Apríl v prosinci: Kabel z Ázerbájdžánu

Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová neváhala asistovat u podpisu dohody o elektrickém kabelu z Ázerbajdžánu do Maďarska. Jeho význam je přitom marginální. Foto: wikipedia.org

Přes tisíc kilometrů délky, kapacita na přepravu poloviny výkonu Temelína a doba výstavby tři až čtyři roky. I tohle se vydává za „boj“ proti závislosti na Rusku a „proti změně klimatu“.

Sobotní zpráva portálu Seznamzprávy.cz s bombastickým titulkem „Nový zdroj elektřiny pro Evropu: podmořský kabel z Ázerbájdžánu“ (zde) ukazuje zoufalost politiků a neznalost novinářů. Ohlášený záměr položit kabel z Ázerbájdžánu, přes Gruzii a Rumunsko do Maďarska může totiž ve skutečnosti být jen příspěvkem k zásobování cílového státu. Plánovaný kabel má totiž mít kapacitu „až 1000 megawattů“, což je o něco méně, než je polovina výkonu jaderné elektrárny Temelín. Přenesené energie bude tedy pravděpodobně něco okolo čtyř terrawatthodin za rok. Spotřeba Česka byla přitom v roce 2021 necelých 74 terawatthodin. Z toho je zřejmé, že to není žádný „nový zdroj elektřiny pro Evropu“. Pro Evropu je to totiž kapka v moři.

Přesto se u podpisu dohody neváhala nechat vyfotografovat předsedkyně EU, Ursula von der Leyen. Ta podle Seznamzprávy.cz řekla, že EU „je připravená projekt podpořit v závislosti na výsledcích studie proveditelnosti“. Takže tato finanční podpora vůbec není jistá.

EU zpřísní trh s emisními povolenkami

Jisté však je, že rumunský prezident mluvil o potřebě solidarity v době vojenské agrese proti Ukrajině. A také to, že kabel má exportovat elektřinu z ázerbajdžánských pobřežních elektráren (offshore) v Kaspickém moři, což podle maďarského ministra zahraničí Pétera Szijártó pomůže k naplnění cílů uhlíkové neutrality. „Naše země se stane významným evropským dodavatelem elektřiny, zejména zelené energie,“ mírnil ovšem zelený tón ázerbajdžánský prezident Ilham Aliev pro rumunskou televizi.

Podle informací českého ministerstva zahraničí však zatím Ázerbájdžán žádným velkým producentem elektřiny z větru není. „O tom, že země své klimatické závazky vzala vážně, svědčí fakt, že v průběhu prvních tří měsíců roku 2022 byly zahájeny projekty investorů ze Saudské Arábie a Spojených arabských emirátů. Projekt větrné elektrárny o plánované kapacitě 240 MW saudské společnosti ACWA byl na největrnějším místě země, Abšeronském poloostrově, zahájen v lednu 2021.  Stavba solární elektrárny Garadagh s plánovaným výkonem 230 MW byla odstartována v březnu 2022 a do konce roku 2022 by měla dodávat elektřinu do sítě,“ uvádí MZV (zde). Ze zprávy ministerstva také vyplývá, že se primárně počítá s tím, že elektřina z OZE bude sloužit k tomu, aby stát ušetřil plyn, který tak bude moci vyvážet do prostoru EU. Samotný větrný potenciál Ázerbájdžánu MZV odhaduje na 3000 megawatt (tedy 1,5 Temelína). Ve fotovoltaice je pak potenciál 24 000 megawatt.

Ne, že by uvedená zpráva nestála za zmínku v médiích. Ale právě jen za tu zmínku. Jakékoli tvrzení o „novém zdroji pro Evropu“ je jen hloupým Aprílem v prosinci, který v lidech vzbuzuje falešné naděje. Stejně, jako bombasticky znějící zprávy o první jaderné fúzi, která vyprodukovala víc energie, než se do ní vložilo (zde). Energetika se mění evolučně, nikoli revolučně. A to i v případě dálkových kabelů. Ne náhodou už před lety evropské státy odpískaly projekt Desertec na stavbu solárních elektráren na Sahaře a Arabském poloostrově, které měly prostřednictvím kabelů dodávat do Evropy 15 procent její spotřeby. Do roku 2050.

Nic proti kabelu z Ázerbájdžánu. Jestli pomůže Maďarsku zbavit se v roce 2025 závislosti na Rusech, nebo obecně stabilizovat jeho energetickou situaci, zaslouží si požehnání. Jen v evropském kontextu nic neřeší.