Válka studií o limitech

Odpověď na otázku, zda prolomit či zachovat územní limity těžby platné od roku 1991, hledají politici již dlouho. Je to exponované téma, kolem nějž planou emoce. Ekologičtí aktivisté, část veřejnosti a někteří politici se bouří proti tomu, aby další těžba zasáhla lidská sídla. Odbory, jiná část veřejnosti a politiků zase argumentují růstem nezaměstnanosti a zastavením dotací od těžařů v případě útlumu těžby. Racionalita ale byla zatlačena daleko do pozadí.

Přitom jde o záležitost odbornou, která bude mít rozsáhlé dopady v energetice i sociální oblasti. Finální rozhodnut se ale blíží. A najednou se začínají objevovat odborné studie jak houby po dešti. Není už ale pozdě? Může v takto vyhrocené atmosféře proběhnout racionální diskuse s argumenty a výpočty, aby měli politici pro své rozhodnutí opravdu relevantní podklad?

Zatím se objevily studie dvě. První si nechal vypracovat ministr financí Andrej Babiš od společnosti Carbounion Bohemia miliardáře Petra Pauknera. Materiál vyvolal rozruch. Je totiž zvláštní, že Babiš neoslovil nezávislé odborníky, ale největšího tuzemského obchodníka s uhlím, který je ve věci finančně zainteresovaný. Paukner navíc prý studii dělal zdarma, což vzbuzuje pochybnosti, zda jeho zájmem nebylo hlavně hájit svůj byznys. Materiál ve zkratce říká, že by se měly prolomit limity pouze na dole Bílina, který patří firmě ČEZ. S prolamováním na dole ČSA by se prý mělo počkat. Studie rovněž konstatuje, že je technicky možné a ekonomicky rentabilní, dovážet uhlí ze zahraničí, proti čemuž však již dříve protestovaly odbory. Bude zajímavé sledovat, zda studie ovlivní postoj Babiše, který doposud trval na úplném zachování limitů.

Minulý týden se objevila studie jiná. Vypracoval ji Výzkumný ústav hnědého uhlí (VÚHU) pro Hospodářskou a sociální radu Mostecka (HSRM), a zaměřila se mimo jiné na ekonomické a sociální dopady možných rozhodnutí. Píše se v ní, že v případě pokračování těžby se předpokládá vytvoření asi 600 nových pracovních příležitostí přímo v těžbě a dalších 744 pracovních míst v podpůrných organizacích. Předběžné vyčíslení ekonomických dopadů předpokládá celkový přínos přes tři miliardy Kč oproti očekávané ztrátě 2,7 miliardy při ukončení těžby.

To však stále není vše. Na cestě jsou totiž minimálně další dvě studie. První by měla představit Severní energetická, tedy vlastník lomu ČSA. Druhou vypracovává PricewaterhouseCoopers pro Ministerstvo průmyslu a obchodu. Co bude jejich obsahem, se dozvíme brzy. Důležitější však je, zda budou mít reálný vliv na rozhodnutí politiků.

Limity jsou zároveň pouze jedním střípkem při skládání zásadní energetické mozaiky pro následující roky. Energetický zákon prošel i přes hlasité protesty Sněmovnou a nyní míří do Senátu. Za dveřmi už čeká Aktualizovaná státní energetická koncepce (ASEK). Objevují se informace i nejrůznější spekulace. Zatím jsme se však bohužel nedozvěděli to základní. Na základě jakého žebříčku priorit budou tato zásadní rozhodnutí udělána. Ve hře je mnoho zájmů, které jdou často přímo proti sobě. Ať se jedná o zájmy těžařů, odborů, spotřebitelů, obcí, ekologických aktivistů, zastánců jiných zdrojů či státu z pohledu energetické bezpečnosti a nezávislosti. Budeme i nadále svědkem pokračujícího alibismu, nebo nás politici překvapí tím, že konečně půjdou s kůží na trh?

Jaroslav Průcha