Vážně jsou úspory receptem proti závislosti na Rusku?

Politici často mluví o systémových řešeních. Požadavek na energetické úspory, který nyní vznáší ministr průmyslu Jozef Síkela, jím však není. Závislosti na ruském plynu se jejich pomocí nezbavíme.

Domácnosti můžou šetřit jako divé, ale většinu zemního plynu v Česku spotřebovává průmysl. Jeho spotřebu tím nevyřeší. Zda bude Čechy k úsporám nutit nový „sociální“ tarif, na kterém pracuje ministerstvo průmyslu a obchodu, nebo zda to bude lidské přesvědčení, že je potřeba přispět k porážce ruského agresora, je přitom jedno. Ministr totiž ve svých prohlášeních umně směšuje dvě věci, jež směšovat nejde. Jedna věc jsou totiž nebezpečně vysoké ceny energií a druhou, úplně jinou věcí, je závislost na ruském plynu a dalších surovinách, potažmo pak kýžená porážka ruského agresora. Není v tom však sám. Těch, co zastávají heslo „úsporami k vítězství“ je v evropských státech hodně.

Takhle vypadá prozatím hlavní „zbraň“, kterou proti závislosti na ruských dodávkách představilo MPO.

Letáčků o tom, jak máme snížit teplotu v místnostech, jak větrat a tak podobně, je doslova plná budova ministerstva průmyslu v Praze Na Františku. Jenže – pokud se někdo bude celým letáčkem řídit – ušetří sám pár kaček. Nebo stovek. I kdybychom to udělali všichni, k čemuž jaksi nemáme důvod, problém s dovozem to nevyřeší. Protože se bude šetřit tam, kde je celkově menší spotřeba. Neboť na straně kde je spotřeba větší, tedy v průmyslu, se příliš šetřit nedá.

Obavy z horkého léta ukazují, jak dál s energetikou

Tohle šetření, v případě ministerských letáčků ve stylovém zeleném provedení, je dobré především ke splnění zelených snů. Protože tihle hoši a děvčata, jedno na jakých pozicích napříč Evropou, nás ostatní chtějí donutit k tomu, abychom šetřili s kde čím tak, jak si to oni představují.  A k tomu se jim ruská válka náramně hodí. Protože se šetření dá prezentovat jako zbraň proti závislosti na dodávkách ruských surovin. Především zemního plynu, ale také ropy, uhlí, případně dalších komodit. Tím se dají zabít dvě mouchy jednou ranou. Vlastně tři. Za prvé to kryje to neschopnost vlád (v případě ČR především těch dvou předchozích), vymanit se ze závislosti v době, kdy to bylo možné bez ohrožení národní bezpečnosti. Za druhé to skutečně o něco (málo) sníží spotřebu a bude tak potřeba shánět o něco málo méně surovin. Za třetí to lidi nasměruje k cíli, který si vytkla evropská levice. Tedy k tomu, abychom si zvykli šetřit. Protože pak budeme snadněji šetřit ve jménu planety. Bez ohledu na to, že budeme jediní na světě.

Jiná věc je, že rychle rostoucí ceny nejen energií, nás donutí šetřit tak jako tak. Protože nám nic jiného nezbyde, neboť na to nebudeme mít. Co je ovšem právě to, čemu by se vláda (nejen česká) měla snažit vší mocí zabránit.

V každém případě, kampaň za šetření s plynem, teplem a tak dále, však problém závislosti na ruském plynu nevyřeší ani náhodou.