Doba čtení:8 m, 29 s
Cíle balíčku „Fit for 55“ nejsou realistické. Shodují se na tom prakticky všichni, kromě ekologistických organizací. Na semináři v senátu se střetli idealisté s energetiky a praktiky.
„Realisté jsou brzdou vývoje. Německo má dnes 50 procent elektřiny z obnovitelných zdrojů,“ řekl na semináři „Scénáře dekarbonizace české ekonomiky do roku 2030 ve světle balíčku Fit for 55“ ekolog Jan Piňos. „Vyzývám zelené aktivisty, aby informovali veřejnost objektivně. To, co řekl můj předřečník o Německu totiž není pravda. Německo má z OZE jen 30 procent elektřiny. Jsou ovšem období, kdy je to výrazně méně a jsou dny, kdy z nich nemají vůbec žádnou elektřinu,“ reagoval na ekologa Jan Vondráš, ředitel analytické společnosti Invicta Bohemica a člen spolku Realistická energetika a ekologie. „Vládo, současná i budoucí, poslanci, senátoři, informujte (o Green Dealu) veřejnost otevřeně a objektivně. Lidé si mají zvážit sami, jakou cestou se vydají,“ požádal Roman Blažíček ze společnosti Lassersberger, který na semináři zastupoval velké odběratele elektřiny.
Čtěte také:
Bohemia Energy končí. Statisíce zákazníků v nejistotě
Přinesly volby energetické prozření?
Tyto tři citace vystihují základní osu semináře, který měl senátorům pomoci zjednat si jasno před jednáním o vystavení „žluté karty“ balíčku „Fit for 55“, který má v praxi rozvinout unijní plán Green Deal. K nim patří i opakované konstatování, že k celému plánu chybí dopadové studie na úrovni členských států EU, bez kterých se nedá seriózně uvažovat o nákladech, ani o rizicích a dopadech snahy o nulovou produkci oxidu uhličitého. Opakovalo se také konstatování, že řada technologií, o kterých se mluví, vůbec není k dispozici. Z ČEPS také zaznělo (opakované) varování, že vůbec není jisté, že bude odkud dovážet elektřinu. Scénáře razantních dekarbonizátorů s importem ve výši 10 procent spotřeby ovšem tvrdošíjně počítají.
Na hrozící nedostatek elektřiny je možné reagovat v zásadě trojím způsobem. Neodstavením výkonu řiditelných zdrojů, respektive zvýšením instalovaného výkonu jiných řiditelných zdrojů (prakticky pouze plyn), druhou možností je masivní akumulace elektřiny vyrobené za příznivých podmínek z fotovoltaiky a větru, nebo pak třetí možnost je vypínání dodávek (eufemisticky zvané řízení spotřeby).
Význam bateriových úložišť a managementu poptávky (řízení spotřeby, česky omezování a vypínání dodávek) pro zvládnutí dekarbonizace a přechod na obnovitelné zdroje zmínil hned ve vstupním projevu i europoslanec Luděk Niedermayer (TOP 09). Bohužel se však věnoval něčemu úplně jinému, než bylo avizováno. Měl totiž přítomné senátory seznámit s projednáváním kontroverzního legislativního balíčku „Fit for 55“ v europarlamentu. Místo toho se věnoval své prezentaci na téma „co potřebujeme na splnění požadavků EU“. Zopakoval přitom svoji tezi o tom, že na pokrytí veškeré spotřeby elektřiny v Česku stačí čtverec 22 krát 22 kilometrů zaplněný fotovoltaickými panely. „Mix fotovoltaiky a větru je efektivní cesta,“ řekl europoslanec. Podle něj lze tímto mixem získat stabilní energetickou základnu. Což je teze, kterou energetici dlouhodobě označují za chybnou. Podle nich z mixu nespolehlivých zdrojů nelze získat spolehlivé dodávky. „V Německu mají ve větrných elektrárnách instalovaný výkon 60 gigawatt, ale již čtvrtý měsíc za sebou je jejich skutečné průměrné využití pod jednou třetinou instalovaného výkonu,“ upozornil Martin Durčák, předseda představenstva společnosti ČEPS, jež zajišťuje provoz přenosové soustavy.
