Doba čtení:1 m, 0 s
Ocel je každodenní součástí našeho života. Pro její výrobu je třeba surové železo, které vzniká redukcí oxidů železa obsažených v železné rudě. Odstraňováním grafitického uhlíku ze surového železa následně vzniká ocel.
Ke vzniku oceli vede několik postupů. Nejstarší z nich je tzv. pudlování, kdy se roztavené surové železo promíchává s hematitem (minerál), jehož vlivem dochází ke spalování uhlíku a dalších příměsí. Následně vzniklé svářkové železo, se dlouhodobým zahříváním dřevěným uhlím, nebo jeho tavením s přesným množstvím dřevěného uhlí, měnilo na ocel.
Čtěte také: Dolní Vítkovice mají novou dominantu
V roce 1856 si nechal patentovat Henry Bessemer nový postup. Probíhal v tzv. konvertorech oxidací uhlíku profukováním roztaveného železa vzduchem, kde se alkalické příměsi zachycovaly v podobě strusky na vyzdívce konvertoru.
Další postup výroby oceli objevil William Siemens a je znám jako Siemens-Martinův proces, při kterém oxidace příměsí probíhala v Siemens-Martinově peci, kterou bylo možné vybavit buď zásaditou nebo kyselou vyzdívkou v závislosti na druhu surového železa. Metoda Williama Siemense, díky své nižší nákladovosti, zcela vytlačila postup Henryho Bessemera.
V současné době se nejvíce používá některý ze zásaditých kyslíkových konvertorů a stále jsou také používány Siemens-Martinovy pece.
Mohlo by vás zajímat: