mládka nedostaly, a proto uspořádaly varovnou demonstraci před ministerstvem průmyslu a obchodu a dopředu avizují, že to je teprve začátek. Nemáme už co ztratit, tvrdí horníci a vzkázali vládě: „Pohřběte raději limity než nás!“
Prolomení limitů doporučuje vládě rovněž předseda ČMKOS Josef Středula. Odbory se obávají, že ukončení těžby uhlí v Dole ČSA bez jasné a rychlé vize náhrady domácí suroviny a tisíců pracovních míst uvrhne region Mostecka do těžko napravitelného hospodářského a sociálního kolapsu, uzavírá svůj komentář Kolev.