„Chceme, aby se podíl uhlí snížil do roku 2025 na třetinu současného množství. Do roku 2030 už by elektřina a teplo byly zcela bez uhlí. Dekarbonizovaná doprava do roku 2050 a žádné nové jaderné bloky,“ to je souhrn cílů, jež prezentoval Karel Polanecký z Hnutí Duha. Elektřinu bude podle něj zajišťovat mix fotovoltaiky a větrných elektráren, vodík a dovoz. Z toho se v roce 2050 má pokrýt i 20 terawatthodin, jež bude vyžadovat elektromobilita. Jiří Jeřábek z Greenpeace ve své prezentaci předestřel představu, že elektromobily by v roce 2050 měly představovat 90 procent vozového parku, když auta spalovacím motorem by skončila do roku 2045. Podle něj se baterie elektromobilů budou využívat pro potřeby stabilizace rozvodné sítě. Nedodal již však, že to také spadá to kategorie „řízení spotřeby“. Protože to v praxi bude znamenat, že s elektromobilem nebude možné vyjet podle potřeby, ale jen, když to výroba elektřiny (z OZE) dovolí.
„Kolem roku 2030 předpokládáme dočasné zvýšení spotřeby plynu,“ řekl také Jeřábek. Jako důležité prvky dekarbonizované energetiky uvedl také ukládání elektřiny, zvýšení přeshraničních kapacit a dovoz ve výši 10 procent spotřeby z Německa. Technologie bateriových úložišť však je stále v plenkách a navíc jde o extrémně drahé projekty. (Podle Jaroslava Čížka ze spolku Realistická energetika a ekologie by úložiště se zásobou elektřiny na týden pro celou republiku vyšlo zhruba na 40 bilionů korun.)
„Řešením budoucnosti je nerůstový model ekonomiky a snížení spotřeby. K tomu je nezbytné mít strategii energetického využití zemědělské půdy,“ uzavřel Jiří Jeřábek z Greenpeace. Nevysvětlil však, jak si jeho skupina představuje snížení spotřeby, když jen elektromobilita má podle jejich vlastních výpočtů spotřebovat 20 terawatthodin. Na zmínku o „nerůstovém modelu ekonomiky“ reagoval ve svém vystoupení prezident Hospodářské komory Vladimír Dlouhý. „V EU přestává být svobodná ekonomika, protože se reguluje kvůli klimatu, kvůli ideologii. Směřujeme k nerůstové společnosti. Obávám se, že balíček Fit for 55 nám neumožní, abychom dohnali životní úroveň západu,“ vyjádřil své obavy.
„Obnovitelné zdroje nestačí v krátké době nahradit uhlí. Čeká nás pokles životní úrovně a obrovské náklady. Řada potřebných technologií přitom ještě vůbec není k dispozici a navíc chybí dopadové studie pro jednotlivé země,“ shrnul Dlouhý, jak Hospodářská komora vnímá soubor nařízení Fit for 55 a celý Green Deal. Ten má podle něj i nezanedbatelný podíl na současné situaci na trhu.
„Svaz průmyslu a dopravy podporuje cíle roku 2050, ale nesouhlasíme s tím, jak toho chce EU dosáhnout,“ popsal pozici svazu jeho místopředseda Daniel Beneš. Postoj svazu je podle něj prakticky stejný, jako postoj ČEZ, jehož je Beneš generálním ředitelem. „Podmínky pro dosažení cílů musí být realistické. Balíček Fit for 55 realistický není, je to pouze pokračování ideologie Green Dealu. Nejsou dopadové studie pro jednotlivé státy, ani jednotlivé sektory. Nikdo nevíme, kolik nás to bude stát! Podle nás Fit for 55 cílí nikoli na snížení emisí oxidu uhličitého nikoli o 55 procent, jak se zdá z názvu, ale na snížení o 66 procent,“ vytkl Evropské komisi dále. Podle Svazu průmyslu a dopravy se celá operace musí plánovat jinak. Musí být možné stanovit individuální cíle zemí, plány musí být flexibilní a musí brát v úvahu skutečné výchozí podmínky jednotlivých zemí a musí respektovat zachování technologické neutrality. „Green Deal se musí změnit na Real Deal,“ shrnul Daniel Beneš.
Neexistenci dopadových studií pro jednotlivé státy kritizoval i zástupce Českomoravské komory odborových svazů Vít Samek. „Green Deal a Fit for 55 dopadne především na rodiny, které to celé musí zaplatit, ale ty dopady nikdo nespočítal. Celému tomu chybí lidský rozměr. Pokud se nedopočítají náklady a nevyrovná se dopad mezi východem a západem Evropy, poškodí to celou EU, protože na východě ztratí podporu,“ řekl zástupce ČMKOS jednoznačně.
