Velikonoce havířů odrážely zvyky doby

Velikonoční beránek. Foto: commons.wikimedia.org

Důlní koníci na povrchu. To bylo podle historiků hlavní velikonoční specifikum v hornických lokalitách. Průvodce v památkovém Dole Michal v Michálkovicích a spoluautor publikace Hornická kuchařka z Ostravska Miloslav Rucki uvádí, že vyvážení a svážení koní přinášelo jisté obtíže, takže se tento zvyk neudržoval všude. Napsal to týdeník Horník.

Velikonoční pondělí se v hornických koloniích prakticky nelišilo od zbytku regionu. Děti i mládenci chodívali s karabáči po rodinách a známých. Ti první dostávali od dívek malovaná vajíčka, ti starší i štamprli.

„Nejčastěji se do takzvaných Havířských jízd zapojovali horníci z jam Anselm, Hubert či Ida. Důlní koňaři vyváželi svá zvířata na povrch už na Zelený čtvrtek, na Velký pátek je nakrmené a vyhřebelcované vodívali po nádvořích šachet, a pak s nimi vyráželi za děvčaty do okolních vesnic. Jízdy opakovali na Bílou sobotu i Velikonoční pondělí. Inspirací tomu patrně bylo vyhánění koní sedláky a čeledíny do tekoucí vody časně zrána na Velký pátek,“ dodal Rucki.

Daleko více toho každopádně s týmem autorů Hornické kuchařky zjistil Rucki v souvislosti s jídlem – ať masopustním či velikonočním. Masopust trvající od Tří králů do prvního jarního úplňku znamenal i pro horníky zpěv, tanec, zábavu, hodování a popíjení. Tlustý čtvrtek před koncem masopustu znamenal pečení sladkého chróstu nebo kreplů (koblih), syrových (tvarohových) koláčů a vdolků plněných zejména zelím.

„Velký pátek se pak nesl ve znamení půstu. Přísného, takže se jedly polévky – chlebačka, česnekačka – nebo ryby herynky s bramborem,“ přiblížil Rucki. A také v rodinách havířů se objevovali velikonoční beránci pečení nejčastěji z piškotového těsta, krájet se mohli ovšem až na Bílou sobotu. Nechyběly jidáše. „Vařívala se také jarní polévka ze směsi bylinek – kopřiv, žebříčku, pampelišky, špenátu – a zdobívala se bílými kvítky sedmikrásek. Pekl se plecovník, chlebové těsto s uzeným masem, salámem či klobásami nazývanými poldry nebo muřiny. Ze sladkého pak svěceníky, mazance posvěcené farářem v kostele. A pak nádivky a pečínky z jehněčího a kůzlečího masa,“ popsal Rucki.