Doba čtení:2 m, 48 s
Odchod od uhlí cílíme k roku 2030, nicméně závisí to na dostupnosti investiční a provozní podpory, dále na zjednodušení povolovacích procesů pro instalaci nových zdrojů, je třeba také zajistit výrobní a montážní kapacity, které chybějí po celé Evropě. Dlouhodobě se potýkáme s problémem v naplňování předpokládaných harmonogramů na straně výrobců a dodavatelských firem, řekl v rozhovoru pro Seznam Zprávy předseda dozorčí rady skupiny Sokolovská uhelná a SUAS GROUP Pavel Tomek.
Klíčovým důvodem pro odchod od uhlí není podle něj často uváděná ekonomika, ale naplňování evropských a státních klimatických cílů v duchu Green Dealu. „Reálně je ale situace taková, že se do ceny těžby uhlí, potažmo výroby elektřiny a tepla promítají náklady na emisní povolenky, nemalé náklady na opravy a údržbu technologií, personál. Spread mezi emisní povolenkou a cenou energie přestává dávat ekonomický smysl už v následujících letech,“ vysvětlil Tomek.
Ten zároveň upozorňuje, že je třeba vyjednat podporu provozu uhelných elektráren v přechodném období 2025–2030, než budou dobudovány nové zdroje. Důvodů je podle něj hned několik. „Především zajištění dostupných dodávek tepla v systému centrálního zásobování teplem (v Karlovarském kraji tím spíš, že jde o region s vysokým počtem sociálně slabých domácností) a energetické bezpečnosti v době, kdy ČR nebude disponovat novými zdroji pro výrobu tepla a bude deficitní v dodávkách elektrické energie,“ popsal situaci Tomek.
Zabezpečení dodávek je podle něj v opačném případě nejisté. „Obnovitelné zdroje energie se budují, i když s návratností na hranici ekonomické únosnosti. Také se počítá s vykrytím deficitních období dodávkami elektrické energie ze SRN a Francie. Jistota a stabilita těchto dodávek je ale diskutabilní,“ upozornil Tomek s tím, že Německo deklarovalo, že do roku 2030 vybuduje vyšší tisíce gigawatthodin v plynu, zatím ale není vidět zahájení masivní výstavby. „Stejně tak Francie, na kterou částečně spoléháme, už v minulosti zahýbala energetickým trhem, když odstavila část jaderného portfolia,“ vysvětlil Tomek.
Ten současně upozorňuje, že odchod od uhlí představuje složitý proces, který je třeba pečlivě plánovat a řídit. „Ať už se jedná o plynulé vytvoření nové energetické kapacity, zajištění stability sítě, nákladů na tranzici, ale i proměnu v myšlení lidí – zmizí některé profese a pracovní místa, proto je třeba v tomto ohledu spolupracovat na ose stát – dotčené samosprávy – těžební společnosti – zaměstnanci z těžebních provozů a jejich rodiny. Uhlí je dlouhodobě základem energetických mixů mnoha zemí, což znamená, že infrastruktura pro těžbu, zpracování a spalování uhlí je značně rozvinutá. Odklon od uhlí vyžaduje rozsáhlé investice do nových zdrojů energie včetně modernizace přenosových sítí a bateriových úložišť. Pro zajištění stability sítě bude nutné investovat do technologií pro skladování energie, jako jsou bateriové systémy, nebo do záložních systémů, jako jsou plynové elektrárny, což může být velmi drahé řešení. Přechod na jiné energetické zdroje znamená také potřebu přizpůsobit a inovovat technologické postupy v průmyslu a těžebních procesech. Těžební firmy musí hledat nové možnosti příjmů a přizpůsobit své obchodní modely, což představuje značné finanční riziko zvlášť v nejasném investičním prostředí a s velmi časově náročnými povolovacími procesy. Z pohledu legislativního je rovněž nutné vyřešit odpisy uhelných zásob, což považujeme za jeden z velkých otazníků spojených s celým postupem ukončení těžby,“ popsal složitost celého procesu předseda Dozorčí rady Sokolovské uhelné a SUAS.