V ledvické úpravně uhlí pracuje od roku 1963

František Křížek pracuje v úpravně již 53 let. Foto: hornicke-listy.cz

František Křížek patří k první generaci zaměstnanců ledvické úpravny uhlí, kteří do tohoto tehdy nově postaveného provozu přicházeli v polovině 60. let. Jako vyučený zámečník – údržbář má dlouhá léta na starost zdejší vodní a topné hospodářství. Svou kariéru popsal v rozhovoru pro Hornické listy.

Pamatujete si, kdy jste byl v úpravně úplně poprvé?

Bylo to během pravidelných týdenních praxí ve třetím ročníku učebního oboru zámečník – údržbář, tedy v roce 1965. Už když jsem nastupoval do učení v Meziboří, věděl jsem, že po škole budu pracovat v ledvické úpravně.

Jaké jsou vaše vzpomínky na úpravnu z poloviny 60. let?

Zkušební provoz úpravny začal sice na konci roku 1964, ale v tu dobu ještě bylo ve výstavbě několik objektů, které se postupně dokončovaly. Pamatuji si, že v roce 1965 měla budova prádla jen hrubou stavbu a nebyla kompletně dokončena ani třídírna druhů. Veškeré vsázkové uhlí se do úpravny dopravovalo výhradně v LH vagónech, po úzkorozchodné koleji. Až v 70. letech přivážely uhlí z velkolomu Maxim velkoprostorové vagóny WAP. Postupná náhrada kolejové dopravy za dálkovou pásovou začala až v 80. letech.

Čtěte také:
Blackout způsobila malá cedulka
Berlínský blackout vyděsil Němce

V úpravně máte pověst na slovo vzatého profesionála, který si výborně poradí s nejrůznějšími opravami, rekonstrukcemi a údržbou vodního a topného hospodářství. Máte zkušenosti i z jiných úpravárenských úseků?

V roce 1966 jsem nastoupil do mechanických dílen, které byly tvořeny strojními dílnami prvního a druhého úseku. Právě tady jsem ve směnném provozu společně se svými kolegy Během pauzy na pracovišti v letech 1973 a 2019. zajišťoval opravu a údržbu veškerého strojního zařízení. Starali jsme se ne‑ jen o všechny drtiče, ale také o zajištění provozuschopnosti pásových dopravníků. Do náplně naší práce patřilo i vytápění budov a rozvod vody, a to až do doby, než byla vytvořena speciální parta údržby vodního a topného hospodářství. V roce 1973 jsem do toho úseku přešel a dělám tam vlastně dodnes.

Jak se podle vás změnila ledvická úpravna uhlí během uplynulého více než půl století?

Změny jsou markantní. Výrazně se v tomto tak specifickém provoze snížila prašnost. Zaměstnanci mají mnohem kvalitnější zázemí včetně šaten a sociálních zařízení. Zároveň došlo k výraznému efektivnímu sníže‑ ní počtu pracovníků, a to i přesto, že veškeré činnosti přímo nesouvisející s úpravou uhlí byly vyčleněny do externích společností. Pamatuji si, že ještě v polovině 80. let bylo v úpravně zaměstnáno zhruba tisíc lidí. Dnes jich jsou sotva tři stovky. Pochopitelně se změnila i práce v našem úseku. Nemám na mysli jen vývoj v oblasti po‑ užívaného technického vybavení a pracovních pomůcek, ale i změny v našich činnostech. Dříve jsme se například starali o úpravnu vody, kde se voda z Labského přivaděče upravovala pro využití v koupelnách úpravny, dílen, šachty, ale i sklárny v Chudeřicích. V roce 1996 byl tento zdroj vody z přivaděče nahrazen novým přívodem vody.

Můžete představit činnosti, které nyní v úpravně zajišťujete?

Jako parťák vodního a topného hospodářství společně s mými třemi kolegy obstaráváme v úpravně vše, co se týká vody, odpadů, topení, a to včetně údržby koupelen, obměny rozvodů vody a kanalizace. Mezi naše povinnosti patří také čerpání důlních vod z hloubkových studní v prostoru autoprodeje, údržba sociálního zařízení s ekologickou čističkou vod na seřadišti kamionů. Od roku 2013 to všechno zajišťujeme pod hlavičkou ČEZ – Energetické služby Ostrava.

V úpravně jste už odpracoval neuvěřitelných 53 let. Za tu dobu vám musel ten zvláštní úpravárenský provoz přirůst k srdci. Proč vás práce stále baví? A našli práci v úpravně i někteří členové vaší rodiny?

Jsem už jediný z naší generace, která tady začínala zároveň s rozběhem celého úpravárenského komplexu, kdo je stále aktivní. Práce mě opravdu pořád těší. Mám radost, že je o mne zájem. Dokud bude sloužit zdraví, budu určitě rád pokračovat. Na našem pracovišti navíc panují výborné vztahy. Takže tak, jak to funguje nyní, mi maximálně vyhovuje. Z mé rodiny tady pracoval bratr Jiří – byl mistrem mechanických dílen. Poté, co odešel do důchodu, reprezentují naši rodinu ještě můj syn Jiří, který pracuje jako provozní elektrikář, a synovec – ten je provozním zámečníkem.

Mohlo by vás zajímat:
VIDEO: Jak se rodí kolosy na čtyřech kolech
Největší bagr na světě udělal kariéru ve filmu
Běloruský gigant Belaz 75710