Válka zrychlila zelenání i odhalila jeho slabiny

Podle ekonoma Lukáše Kovandy je nutné přiznat, že integrální součástí zelené agendy a Green Dealu je energetická drahota. Foto: wikipedia.org

Válka urychluje proces „ozeleňování“. Zároveň je ale zřejmější než kdykoli v uplynulých letech, že o zelené zdroje evropskou energetiku plně opřít nelze. Proto i tolik „zelení“ Němci budují hned několik terminálů na zpracování zkapalněného plynu naráz a nikoli další větrné farmy, napsal v komentáři pro MF DNES Lukáš Kovanda.

Ač se to zatím příliš nezdá, válka tak vlastně odhaluje, že zelená agenda EU je zatím prakticky neuskutečnitelná, stejně jako Green Deal. Vždyť měly vést k témuž, k čemu vede válka: ke zdražení fosilních paliv. Jejich umělé zdražení mělo dát vyniknout obnovitelným zdrojům tak, aby ekonomika EU snížila svoji závislost na uhlíku. Tuto roli ale letos sehrává válka,“ napsal Kovanda, podle nějž však současná situace jasně ukázala, že se obnovitelné zdroje neobejdou bez fosilní zálohy.

„Jejich zásadní slabina, to, že nejsou řiditelné, se projevuje velice zřetelně právě teď. Dosud zřejmě nejzřetelněji vysvítá, že zelené zdroje prostě mají své limity. Bez fosilních paliv se neobejdou. Potřebují je jako zálohu pro zelené zdroje – pro dny zamračeného bezvětří. A tím akutněji, čím déle budou zavrhovat jádro. Proto v Německu letos zažívá mocný comeback dokonce i uhlí,“ upozornil Kovanda.

Obří solární a větrný park bude regulovat uhlí

Loňský rok podle Kovandy prokázal, že ozeleňování energetiky je nákladné. Samotná elektřina z větru nebo slunce je levná, jestliže ovšem panuje příhodné počasí. Pokud ne, je třeba zapojit řiditelnou zálohu. Tedy plynovou, uhelnou či třeba jadernou elektrárnu. Cenu této zálohy je třeba k zelené elektřině připočíst. Rázem pak už zelená elektřina levná není.

Nutnost mít fosilní zálohu je jakousi její „negativní externalitou“, kterou je třeba takzvaně internalizovat, tedy započíst do nákladů zelené energetiky. Ta je tudíž poměrně drahá, protože to, nač dříve stačil jeden zdroj, fosilní, jsou nyní potřeba zdroje dva, a sice zdroj zelený a jeho záloha v podobě zdroje řiditelného, nejčastěji fosilního,“ vysvětlil ekonom.

Pokud mají být politici skutečně nepopulističtí, musí podle Kovandy právě s tímto předstoupit před občany. „Musí rozvinout veřejnou diskusi. Musí říci: chceme-li jako společnost zelenou elektřinu, ekonomiku méně závislou na uhlíku, pak si ale vedle zelených zdrojů musíme platit i ty záložní – a o to to celé bude dražší. A hlavně teď, když se v souvislosti s válkou na Ukrajině hodláme, morálně správně, odstřihnout od poměrně levných ruských fosilních paliv, dovážených zhusta potrubím, a nahradit je z velké části těmi dražšími, z poměrně dalekého zámoří. Politici by měli jasně říci, že toto bude představovat trvalejší inflační tlak. A že to tedy povede ke snížení životní úrovně lidí. To ale od nich vůbec neslyšíme,“ upozornil Kovanda, podle nějž je nutné přiznat, že integrální součástí zelené agendy a Green Dealu je právě energetická drahota. Ta má lidi přimět k tomu, aby změnili dosavadní styl života. Aby se „ozelenili“, i když to pro ně bude mnohem dražší.

Exxon Mobile žaluje EU kvůli mimořádné dani

To ale politici nemají podle Kovandy odvahu lidem říkat, ani je této drahotě vystavit. Proto se všude stropují ceny.

„Zastropování – neprobíhá zdaleka jen v Česku – je v podstatě nepřiznanou kapitulací zastánců zelené agendy EU a Green Dealu. Dokládá to, nač kritici těchto agend upozorňovali právě už dlouhá léta před válkou. A sice, že jsou tak nákladné, že ohrožují elementární sociální smír. Politici napříč EU však zatím nejen nenacházejí odvahu vystavit občany a jejich peněženky plnému působení zelené agendy. Oni ani nenacházejí odvahu tuto zelenou agendu zásadně přehodnotit, a už vůbec ne zavrhnout. Takže třeba dále rozšiřují systém emisních povolenek. Jinými slovy, ukazuje se, že občané nemají na zelenou agendu dost peněz a politici dost odvahy, neboť jinak by nebylo třeba plošného zastropování. Avšak politici, místo aby v návaznosti na takové zjištění zelenou agendu alespoň zmírnili a občanovi zlevnili, ji dále rozšiřují – a zdražují. Výsledkem tak nutně bude ještě hlubší veřejné zadlužení. Politici lidem zdraží energie ještě víc, aby se mohli tvářit, že jsou zelení, ale protože současně tuší, že je to sociálně neúnosné a že to ohrožuje jejich křeslo, hrábnou ještě hlouběji do dluhu, aby občanům od zdražených energií, které jim zdražili oni sami, zase ulevili. A zaplacením této úlevy zatížili budoucí generace,“ vyslovil vážné varování ekonom Kovanda.