„Nerozumím nesouhlasu zástupců hospodářství. Tohle prostě schválili šéfové vlád. Čili jestli se chce senát něčemu věnovat, tak nechť se věnuje zmírňováním dopadů na lidi,“ navrhl senátorům Tomáš Jungwirth z klimatického týmu Asociace pro mezinárodní otázky.
O dopadech opatření se zmínil i Michal Kadera ze Škody Auto. „Ať zaujmeme jakoukoli pozici, tak se ten balíček přijme. My Fit for 55 podporujeme, i když víme, že pro malé dodavatele v automobilovém sektoru to bude kritické. My nemáme jinou možnost, než jít do elektromobility. Bude to drahé, ale nakonec nás to posune dál,“ vyjádřil naději největší tuzemské automobilky.
„Chci říct panu Jungwirthovi na vysvětlenou, proč nesouhlasíme. Balíček Fit for 55 jde za rámec toho, co je schválené a jde k tomu daleko nákladnější cestou, než je potřeba,“ zahájil své vystoupení Martin Hájek z Teplárenského sdružení. „Teplárny v Česku zásobují na čtyři miliony lidí, transformace teplárenství do roku 2030 přijde na víc, než 100 miliard. Ale pokud nebude možné čerpat podpory na přechod na plyn, tak je problém. Protože je široká shoda v tom, že bez využití plynu to nejde,“ pokračoval. Na celém balíčku nařízení je podle něj pozitivní pouze to, že chce zavést emisní povolenky i pro malé zdroje, což narovná podmínky na trhu. Všechna ostatní nařízení už představují jen zbytečné komplikace a problémy se subsidiaritou, a proto sdružení žádá senátory, aby vystavilo žlutou kartu. „Žlutá karta se může vytáhnout nejen proto, že se na národní úrovni dá něco udělat lépe, než z úrovně EU. Ale především EU má dělat jen to, co je nezbytně nutné, což není případ balíčku Fit for 55,“ připomněl Hájek.
„Podle výpočtů ČEZ nám bude v roce 2030 v lednu chybět 1000 gigawatthodin. Navrhovaná řešení ze strany obnovitelných zdrojů však stále používají podhodnocené náklady i podhodnocené odhady ploch pro pěstování biomasy a naopak nadhodnocené možnosti akumulace. Ignorují nestabilitu obnovitelných zdrojů. Je to střet zelené ideologie s přírodními zákony. To vše dohromady vytváří obrovské bezpečnostní riziko,“ konstatoval Jan Vondráš, ze společnosti Invicta Bohemica. Upozornil také na to, že německé oplatky na podporu OZE za deset let vzrostly o 500 procent, ale země přitom stále není schopná pokrýt své potřeby jejich prostřednictvím. A to ani zdaleka. „Respektujme doporučení Uhelné komise, udělejme nejdřív podrobné výpočty dopadů,“ vyzval. Žlutá karta pro celý balíček Fit for 55 s výjimkou jedné směrnice je podle něj jediným řešením.
„Podepíšu každé slovo, které tady řekli pánové Dlouhý a Beneš,“ řekl Roman Blažíček ze společnosti Lassersberger. Upozornil navíc na jeden aspekt, který i na tomto semináři zůstával mimo centrum pozornosti diskutujících. „Ve výpočtech se stále počítá se současnou spotřebou elektřiny. Jenže ta velmi výrazně vzroste a to o násobky dnešní spotřeby. Jak ji vyrobíme a jak ji přepravíme ke spotřebitelům? Většina odvětví navíc nemá technologie na vodík či elektřinu,“ zdůraznil. Požadavky balíčku Fit for 55 jsou podle něj mimo realitu. „Polsko si vymínilo volnější kalendář, takže emisní cíle splní, ale později,“ připomněl jednu z opomíjených možných cest Jiří Marek ze spolku Realistická energetika.
Na evropské úrovni stále nerozhodnuté téma je podpora jaderné energie. K němu obrátil pozornost jaderný energetik Ivo Kaplan. „Dosáhnout cílů ve snižování emisí je možné jen při energetickém mixu s jádrem. Brzy přitom již nemusí jít jen o velké jaderné elektrárny. Finalizuje totiž vývoj modulárních reaktorů. Po roce 2026 se začnou licencovat a zhruba v roce 2030 již budou připraveny ke komerčnímu nasazení,“ upozornil.
Semináři předsedal senátor Mikuláš Bek. „Nechápu, že vláda nemá dopadové studie a přesto s Green Dealem souhlasila,“ poznamenal.