Zelení ženou Evropany do bitvy u Kurska

Koronavirová krize zatřásla evropskými ekonomikami. Podnikatelé sčítají ztráty, nebo rovnou bojují o přežití, ale aktivističtí poslanci a ministři životního prostředí volají po dalších restrikcích, snižování životní úrovně a dalších rizicích. A také po dalších dluzích. Jako by neznali dějiny…

Kdo přecení své síly, ukousne si příliš velký krajíc. Kdo si ukousne příliš velký krajíc, doplatí na to. Půjdou tlustý do tenkejch. Tahle všechna rčení je dobré si připomenout právě nyní, kdy se Evropský parlament chystá v červnu hlasovat o tom, o kolik se musí v Unii do roku 2030 snížit emise CO2.

Čtěte také:
Nakažení polští horníci čelí nenávisti
Poláci v tichosti rozšiřují důl na hranicích

Je asi jen shodou náhod, že hlasování v europarlamentu se téměř kryje s výročím zahájení Bitvy u Kurska 5. července 1943, která definitivně sebrala Německu sílu útočit a rozhodla tak o výsledku druhé světové války v Evropě. Varování o tom, že operace Zitadele není nejlepší nápad, mělo přitom německé velení nemálo. Ani všechna dohromady však nemohla „toho, jehož jméno se nevyslovuje“ přimět k tomu, aby se plánu vzdal.

To je přesně to samé, co nyní probíhá na chodbách Evropského parlamentu, v hlavách jeho aktivistických poslanců i v lebkách většiny ministrů životního prostředí členských států EU. Varování je dost, ale nikdo je neposlouchá. Naopak, varováním navzdory ještě přichází návrh postupovat k cíli ještě rychleji.

Pro červnové hlasování Evropského parlamentu je ve hře teoreticky původní požadavek na pokles emisí CO2 o 40 procent oproti roku 1990, ovšem na výběr bude i 50 a 55procentní pokles. Nejnověji se před koncem dubna objevil návrh (spíš požadavek?) odhlasovat snížení emisí o 65 procent oproti roku 1990. Snižování emisí o 40 procent přitom bylo schváleno teprve v roce 2014. Ve skutečnosti má zatím Unie problém i s tím, aby měla šanci splnit původní závazek. Náhrada fosilních zdrojů energie je totiž podstatně složitější, než si stále ještě aktivisté všech evropských národností představují. A také nepředstavitelně dražší.

O to horší je situace nyní, když evropské vlády posílají stovky miliard eur do ekonomik svých zemí, což znamená, že zvětšují jejich zadlužení. Leč zelení na to odmítají brát ohled a chtějí, aby zadlužení rostlo dál. Aby rosta nezaměstnanost, aby klesala konkurenceschopnost i životní úroveň. Kvůli jejich honu na C02.

Wikipedie nyní o kurské bitvě píše i tohle:

„Ačkoliv ztráty Rudé armády byly mnohem větší než na německé straně, jednalo se z pohledu Německa o velký neúspěch, který definitivně odsoudil Třetí říši k porážce, neboť ta nebyla schopna nahradit utrpěné ztráty a definitivně ztratila strategickou iniciativu na celé východní frontě. Historici ji považují spolu s bitvou o Stalingrad za rozhodující bitvu Velké vlastenecké války.“

Což je text, který nebude vyžadovat mnoho úprav, aby platil, pokud nedokážou zelení ovládnout svoji touhu po vítězství nad CO2 a zopakují proto německou chybu od Kurska. Jeho „uhlíková“ obdoba bude vypadat třeba takhle:

„Ačkoliv se země EU označovaly za vzor těm zemím, které emise snižovaly mírnějším tempem, jednalo se z pohledu Evropské unie o velký neúspěch, který definitivně odsoudil členské státy k ekonomické porážce, neboť už nebyly schopny nahradit ztrátu konkurenceschopnosti a trhů a definitivně tak ztratily ekonomickou a politickou váhu vůči Východu i USA. Historici toto hlasování považují spolu s přijetím Green deal za rozhodující krok k rozvratu EU a klesající životní úrovni v jejích členských státech. Na světové bilanci emisí CO2 se přitom tento evropský „úspěch“ neprojevil.“