Doba čtení:1 m, 55 s
Vstupní poplatek za recyklaci solárních panelů neodpovídá realitě. Problém představují hlavně takzvané wafery, což jsou malé vodivé části uprostřed panelu, které jsou zatavené v plastu a obsahují celou řadu kovů.
Byť někteří odborníci uvádějí, že je možné zpracovat recyklací fotovoltaických panelů až těžko uvěřitelných 95 procent hmoty, reálně se získává především hliník z hliníkového rámu a sklo. Na ně se současná recyklace soustředí nejvíce. Ostatní suroviny využívány nejsou. A při objemu fotovoltaického odpadu jde již o zajímavá čísla. Bohužel panely obsahují i nebezpečné látky, především polybromované zpomalovače hoření, chlorofluorouhlovodíky (CFC), ale i těžké kovy, napsal server ceskestavby.cz.
Zmíněné wafery obsahují stříbro, křemík, cín a zinek, novější panely pak další prvky: např. měď, indium, galium, selen a síru. Chemická cesta rozebrání waferů (oddělení kovů), jako se to dělá u mobilů, se nevyplatí. Mobily totiž obsahují částečky zlata, které převažují metodu chemického oddělení kovů obsažených v mobilech ve svůj prospěch. Ovšem nejdražším kovem fotovoltaických panelů je obvykle o poznání levnější stříbro a to jen u některých. Wafery navíc nelze ani spalovat, jelikož například flourované polymery by se při spalování staly doslova ekologickou katastrofou.
Čínská fotovoltaická past na EU sklapla. Otevře ji jediný klíč
Chemici z brněnského Vysokého učení technického (VUT) přišli s návrhem řešení. Zkusili wafery přeměnit na drť, ke které přidali špony vzniklé při obrábění hliníku, vše slisovali dohromady do podoby tablet a ty nechali spéct do jakýchsi puků. Tyto puky by měly najít využití ve slévárenství.
Problém je, že fotovoltaické panely (resp. wafery) mají různá složení. Je proto třeba zkoumat možnosti recyklace všech různých typů waferů. A ještě jedna otázka nebyla zodpovězena. Co se stane s plasty, retardéry hoření atd.? Spálí se při spékání puků?
Nejen tyto otázky a problémy způsobují, že by v současnosti vyšla úplná recyklace solárních panelů velmi draho. Podle odborníků by jejich cenu zdvojnásobila. To vede k riziku, že budou panely, nebo spíše jejich části končit na skládkách. A to nejspíš v rozvojových zemích. Dalším problémem je, že vysoké procento panelů z Číny nemá deklarovanou životnost 25 let, ale leckdy třeba jen 15. To povede k nutnosti častější výměny panelů a tím i zvyšování objemu odpadu.